V minulých týdnech byl zveřejněn dokument Výsledky synodálního jednání o úloze žen v církvi. Hned na začátku, v části pojednávající o historii skupiny, je uvedeno, že cílem dokumentu je ukázat ženy, které hrály významnou roli v církvi (měly skutečnou autoritu a moc), přestože žádné svěcení neměly. Aha, tak tady může moje čtení skončit. Žádný průlom v otázce jáhenského nebo kněžského svěcení žen se nekoná. Má vůbec cenu dokument číst?
Od té doby, co jsem ukončila svá studia na univerzitě, nepatří četba církevních dokumentů k mým běžným činnostem. Ale když už si někdo dal tu práci a v názvu dokumentu se objeví slovo „ženy“, pak to nemohu přejít bez povšimnutí.
Dokument reflektuje, jak se měnil pohled na ženy v církvi, včetně jejich nedostatečného zastoupení. Nicméně cíl je už předem dán. Ukázat, že v církvi se můžeme angažovat různými způsoby a nepotřebujeme k tomu svěcení. Ostatně dodatky se věnují ženským biblickým postavám či významným ženám v církvi, které to bez něj také zvládly.
Hlavní část je uvedena poděkováním ženám, které působí v mnoha zemích a zastávají různé funkce. Dále konstatuje, že se u žen objevují znepokojení týkající se jejich úlohy v církvi. Vedle poklesu míry identifikace s církví se zmiňuje i volání po přehodnocení zapojení do vedení církve. Pouze jedním slovem se také připomíná, že mezi to patří i otázka kněžského svěcení, ale pouze vedle dalších věcí, jako je požadavek pronášení homilií a působení v některých úřadech. Pokud tedy některé z nás cítí touhu nebo povolání ke kněžství, tak pro to není ani
v této obsáhlé studii prostor.
Dokument poukazuje na nedostatky v tom, že ženám jsou přisuzovány určité vlastnosti jako cit, jemnost a menší schopnost doprovázení či vedení. Velký důraz je kladen na charismatickou cestu, která může otevřít nové formy zapojení laiků, zvláště žen. Jen je potřeba nebránit vanutí Ducha a vytvářet prostor, aby charismata mohla vzkvétat. Dokument připomíná, že svěcení nevyčerpává všechny formy služby v církvi.
Ano, děkuji – málem bych zapomněla, že možností zapojení je opravdu mnoho, můžeme být mimo jiné srdcem komunit, organizovat život farností, stát v čele škol, nemocnic nebo charitativních projektů. Nepůsobí to ale trochu, jako by církev objevila Ameriku? Nebo se jen snaží alespoň částečně napravovat něco, co je v mnoha zemích už dávno samozřejmostí? Ženy dnes nejsou vnímány jen jako matky a manželky, ale také jako manažerky, špičkové vědkyně nebo vrcholné političky.
Z dokumentu vyčnívá jedna zásadní myšlenka – křest dává ženám plné právo podílet se na řízení církve. „Neexistuje žádný principiální důvod ani překážka, která by bránila ženám vykonávat vedoucí role v církvi. Samotná skutečnost, že někdo je ženou, nebrání převzetí odpovědných úkolů vedení v církevním společenství.“
Milí páni biskupové, jak vás vyzývá dokument, využijte všechny možnosti kanonického práva a zapojte nás! A my ženy to nenechme ležet ladem, když to máme černé na bílém.
Závěr může znít takto: ano, uvědomujeme si, že máme rezervy v zapojení žen. A ano, chceme na tom více pracovat. A vy, milé dámy – inspirujte se ženami z Bible i z církevních dějin. Veďte, učte, doprovázejte. Využijte každou příležitost, kterou máte. Ale svátostné kněžství… To zatím raději přenechte nám mužům.
