Není špatné připomínat si různá výročí. Rok 2024 byl Rokem české hudby a také kafkovským rokem. Uplynulo totiž dvě stě let od narození Bedřicha Smetany a sto od úmrtí Franze Kafky. Na výročí se dávným lidem a událostem dostává pozornosti, najednou získají možnost vystoupit z řady. Najdou se třeba peníze na nastudování celého Smetanova díla nebo na nová vydání Kafkových románů a povídek. Proč ne? Letos bychom si ale mohli připomenout ještě jedno výročí, které, zdá se, úplně zapadlo. Čtyřicetileté.
Že vám rok 1984 nic neříká? Správně. Nepojí se s ním žádná zásadní událost našich dějin, jde o název románu George Orwella. Přiznávám, byl to chyták. Orwellův antiutopický román, který má ve svém názvu pouze letopočet 1984, by ale zapadnout neměl. Nejspíš jste o něj, přinejmenším během vyučování na střední škole, zavadili. Pokud vás román přece jen minul, na internetu najdete nespočet shrnutí, rozborů a pojednání, které se mu věnují. Tento literární popis nesmyslné totality jsem četl už dávno, stále mi ale poskytuje důvod k přemýšlení i obavám.
Hlavní hrdina románu je zaměstnán na „ministerstvu pravdy“. Co to znamená? Zaměstnanci této instituce přepisují dějiny tak, aby Strana a Velký Bratr měli vždy pravdu a byli tedy neomylní. Pokud Strana někoho fyzicky „odstraní“, musí být veškeré texty týkající se dané osoby přepsány a veškeré zmínky o ní vymazány. Musí to vypadat, jako by onen člověk nikdy neexistoval. Ještě večer se někdo vyhřívá na výsluní zájmu a ráno už po něm není ani památky. Řekneme si: O nic nejde, je to jen spisovatelova fikce. My starší si ale komunistické „ministerstvo pravdy“ pamatujeme.
Možná si vybavíte ikonickou fotku z oslav „vítězného února“. Klement Gottwald pronáší projev na Staroměstském náměstí a za ním stojí jeho pravá stranická ruka Vlado Clementis. O pár let později se objevila upravená verze snímku – Clementis z fotky i paměti národa zmizel. Že to s křesťanstvím nemá nic společného? Bylo by to krásné. Křesťané byli ale za komunismu z paměti národa vymazáváni soustavně. Jestliže se některá významná osobnost dějin hlásila ke křesťanství, její víra nesměla být zmiňována.
Stále je tady nebezpečí, že nějaké „ministerstvo pravdy“ vznikne. Navíc zde máme neskutečně účinný nástroj: internet. Pokud musel hrdina románu 1984 pracně upravovat klasické písemnosti, dnes lze podobného výsledku docílit daleko jednodušeji, elektronicky. Abys přestal být vidět a slyšet, stačí, že tě ostatní nenajdou na prvních několika místech vyhledávání. Můžu si zaplatit za to, že se některé informace dostanou do popředí a jiné naopak upadnou do elektronického nebytí. Je to nebezpečné. Snadno se může stát, že se nepohodlný hlas křesťanů ztratí, protože ho přehluší jiné, vhodně propagované hlasy.
Dalším z pojmů knihy je „doublethink“. Dvojité myšlení. O co jde? Je to schopnost zastávat současně dva protichůdné názory a oběma plně věřit. V knize najdeme třeba tvrzení, že válka je mír, svoboda je otroctví a nevědomost síla. Že se to křesťanů netýká? Zmíním ještě jedno výročí. V roce 2025 to bude osmdesát let od konce největšího konfl iktu všech dob, druhé světové války. Tehdy nemálo křesťanů věřilo, že nejlepší způsob, jak realizovat novozákonní lásku, je zabít jiného člověka. Orwellův „doublethink“ jak vyšitý! Vyznávám jedno a zároveň žiji opak. Vyznáváme ústy podřízenost Bohu i duchovním autoritám, ale žijeme své osobní, církevní i sborové války.
Mnoho křesťanů si myslí a myslelo, že nejlepší pro sbor je nepodřízenost a rozdělení. Příkladů orwellowského dvojitého myšlení jistě nalezneme mnoho. Jedněmi ústy vyznáváme jedno i druhé. Ježíš před „doublethinkem“ varuje: „Vaše slovo buď ‚ano, ano – ne, ne‘; co je nad to, je ze zlého.“ Nabádá nás: Žijte opravdu celistvým, nerozděleným životem. Buďto černé, anebo bílé. Buďto zlé, anebo dobré. V Listu Jakuba nalezneme pádné přirovnání: Nelze, aby z jednoho zdroje prýštila voda rozdílných chutí. „Což pramen z téhož zřídla vydává vodu sladkou i hořkou?“ Leckdy to ale vypadá, že my křesťané to ke své škodě zvládáme.
Při četbě Orwellova románu člověka napadají různé aktuální souvislosti. A touha po tom, aby se autorova vize roku 1984 nevyplnila. Rok 1984 může totiž propuknout kdykoliv. Modleme se, aby se hrůzy v Orwellově fiktivním světě znovu nenaplnily.
Autor: Zbyšek Kaleta
Zdroj: Časopis Přítel/Przyjaciel – 24/12
