Při pohledu na Kalvárie dnešních dní snadno podlehneme pocitu, že se dějiny jen točí v kruhu, ze kterého není úniku. Avšak událost, kterou slavíme dnes, křesťanství zvěstuje jako skutečné východisko. Kámen je odvalen a Ježíšův příběh zůstává otevřený. Stejně tak ani náš život nekončí ve tmě. Ježíš zvítězil nad smrtí – nad svou i tou naší – a dává naději, že i víra v dějinách má sílu stále znovu ožívat.
Připomeňme však také, že nesmíme zvěst o Ježíšově velikonočním vítězství chápat jako laciný happy end velikonočního dramatu. Vzkříšení je tajemství.
Je to něco, co se vymyká naší zkušenosti i našim představám, pojmům a teoriím.
Je to otevřený prostor, do něhož je nutné vstoupit.
Fridrich Nietzsche v knize Radostná věda mluví o Boží smrti, o vraždě Boha. Ten slavný text líčí Boží smrt nejprve jako kosmickou katastrofu, jako noc, v níž ztrácíme jakoukoliv orientaci. Ale pak říká, že je to ambivalentní událost – zároveň otvírá možnost vyplout na široké moře.
Také evangelia líčí smrt toho, který byl plně člověkem a plně Bohem. Také ona líčí Velký pátek jako hodinu temnoty. Ježíš mluvil opakovaně o temné hodině smrti, k níž nevyhnutelně směřuje jeho životní cesta. A pokud mluvil také
o vzkříšení, čteme, že apoštolové jeho řeči vůbec nerozuměli.
Vzkříšení je tajemství, otevřený prostor, do něhož je nutné vstoupit
V mnoha novozákonních textech, zejména těch nejstarších a pro teologickou reflexi nejdůležitějších, totiž v Pavlových listech čteme, že naše vzkříšení není jen cosi, co nás čeká až po smrti. Pavel tím pojmem označuje proměnu, která má nastat už za našeho života.
Děje se v okamžiku, kdy Kristus vstupuje do našeho příběhu a my se mu otevíráme, přijímáme ho vírou, nadějí a láskou. To je trojjediný způsob naší otevřenosti vůči Ježíšovu příchodu a zároveň naší odpovědi na něj; jsou to tři dimenze jeho přítomnosti v nás a naší účasti na tajemství Vzkříšení.
Pavel zakusil Ježíšovo vzkříšení na cestě do Damašku, kam jel pronásledovat křesťany. Ježíš ho ponořil do slepoty, do temnoty, ale dal mu – již s pomocí křesťanů – procitnout, být vzkříšen. Zakusil svého druhu smrt, smrt svého dosavadního já. Svědčí o tom: nežiji už já, nýbrž Kristus žije ve mně.
Co se to stalo, že jsme ze křtu udělali zvykový rituál a z konverze pouhou změnu názorů? Liturgie Velké noci obsahuje obnovu křtu. V této svaté době, kdy nám liturgie zpřítomňuje událost vzkříšení, nám nabízí příležitost znovu a hlouběji se ponořit do Krista. Nepromeškejme ji.
