Při práci s lidmi znovu a znovu vidím tentýž vzorec. Úkol leží přede mnou, vím o něm, ale místo něj sahám po mobilu, úklidu nebo jiné drobnosti. Nejde o lenost, spíš o únik před přetížením, tlakem či nepříjemnou emocí. Prokrastinace je naučený mechanismus, který krátkodobě uleví a dlouhodobě ničí soustředění, čas i sebevědomí.
V době, kdy máme na pár kliknutí stovky digitálních rozptýlení, se prokrastinace, tedy odkládání povinností, stala součástí života spousty lidí. Představte si ten paradoxní okamžik. Máte před sebou úkol, o kterém víte, že jej máte splnit. Může to být projekt do zaměstnání, napsání seminární práce nebo třeba úklid kuchyně. Cokoliv, co není naše nejoblíbenější činnost.
Místo toho, abyste se do činnosti vrhli, se ale podíváte na mobil, otevřete Instagram a sledujete jedno video za druhým. Jindy to může vypadat ještě rafinovaněji: než odpovíte na nepříjemný e-mail svému nadřízenému, tak si nejdříve uklidíte svůj pracovní stůl, roztřídíte šanony a dokonce dáte odvápnit kávovar ve společné kuchyňce.
Prokrastinace si zkrátka najde cesty, jak nás odvést od toho, co opravdu potřebujeme udělat. Jednu činnost, tu podstatnou, nicméně poněkud nepříjemnou, nahrazujeme činnostmi jinými, méně důležitými.
Ať už je prokrastinace občasná nebo chronická, vždy nás připravuje o čas, klid a pocit kontroly nad vlastním životem.
Je rozdíl mezi leností a prokrastinací?
Na první pohled se může zdát, že lenost a prokrastinace jsou to samé. V obou případech člověk přece „nic nedělá“. Pojďme si ale vysvětlit, kde je v těchto pojmech rozdíl.
Lenost je stav, kdy člověku v jeho nečinnosti vlastně není vůbec špatně. Naopak, je to vlastně i fajn! To, že nic nedělá, mu nevadí, necítí vinu ani tlak. Povinnosti odkládá, protože se mu jednoduše nechce a často věří, že „ono se to nějak vyřeší samo nebo to za mě vyřeší někdo jiný“. Jednoduše řečeno: Lenoch je spokojený ve své bublině nečinnosti.
Prokrastinace je naproti tomu o něco komplikovanější fenomén. Prokrastinátor je totiž velmi často schopný, cílevědomý a produktivní člověk. Jenže v určité chvíli se cítí třeba přetížený, má mnoho úkolů na stole, je z toho všeho unavený nebo zahlcený.
Jeho mozek si začne vybírat jednodušší činnosti, které mu alespoň na chvíli přinesou úlevu od stresu. Místo práce tak sahá po jiné aktivitě. Ať už je to mobil, úklid koupelny nebo psaní vánočních přání v dubnu. Výsledek ale nepřináší klid, naopak úzkost, výčitky a ještě mnohem větší tlak.
Je prokrastinace nemoc?
Odpověď je rychlá: Ne, není klasifikovaná jako psychická nemoc. Jedná se spíše o naučené chování, zlozvyk. Nicméně někdy může být ukazatelem nebo symptomem jiných potíží, například ADHD, úzkostných poruch nebo stresu. Dobrá zpráva? Prokrastinace nemusí řídit náš život. Dá se s ní naučit pracovat a postupně ji zvládat.
Prokrastinací může být ohrožen každý. Nicméně existují skupiny, které k ní mohou více inklinovat. Jsou to například perfekcionisté, lidé trpící úzkostí nebo depresí, vysokoškolští studenti nebo osoby, které nemají příliš zdatné organizační dovednosti.
Co způsobuje prokrastinaci?
Důvodů prokrastinace může být spoustu. Pojďme se podívat na některé z nejčastějších.
- Úkol se zdá příliš těžký – připadá nám nepřekonatelný a raději ho odkládáme, než abychom se cítili frustrovaní nebo pod tlakem.
- Úkol vyvolává nepříjemné emoce – například téma seminární práce je pro nás emočně nepříjemné a je pro nás citlivé (například genocida, holokaust).
- Úkol je nudný – pročíst deset stránek manuálu se nám zdá nekonečné, a tak raději otevřeme sociální sítě nebo začneme třídit staré fotky.
- Jsme unavení nebo vyčerpaní – hodiny ukazují pozdní večer, tabulka pro šéfa stále není hotová a my se stejně nedokážeme donutit začít. Místo toho si píšeme nákupní seznam na další den a zbytečně si krátíme už tak omezený čas na spánek.
- Podléháme rozptýlení – už jsme dokonce i začali! Jenže stačí jedno cinknutí na mobilu a najednou čteme zprávy a kontrolujeme e-maily. Rušivé podněty nás zahlcují a my si ani neuvědomujeme, že tak jen posouváme hlavní úkol dál.
- Chybí organizace nebo jasný cíl – někdy prostě jen nevíme, kde začít. Nerozumíme zcela dokonale tomu, co je vlastně naším zadáním a jak má vypadat výsledek, aby splnil očekávání zadavatele.
Do toho všeho je třeba vzít v potaz i celkové nastavení jedince, jeho schopnost odolávat pokušení, míra sebekontroly, osobní motivace nebo schopnost se soustředit. Někdo dokáže začít a poté i zůstat u práce i přes rušivé vlivy, jiný se snadno nechá odlákat. Proto prokrastinace není jen o lenosti, ale často o kombinaci únavy, emocí, vnějších rozptýlení a osobních návyků.
A co teď?
Prokrastinace nás pravděpodobně neopustí sama o sobě. Musí se s ní pracovat a je třeba ji překonávat.
Pokud s ní bojujete, zde máte pár tipů, jak se k ní zkusit postavit:
- Zvědomte si, proč se vám nechce do úkolu. Je moc nudný? Moc náročný? Pokud „známe nepřítele“, snáz pochopíme, jak se k němu postavit a jak s ním bojovat.
- Vytyčte si malé kroky. Mozek má rád vítězství, a pokud si velký úkol rozdělíme na malé části, které si úspěšně můžeme odšktnout na seznamu, je to pro mozek motivace pokračovat v práci.
- Zamyslete se nad tím, jak pracujete. Dobrou metodou mohou být časové bloky – například si stanovte, že příští hodinu věnujete rešerši. Následně si dopřejte malou odměnu: šálek kávy, džus, krátkou pauzu nebo protažení.
- Pracujte s emocemi během plnění úkolů. Pokud se chytnete, že ve vás začíná narůstat emoce nudy nebo frustrace, na chvíli se zastavte, nadechněte se a emoci si pojmenujte. „Cítím se teď naštvaný, nejde mi to vůbec od ruky!“ Nechte emoci projít a zkuste ji tentokrát nezahánět například Instagramem.
Pokud vám nic nefunguje a prokrastinace má na váš život už znatelný vliv, například věčně nestíháte v práci nebo ve vás narůstá úzkost, obraťte se, prosím, na odborníka. Ten vám může pomoci nastavit si techniky práce s psychikou přímo na míru. Prokrastinace vás nemusí ovládat, to vy ji můžete ovládnout!
Vytvořte si nerušené prostředí. Vypněte notifikace, dejte si na mobil černobílý filtr, pusťte si hudbu beze slov. Zkrátka si vytvořte příjemnou pracovní atmosféru bez rušivých aspektů.