Ukrajinu, ze které k nám přišly statisíce uprchlíků, můžeme popsat následovně: je rozlehlá a různorodá, především však napadená agresorem, kvůli kterému nemáte jistotu, že se dožijete rána. A je úplně jedno, jestli jste ve Lvivu nebo v Charkově. Právě na západní Ukrajině, pouhých 220 km od hranic z NATO, totiž Rusko podniklo ten nejsmrtelnější útok za rok 2025. Rána se nedožilo 38 lidí, včetně 7 dětí, a všichni kvůli Rusku zemřeli strašnou smrtí.
„Vždyť na západní Ukrajině se nic neděje.“ Asi nejsem jediná, kdo tento nebo podobný výrok nejednou slyšel od svých známých, četl v komentářích na sociálních sítích nebo zaslechl v televizní debatě od politiků hledajících viníky. Po cestě do Kyjeva jsem strávila noc v Ternopilu, městě ležícíhoho zhruba 500 km od českých hranic. Když člověk chodí po ulicích, uvědomuje si, že přesně tyto pohledy jsou něčím, co by perfektně nahrávalo české dezinformační scéně a přiživovalo narativ o válkou netknuté Ukrajině: plné kavárny a restaurace, paní prodávající svítící balónky, smějící se lidé a děti hrající si na hřišti.
S přibližně 225 000 obyvateli se Ternopil řadí spíš k menším ukrajinským městům, spousta původních obyvatel po začátku invaze odjela za hranice, mnoho lidí sem naopak uteklo před ruskou okupací z východu země. Polepšili si? V kontextu východní Ukrajiny rozhodně, ruská smrt je však pronásleduje i tady. A je skvělé si to uvědomovat i tehdy, když člověk na sociálních sítích zahlédne záběry z pulzujícího a zdánlivě normálního městského života.
Neustále být ve střehu
Jakmile se z města vrátím na hotel, část města zasáhne výpadek proudu. Pro místní nic nového, v posledních měsících byly ruské útoky na ukrajinskou energetickou infrastrukturu tak intenzivní, že celá země čelila rozsáhlým výpadkům elektřiny i tepla. V teplotách, které se v březnových nocích stále drží pod bodem mrazu, se nejedná o úplně život zpříjemňující záležitost. Lidé se s ní museli naučit žít – zatímco domácnosti spoléhají na zásoby svíčky, baterky a powerbanky, podniky a restaurace musely investovat do hlučných generátorů, aby vůbec udržely provoz.
Velký, byť mnohdy již potlačený tlak na psychickou pohodu člověka vytváří také časté letecké poplachy, které signalizují blížící se rakety či drony vyslané Ruskou federací. Jen během mého dvoudenního pobytu v tomto západoukrajinském městě zní výzvy k odebrání se do krytu čtyřikrát – třikrát odpoledne a jednou v noci. Jak říkají místní: člověk si zvykne na všechno, jinak by fungovat nemohl. Asi si dokážete představit, že ranní budíček v podobě sirény, když se zrovna chystáte do práce nebo do školy, není zrovna příjemné.
A ne, rozhodně se nejedná o „falešné poplachy“. Mít tady během noci strach o svůj život je vlastně docela legitimní, i já ho během noci v hotelu na kraji města mám. Minulý rok se totiž právě Ternopil stal dějištěm nejsmrtelnějšího leteckého útoku. V časných ranních hodinách 19. listopadu 2025 zasáhly ruské střely Kh-101 dva obytné bytové domy. Zahynulo nejméně 38 lidí, včetně sedmi dětí, a více než 120 dalších bylo zraněno. Podle očitých svědků lidé hořeli zaživa ve svých bytech a nemohli se dostat ven.
Kde je ten bezpečný západ?
Druhý den ráno se jedu podívat na místo, kde stál devítipatrový dům, ve kterém zahynulo onu listopadovou noc nejvíce lidí. Čeká mě už jen kráter a chodník plný plyšáků a fotek zavražděných, dětí i dospělých. Tohle zbylo po místě plném života, takhle vypadá ruský mír.
Ruský agresor podniká v západoukrajinských oblastech útoky pravidelně. Celý minulý rok, paradoxně i přes probíhající mírová jednání, pokořoval nové rekordy. Ivano Frankivsk, město ležící jen asi dvě a půl hodiny jízdy autem od polských hranic, čelil v červenci minulého roku největšímu náletu od počátku invaze. Během té noci Rusko na Ukrajinu vyslalo 450 dronů, raket a střel různých typů.
Patnáct lidí bylo v srpnu zraněno při útoku na město Mukačevo v Zakarpatské oblasti. V říjnu Rusové podnikli dosud největší útok na Lvovskou oblast, při kterém zabili čtyřčlennou rodinu, a v lednu tohoto roku Rusové vyslali na Lvov balistickou raketu Orešnik, schopnou nést jaderné hlavice.
A já se ptám: bezpečný západ je kde? Stačí pár minut a z běžného večera se kvůli ruskému agresorovi stane tragédie, která připraví o život celé rodiny. Mysleme na to, až budeme příště tvrdit, že na západě se přece žije bez problému, a nedivme se, když to někdo nezvládne a raději se přestěhuje třeba k nám do České republiky.
