Pokud otevřete první kapitolu Matoušova evangelia, může vás překvapit, že příběh o narození Ježíše nezačíná andělským zvěstováním nebo pastýři na poli, ale dlouhým rodokmenem. Pro čtenáře jde o pasáž, kterou rád přeskočí. Je to ale škoda – v židovském světě totiž právě rodokmen představoval zásadní teologický výrok.
Pokud srovnáme rodokmen z evangelií podle Matouše a Lukáše, pak Matouš sleduje linii Josefa, protože píše především Židům a chce doložit Ježíšův nárok na Davidův trůn. Lukáš naopak ukazuje linii Marie, protože píše světu helénskému, a proto zdůrazňuje, že Ježíš byl počat zázračně a lidsky má původ pouze v ní. Rodokmen v Matoušově evangeliu však obsahuje prvky, které by mnohý čtenář prvního století rozhodně nečekal. A právě ty tvoří jádro adventního poselství.
Bůh si vybírá slabé a opovrhované
V Matoušově rodokmenu jsou uvedeny ženy, což bylo neobvyklé. Navíc Matouš píše o ženách – cizinkách, z nichž některé mají docela skandální sexuální pověst. Támar byla Aramejka, vdova toužící po dítěti, která se převlékla za nevěstku a svedla svého vlastního tchána. Kenánka Rachab byla hospodská a prostitutka. Rút byla Moábka a Izraelcům bylo zakázáno stýkat se s Moábkami pro jejich pověst sexuálních svůdkyň. Navíc známe příběh, kdy Rút vešla do lože k Boazovi, svému budoucímu manželovi.
Bat – Šeba byla jediná z žen v rodokmenu Izraelka, ale dopustila se nevěry – nechala se svést Davidem. Tyto příběhy musely být židovským čtenářům evangelia velice dobře známy.
Ženy nepatřily do oficiální genealogie královského rodu a jejich příběhy jsou v Bibli nápadné svou nekonvenčností ve věcech sexu a manželství. Proč Matouš uvedl právě tyto ženy? Nebylo by moudřejší o nich pomlčet? Nedegraduje to Ježíšův příběh?
Matouš volí právě tyto ženy, protože ukazují, že Bůh nepřichází za člověkem skrze „svaté“ rodiny, bezchybné rodokmeny a morálně dokonalé životy. Přichází skrze ty, kdo jsou slabí, opovrhovaní a někdy dokonce skrze ty, kdo představují lidské selhání. A to je hluboce evangelijní poselství. Apoštol Pavel to shrnuje slovy: „Co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné.“ (1 K 1,27)
Bůh obrací naruby naše žebříčky hodnot – a rodokmen Ježíše Krista je první velkou lekcí této logiky milosti.
Minulost není překážkou Božího jednání
Genealogie se někdy psaly tak, že se někdo prostě vynechal, aby se některé nepříjemné skutečnosti zamlčely. Matouš však nic neskrývá. Do Ježíšova rodokmenu zapisuje i ty, jejichž příběhy by si mnozí raději nechali pro sebe. Tím jako by říkal: V Božím příběhu není vaše minulost překážkou. Bůh ji umí proměnit.
Zkušenost mnoha lidí – a často i křesťanů – je někdy opačná: věříme, že náš nezdar, selhání nebo věci, které jsme udělali, či neudělali, nás určují a definují. Matouš však ukazuje, že Ježíš přichází do lidských dějin, které nejsou upravené, vyleštěné ani zidealizované. Zároveň příchod Krista znamená, že minulost nemusí být naším vězením. Lze ji odevzdat Bohu a On ji dokáže proměnit mnohem radikálněji, než bychom si v našich nejodvážnějších představách troufli myslet.
Boží jednání není vždy logické – ale je dobré
Matouš strukturuje rodokmen do tří bloků po čtrnácti generacích. Jde o pečlivě promyšlený teologický obraz. A přesto právě uprostřed této přesné struktury najdeme jména, která tam „nehrají“. Bůh jako by tím říkal: Moje jednání nemůžete zcela vtěsnat do lidských vzorců.
Někdy máme pocit, že pokud budeme žít „správně“, Bůh udělá přesně to, co očekáváme, že když my uděláme krok A, Bůh udělá krok B. Jenže takto Písmo o Bohu nemluví. Bůh je věrný, ale ne manipulovatelný. Je dobrý, ale ne předvídatelný. Je věrný, ale ne mechanický. A právě to je důvod k důvěře. Důvěřovat Bohu neznamená vždy rozumět. Znamená vědět, že i když nevidím celý obraz, Bůh ví, co činí.
Matoušův rodokmen tedy není jen suchý výčet jmen. Je to evangelium před evangeliem. Malý příběh milosti, který ukazuje, že Bůh si volí ty, které svět přehlíží, naše minulost nemusí mít poslední slovo a Boží jednání přesahuje naše představy – a přesto mu můžeme důvěřovat.
A tak i pro nás platí: Bůh nečeká, až budeme dokonalí. Přichází tam, kde jsme slabí, zranění nebo nehotoví. Právě tam se rodí Kristus – a právě tam může začít nový příběh.
