Navzdory pokračující sekularizaci se část mladé generace na Západě tiše vrací k víře. Hledají hlubší smysl, zakotvení i skutečné vztahy. Nechtějí jen odpovědi, ale prostor pro kritické myšlení a doprovázení. Pro církve je to zásadní výzva – postupný zájem mladých může být jejich novým nádechem.
Nenápadný růst zájmu mladých v podstatě v celém západním světě ve svém textu precizně shrnul Filip Kaleta – pracoval zejména s daty Bible Society. Nejen o vztah s Bohem, ale o určitou křesťanskou církev stojí čím dál větší počet mladých v Anglii i Walesu, Francii, Finsku, Švédsku i mnoha dalších zemích. Pro nenápadnost tohoto trendu se vžilo zastřešující označení „tiché probuzení“ („The Quiet Revival“). Pojem vystihuje pozvolnost návratu části generace Z k víře, ale možná nevědomky také určitou novotu – nové potřeby a východiska, které s sebou mladí přinášejí.
Data z Kaletova článku lze doplnit zprávami o dramatickém nárůstu účasti mladých lidí na mších svatých, zejména v některých městských farnostech Anglie. Důvodem přitom není pouze sílící imigrace. Ve Francii rapidně roste počet novokřtěnců mezi osmnácti až pětadvacetiletými. Zásadní roli přitom hrají křesťanští (ve francouzském případě katoličtí) influenceři na sociálních sítích, což je daleko globálněji přítomný příznak. Duchovní obrat prožívají také USA a týká se zejména mladých mužů (zde se nedá podcenit vliv zavražděného Charlieho Kirka).
Takové informace stojí v ostrém kontrastu se závěry pastorálního teologa Jana Loffelda a jeho knihy Když Bůh nikomu nechybí, který upozorňuje na rostoucí skupinu těch, kterým je víra zcela lhostejná. Odborně bývají nazýváni nonesze slovního spojení „nic nad námi“ („none of the above“). Takoví lidé dnes podle Loffelda naprosto převládají ve srovnání s hledajícími (seekers), kteří tvoří v evropské populaci asi jen 8 %. Navíc mezi samotnými věřícími čím dál víc sílí skupina „driftujících věřících“ („fuzzy believers“). Ti se hlásí pouze k některému učení své církve, a to spíše výběrově.
Máme tu tedy před sebou dvě jakoby protichůdné tendence: naprostý nezájem a lhostejnost k víře i církvi na straně jedné (Loffeld) a na druhé straně tichý a pro mnohé překvapivý nárůst zájmu o víru i církev ze strany mladých.
Mladé unavuje digitální svět a touží po skutečném společenství
V České republice nemáme k dispozici úplně aktuální data, nicméně základní představu nabízí studie teoložky Tabity Landové (2022). Ta v první řadě boří mýtus o vysoké míře ateismu v české populaci. Mezi mladými, podle výsledku průzkumu z roku 2017, věří 45 % v posmrtný život a 34 % v Boha. Trend růstu, patrný v mnoha západních zemích, je pozorovatelný i v Česku. Religiozita mladých ale často zachovává formu individualizované a neinstitucionální spirituality. To znamená, že roste počet mladých, kteří se označují za věřící, ale zároveň se aktivně nehlásí k žádné církvi.
Pro možné strategie, jak zatraktivnit církev mladým, je nejdřív zapotřebí zjistit, co je k víře v Boha, popřípadě přímo k účasti v církevním společenství, táhne. Důvody jsou podobně různorodé jako podoby víry generace Z. Mezi nejopakovanějšími se objevuje únava z digitálního světa a virtuálních vztahů, taky touha po pevném rámci, komunitě a bezpečném prostoru pro sdílení. Hledají zklidnění i hloubku, formaci a doprovázení staršími a zralejšími. Podle Landové si výrazně cení autenticity, možnosti osobního růstu, duševního zdraví a kritického myšlení.
Growing Young: rostoucí a zdravé církve vyzdvihují mladé
Perspektivu lze ovšem obrátit – s přihlédnutím k potřebám mladých lze z pohledu církevního vedení stanovit strategii, která mladé přitáhne. Koneckonců, každá církev by měla usilovat o omlazení, i pro celou řadu bonusů, které přítomnost mladých přináší.
Rezignací na mladé si pod sebou jakákoli církev podřezává větev a její potenciál zániku značně roste. Při této logice se jeví jako vhodné se z tuzemského hlediska opět povznést na světové. Pozoruhodnou zkušenost za sebou má Fuller Youth Institute (FYI) z Kalifornie, konkrétně jejich projekt Growing Young (Mládnout). Ten si klade za cíl ukázat církvím, proč z nich mladí odcházejí a co dělají zdravé a rostoucí církve jinak.
Projekt vzešel z rozsáhlého čtyřletého výzkumu, který zkoumal více než 250 různorodých církví v celých USA. Ukázal, že rostoucí a zdravé církve jsou nezbytně úspěšné v přitahování mladých. Na jejím základě vznikla stejnojmenná kniha a Growing Young se stalo mezinárodním hnutím, k němuž se každoročně zapojuje 130 církví, a celkem už ovlivnilo přes 200 tisíc církevních členů.
Jaké jsou poznatky tohoto projektu? V první řadě mladí nejsou budoucností církve, ale už její současností. Jejích přítomnost přináší vitalitu a kreativitu. Mladí oceňují vřelost, a když jsou součástí církve, pak obvykle jejímu vyzařování napomáhají. Růst mladé generace znamená celkovou obnovu života církve.
Takové postřehy pochopitelně nepomůžou těm církevním společenstvím, které mladé lidi už zcela postrádají. Ovšem na základě zmíněného výzkumu formuloval Growing Young šest klíčových strategií (core commitments), které se uplatňují napříč rostoucími církvemi:
- Odemkněte klíče k vedení. Namísto kumulace autority ji vkládejte i ostatním – zvláště mladým.
- Vciťte se do dnešních mladých. Místo posuzování nebo kritiky se snažte pochopit pohled a zkušenost této generace a vstoupit do jejího světa.
- Berte Ježíšovo poselství vážně. Neprosazujte víru skrze naučené fráze, ale zvěte mladé k životní cestě, jejímž středem je Ježíš.
- Budujte vřelé společenství. Namísto chladných bohoslužeb a programů se zaměřte na vřelé přátelství mezi vrstevníky i napříč generacemi.
- Upřednostňujte mladé a jejich rodiny všude. Místo pouhého prohlašování, jak „jsou mladí důležití“, hledejte kreativní způsoby, jak je konkrétně podporovat, poskytovat jim zdroje a zapojovat je do všech aspektů života vašeho společenství.
- Buďte těmi nejlepšími sousedy. Neodsuzujte svět vně vaší církve, ale pomozte mladým žít víru skrze službu druhým doma i ve světě.
Tento přístup a jeho konkrétní strategie ukazují, že církev nemusí pasivně čekat, kolik mladých uvěří a zároveň vstoupí do církve. Probíhajícímu „tichému probuzení“ může jít naproti a nabízet atraktivní možnosti s patřičnou hloubkou křesťanské spirituality.
Lpění na zažitých formalitách možná vyhovuje některým věřícím, ale nikdy nepřiláká mladé, zvlášť když forma zastiňuje evangelijní zprávu a živoucího ducha. Tomu napomáhají opravdová osobní svědectví o životě s Kristem a evangeliem, příběhy o každodenních radostech a těžkostech víry. Na tom se ostatně shoduje Landová i Loffeld. Odtržení od reality nebo dokonce ustavičná démonizace světa mimo zdi sboru či farnosti neodradí pouze mladé, ale nakonec povede k rozkladu takových společenství.
