Když sleduji dnešní debaty o „toxické maskulinitě“, dochází mi, že nejde o módu ani ideologii, ale o popis dvou zcela odlišných postojů k životu, světu i lidem kolem nás. Příběh Titaniku mi znovu připomněl, jak hluboký rozdíl existuje mezi mužností, která chrání, a mužností, která ničí.
Asi každý zná jméno Titanic. Někdy jméno této lodi používáme jako symbol přehnaného sebevědomí. Titanik byl považován za „nepotopitelnou“ loď. Jeho potopení symbolizuje aroganci a iluzi kontroly člověka nad přírodou.
V knihách popisujících jeho zkázu nalezneme následující statistiku. Celkově bylo zachráněno jen cca 20 % mužů.Důvodem bylo, že mnozí muži byli galantní a nechali děti a ženy nalodit první. Dále se při evakuaci mělo dodržovat pravidlo nejdříve ženy a děti, až potom muži. Na Titaniku bylo toto pravidlo uplatněno při nalodění do záchranných člunů.
Na první pohled to zní jasně, ale loď se potápěla a mnozí muži mohli využít své fyzické převahy. Když jde přece o život, tak jakápak pravidla… Mnozí ale své převahy nevyužili. Asi nikdo by tyto muže nenařkl z toho, že podlehli genderovým stereotypům nebo evolučnímu nastavení, kdy je pro zachování rodu důležitější, aby přežily ženy.
Toxická maskulinita
Titanik se pro mě tím, co popisuji, proměnil ještě v další symbol. Konkrétně symbol rozlišení mezi toxickou maskulinitou a zdravou maskulinitou. Jak se projevuje maskulinita toxická? Pokusím se pojmenovat pár oblastí s tím, že jistě najdete i některé další.
Občas jsem slýchával, že „správný chlap nepláče a nesmí dát najevo své city či emoce“. Zní to zajímavě, ale které pohlaví převažuje například mezi fandy fotbalu? Tam přece emoce stříkají. O politických diskusích ani nemluvě.
Dalším smutným projevem je agresivita a snaha dokazovat si hodnotu skrze zastrašování, moc, silná slova, někdy i fyzickou agresi. Žena je v toxické maskulinitě vnímána jako sexuální objekt, což se projevuje dvojsmyslnými vtipy, narážkami, někdy i překračováním fyzických hranic. Nejen v církvi to může být pohled na ženu, která má být podřízená, místo toho, aby byla rovnocenným partnerem.
Jiným toxickým projevem může být neschopnost budovat hlubší a důvěrné vztahy, pokud dotyčný nějaký vztah má, potom proto, že z toho koukají nějaké výhody. Někdy se toxická maskulinita projevuje riskantními či hazardními rozhodnutími, které ale mají za cíl dokázat, že jsem chlap. Jinými slovy není chyba zdravě riskovat, překračovat jisté fyzické či duševní hranice, otázka je proč.
Od dotyčného nečekejte, že se bude ochotný něco učit – a už vůbec ne od žen. On přece ví všechno a přiznání neznalosti nebo chyb se vnímá jako slabost. I když na první pohled dotyčný vypadá silně a sebevědomě, není tomu tak. Když nastane tlak, má tendenci se stáhnout, nebo naopak věci řešit přehnaně agresivně.
Spolupracovat, žít nebo být v týmu s takovýmto mužem představuje problém. Buď se mu musíte podřídit, bezmezně ho obdivovat nebo se od něj izolovat. Jiná možnost je ho zkrotit, ale to každý nedá. Když se vrátíme na Titanik, pak by toxický muž využil své síly k tomu, aby byl mezi prvními na záchranném člunu.
Muži ochotni učit se
Jak vypadá opak toho, co jsem popisoval? Muž má emoce, které dokáže vyjádřit bez pocitu studu. Pochopitelně jinak než třeba dítě, ale dokáže. S emocemi pak souvisí schopnost empatie. Dalším důležitým rysem je zvládání a kontrola svých impulsů, agrese a frustrace.
Tyto vlastnosti v sobě máme, ale nemají dominovat. A pokud se tak stane, vždy existuje možnost omluvy. Souvisí to s tím, že ví, kým je a kým není, a nemá potřebu si to dokazovat na druhých lidech, nebo dokonce na své manželce. Nemá potřebu uplatňovat moc a manipulaci. S ženami jedná s respektem, nepřekračuje hranice, jsou pro něj rovnocennými partnery.
Na rozdíl od prvního popsaného je schopen budovat hluboké vztahy. V těžkých situacích se nebojí vzít na sebe břemeno zodpovědnosti a dokáže se obětovat. Je ochoten se odpoutat od sebe a na základě toho naslouchat druhým. Jedna z důležitých vlastností je schopnost uznat chybu. Na Titaniku by svoji sílu využil k tomu, aby se nalodily ženy a děti.
Jeden ze zajímavých střetů mezi popsanými maskulinitami je popsán v evangeliích, kdy učedníci se na několika místech dohadují, kdo bude vládnout v Božím království, oproti tomu Ježíš „nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán“ (Jan 13,5). Nikdo by Ježíše nepodezříval, díky tomuto gestu byl slabochem, ale přesně naopak. Jako Boží syn měl moc, ale svoji sílu využil ke službě. Sloužil, protože věděl, kdo je, a nepotřeboval si nic dokazovat.
Když se mluví o roli muže a ženy, pak někdy sklouzneme k tomu, že to, co dokáže muž, dokáže i žena. Ano, většinou dokáže. Ale přece nejde o to něco dokazovat, ale doplňovat se. Vidět naše fyzické, ale i psychické, mentální nastavení jako obohacení pro obě strany.
Úplně přesná definice, jaké role musí muž zastávat, neexistuje. Záleží na kontextu, kultuře, možnostech, schopnostech. Podstatou ale zůstává snaha o zdravé vztahy, ochota k oběti a přijetí zodpovědnosti. Postoj mnoha mužů na Titaniku toho může být příkladem.
