Bůh nás stvořil tak, že toužíme po hlubokém spojení s jiným člověkem. John Ortberg říká, že když lidé mají hluboké vztahy, v životě vyhráli.
Pár měsíců po svatbě jsme s Nancy odcestovali do Aberdeenu ve Skotsku, abych tam pracoval na svém postgraduálním studiu. Neznali jsme tam vůbec nikoho. Jediný člověk, kterého jsme potkávali s jakou-takovou pravidelností, byla Ruby, starší paní, která v jídelně kontrolovala průkazy.
Studoval jsem tam celý rok a Nancy pracovala jako pokojská. Každý večer jsme trávili spolu doma. Protože jsme neměli peníze ani televizi, neměli jsme kam chodit ani s kým trávit čas, naučili jsme se fungovat spolu. Aniž jsme věděli, že se to děje, vytvořili jsme si návyky, které utužily náš vztah.
Každý večer jsme jeden druhému četli román Nicholas Nickleby od Charlese Dickense. Každou sobotu jsme nastoupili na autobus, šli do centra Aberdeenu a představovali si, co bychom si koupili, kdybychom měli peníze. Když jsme měli trochu peněz navíc, utratili jsme je za časopis Times, který jsme pak roztrhli na polovinu, četli si ho a povídali se o dění ve světě.
Ráno jsem většinou vstával a studoval, zatímco Nancy ještě spala. V jedno ráno jsem si na stole našel lísteček, na kterém stálo: „Dobré ráno, miláčku. Miluji tě z celého srdce. Zatímco ty čteš tuto zprávu, já pravděpodobně ještě tvrdě spím, ale sním o tobě. Na světě neexistuje nic, co bych měla raději než pohled do tvé tváře.„(Dále už raději nebudu citovat, neboť zde to začíná být příliš sladké.) Podepsala se jako Ruby – ta stará paní z jídelny. (Nancy mi velmi ráda připomíná, že na střední škole ji zvolili za třídního baviče.)
Náš čas v Aberdeenu byl úžasný právě tím, že jsme tam byli sami dva. S výjimkou mého studia, které mělo své místo, jsme neměli žádné schůzky, žádný harmonogram, zodpovědnost a žádné úlohy. Měli jsme jen jeden druhého a nekonečně mnoho času. Naučili jsme se dohadovat, hrát, hádat, smiřovat a spolehnout se jeden na druhého. Na konci toho období ve Skotsku jsme měli pocit, že jsme si vybudovali pevný vztah.
A pak přišly děti. (Pokud znáš nějaký pár, který má děti v předškolním věku, věnuj jim teď minutku ticha, protože bude pravděpodobně poslední na velmi, velmi dlouhou dobu.)
Když Adam s Evou zhřešili a neuposlechli Boha, oznámení o trestu postupně gradovalo: budou muset opustit rajskou zahradu, chléb budou jíst v potu své tváře, časem přijde smrt, a pak dostali dvě děti v předškolním věku, Kaina a Ábela.
Rané rodičovství představuje to nejlepší a zároveň to nejhorší období: láhve, pleny, krmení, nádobí, selhání, knihy, koupání, vyjednávání – „Chci světlo, tati.“ „Zhasni, tati.“ – nedostatek spánku, nedostatek sexu, příliš mnoho času v koupelně, a myslím, že odborný výraz pro čas od 3.00 do 5.00 v noci je „arzénová hodinka“, protože v té době si ho buď budeš vzít sám pro sebe, nebo ho věnuješ některému z dětí.
Najednou veškerá námaha, kterou jsme ve Skotsku vynaložili, se možná ne úplně ztratila, ale zavalily ji nové neshody ohledně dělby práce, způsobu výchovy, problémů s penězi a konverzace, které stále pod povrchem naznačují, že „můj den byl horší než tvůj“.
Nora Ephron řekla: „Dítě je granát. Když se vám narodí miminko, nastane v manželství exploze, a když se usadí prach, manželství je jiné, než bývalo. Není nutně lepší či horší, je jiné. „No pokud si myslíš, že tady to končí, tak napsala i toto:“ Když se u dítěte přiblíží věk teenagera, je důležité, abyste měli doma psa, aby byl v domě někdo, kdo vás rád vidí. „
Pointou je, že intimita je komplikovaná. Je také proměnlivá. Když si myslíš, že si dosáhl bodu štěstí, něco nebo někdo se změní a vynoří se celá řada nových problémů. Procházíš od přátelství k chození, od chození k manželství, od manželství k rodičovství. Konečně si zvykneš na šéfa v práci a vtom dostaneš nového. Roky pracuješ na vztahu s vlastními rodiči a vtom se dostaví demence. Máš skvělé kolegy a vtom k tobě přeřadí nejnevrlejšího člověka na světě. Dítě na tebe zahraje marnotratného syna a ty najednou žárlíš na děti svých nejlepších kamarádů a u svých dětí cítíš odcizení.
Někdy lidé říkají, že nechtějí vstoupit do manželství, protože se bojí, že jejich partner se změní a už ho nedokážou mít rádi. Jak říká jeden můj přítel: „Pokud se nechceš změnit, vezmi si kočku.“ (Mimochodem … i kočky jsou komplikované.)
Kde se nyní tedy nacházíš?
- Máš v blízkosti alespoň jednoho člověka, na kterého se můžeš v těžkých chvílích obrátit?
- Máš několik přátel, které můžeš navštívit bez ohlášení a vysvětlování?
- Máš pár lidí, se kterými můžeš trávit volný čas?
- Máš lidí, kteří ti půjčí peníze, když to potřebuješ, nebo se o tebe prakticky postarají, když tě přitlačí nouze?
Pokud jsou tvé odpovědi na tyto otázky většinou záporné, tvůj zásobník intimity může být téměř prázdný.
Úryvek z knihy „Měl bych tě raději, kdybys byl trochu víc jako já – budování blízkosti“ od Johna Ortberga. Použito s povolením Slovenského evangelizačního střediska.
Autor: John Ortberg
Zdroj: Chcemviac.com
Foto: unsplash/Claudio Schwartz
