Křesťané po celém světě vstupují do dnů, které považují za střed svého roku i své víry. Myslím, že i člověk stojící mimo církev může ve velikonočním poselství zahlédnout cosi, co stojí za zastavení a prozkoumání.
V kulturách, kde křesťanství ustoupilo do pozadí, si lidé dělají o Velikonocích radost různými rituály spojenými s příchodem jara. Každý z nás si však může všimnout, že za tou vší folklórní parádou prosvítá něco víc. Něco, co by možná stálo za prozkoumání.
Religionisté hovoří o tzv. etickém zlomu, a tedy o době či události, která v různých kulturách a civilizačních okruzích tu více, tu méně změnila běh dějin. Tyto etické zlomy jsou často spojeny s vystoupením a učením nějaké významné duchovní osobnosti. Objevily se na dálném Východě, v Africe, v Evropě i v obou Amerikách. Z narození Buddhy, Ježíše či Mohameda žije velká část planety, pro kterou je duchovní hledání a ukotvení stále ještě důležitou součástí života.
Už jako chlapec jsem si o Velikonocích představoval, jak se na planetu Zemi dívají obyvatelé vzdálených galaxií. Při skutečně detailním pozorování by jim nemohlo uniknout, že velikonoční triduum (Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota ústící do neděle) považuje nemalá část obyvatel modré planety za nejdůležitější část roku. I o Velikonocích děláme chyby, ale tam, kde nejde jen o vnější deklaraci příslušnosti k církvi a návštěvy kostela, se stále dějí zázraky a proměny lidských srdcí.
Představoval jsem si ty vesmírné bytosti, jak ve své kosmické lodi visí na orbitu a žasnou nad tím, co se o Velikonocích na povrchu živé planety děje, a to zvláště v naslouchání Božímu slovu, na oltáři a v lidských srdcích. Astrofyzikové jsou dnes zajedno, že vesmír obsahuje od počátku všechny základní stavební prvky, z nichž jsou složeny planety a hvězdy, a že v něm funguje tatáž fyzika, kterou se odborníci snaží tlumočit nám laikům a učitelé dětem. I přes rozlehlost vesmíru a jeho zdánlivou prázdnotu na jedné straně a dynamiku na straně druhé v něm existuje řád a mnohé klíčové konstanty.
Drží-li vesmír pohromadě fyzikální a chemické zákony, drží jejich známé i neznámé obyvatele pohromadě nejen fyzika a chemie, ale také – a možná že především – zákony a zákonitosti, které se vymykají logice a matematickým výpočtům. O silách, které devastují lidstvo, víme. Jde o strach, který prý stvořil první bohy, o nenávist, o závist, o násilí, o všechny nectnosti egoismu, v němž člověk potřebuje dominovat nad druhým i za cenu působené bolesti, rozvratu, válek a smrti. Víme ale také o silách, které lidstvo – v širokém i užším ohledu – drží nad vodou a jsou patrné hlavně v intimních mezilidských vztazích. Jde o lásku, o ochotu oběti pro druhé, o laskavost, o solidaritu, o zápas o svobodu, o všechny malé i drobné projevy lidskosti, které činí ten, kdo miluje a má rád své blízké, své vzdálené a předně sám sebe.
Ty tři svítící body velikonočního týdne, kdy si křesťané nejen připomínají, ale také prožívají zásadní obrat lidských dějin a věřím, že i vlastních osudů, jsou, přiznám se, pro mě pořád tak důležité, že si tyhle tři galaxie nesu životem jako drahokamy. Dívám se na ně často, přemýšlím o nich, píšu o nich, přednáším o nich, snažím se to, co představují, alespoň v malém žít. Jsem vděčný za zázrak, že mohu žít mezi těmi, pro které křesťanství a Velikonoce nejsou folklór, ale tím, kvůli čemu jsou ochotní měnit své životy a přispívat k rozvoji světa.
Ty tři svítící body pochopí každý, kdo se někdy radoval z lásky, z narození dítěte, z výhry nad krutým osudem, z maličkostí i z velkých životních úspěchů. Jsem si jistý, že Kristovu velikonočnímu poselství porozumí právě ti, kdo ve svém životě prožili nějaký velký obrat, zlom a hlavně lásku.
