Papež Lev XIV. dokončil po svém předchůdci Františkovi dokument Dilexi te (Zamiloval jsem si tě) – exhortaci o chudých a jejich roli na cestě spásy. V těchto dnech ho v češtině vydává Karmelitánské nakladatelství.
„Často se podivuji nad tím, proč se mnozí lidé domnívají, že mohou chudé bez obav ignorovat – přestože Písmo svaté o nich hovoří tak jasně,“ dalo by se vyzdvihnout z osmdesátistránkového textu jako radikální, nekompromisní a výstižné motto.
Lev XIV. výslovně navazuje na učení papeže Františka, který toužil církev vidět „chudou a pro chudé“. Exhortaci podepsal 4. října 2025, ve svátek sv. Františka z Assisi – patrona chudých. Český překlad vychází na počátku mimořádného jubilejního roku, který je tomuto světci věnován. Provází rozvojem sociálního učení církve, mluví o mnišské tradici péče o chudé, o postavách svatých, které ve své době rozpoznaly nové tváře chudoby a dokázaly tvořivě zareagovat, jako svatá Dulce Pontesová (+1992), kandidátka Nobelovy ceny míru, která se rozhodla sloužit obyvatelům brazilských slumů, nebo svatá Francesca Calabriniová (+1917), podporovatelka migrantů připlouvajících do Spojených států.
Jsou chudí jen ti, kteří trpí materiálním nedostatkem?
Když mluvíme o chudých, nesmíme zůstat jen u materiální nouze. Po naší pozornosti volají i ti, kdo postrádají duševní a duchovní rozhled, pevné životní zásady nebo fyzickou i vnitřní svobodu. Lidé žijící v mravní bídě. Lidé spoutaní závislostmi.
„Ve skutečnosti existuje mnoho podob chudoby a nouze: chudoba těch, kterým chybějí hmotné prostředky k obživě, chudoba těch, kteří jsou vytlačováni na okraj společnosti a nemají jak projevit svou důstojnost a schopnosti, chudoba mravní a duchovní, kulturní, chudoba těch, kteří se nacházejí v situaci osobní nebo sociální slabosti či křehkosti, a také chudoba těch, kteří nemají žádná práva, prostor ani svobodu,“ stojí v textu.
Zvláštní pozornost se pak věnuje také ženské chudobě. Lev XIV. cituje z Františkovy exhortace Evangelii gaudium, aby obrátil pohled k ženám, které „trpí v situacích vyřazení, špatného zacházení a násilí, protože mají často méně možností hájit svoje práva“ než muži. „Uspořádání společností v celém světě má dosud daleko k tomu, aby byla ženám jasně přiznána stejná důstojnost a práva jako mužům,“ píše se dále.
Potvrzuje tak jev, pro který se napříč západním světem užívá termín „feminizace chudoby“. Připomeňme, že i v bohatém Česku, kde jsou ženy mnohdy – a to i členy církve – pokládány za zcela rovnoprávné, tvoří podle průzkumů skupinu nejohroženější propadem do chudoby, například tehdy, když mají vysoký věk, jsou nemocné či handicapované nebo samy vychovávají děti. Rozdíl mezi výdělky mužů a žen v ČR stále činí 18 procent. Ten rozdíl je tak velký, že nás řadí v žebříčku zemí EU v platových rozdílech na třetí nejhorší místo.
Ve stopách svých předchůdců tu Lev XIV. dále mluví o „sociálním hříchu“ a nespravedlivých ekonomických a politických strukturách, které vedou k prohlubování nerovností a které je třeba překonat. Vyzdvihuje almužnu jako osvědčený prostředek, jak hasit důsledky chudoby, než budou odstraněny její kořeny. „Každý, kdo se ocitl v nouzi – i nepřítel – si vždy zaslouží pomoc,“ podotýká. Rozhoduje potřeba, nikoliv to, zda je nám dotyčný chudý milý nebo zda je „hodný“ a za projevenou podporu dostatečně vděčný.
Dokument však není jen souhrnem historických a sociálních faktů a interpretací, ani jen připomenutím, že právě v chudých se potkáváme s Kristem zcela privilegovaným způsobem. Sděluje ještě jednu důležitou myšlenku. Chudé odmítá vidět jen jako objekty pomoci a dobročinnosti. „Jejich zkušenost chudoby jim dává schopnost rozpoznat takové odstíny reality, které ostatní vidět nedokážou, a proto jim celá společnost potřebuje naslouchat,“ zdůrazňuje Lev XIV.
V jeho optice se tak chudí lidé stávají učiteli evangelia, nositeli důležitého odstínu pravdy. Do úzké souvislosti klade Kristův příslib „já jsem s vámi po všechny dny“ (Mt 28,20) s jeho poukazem „chudé máte mezi sebou vždycky“ (Mt 26,11). Právě v chudých nás Bůh – naznačuje exhortace – den za dnem zcela konkrétně doprovází a dává nám možnost, abychom se ho s láskou dotýkali a dívali se mu do tváře.
