Každý z nás má rád osvědčené, jisté věci, které fungovaly dříve, a nejlépe by bylo, kdyby fungovaly i dnes. Je to bezpečné – a bezpečí a jistotu přece potřebujeme. Jako kdybychom zapomněli na zkušenosti a slova Bible, která mluví mimo jiné i o riziku, o novosti. V poslední biblické knize najdeme Hospodinovo konstatování: Hle, já tvořím věci nové.
Název knihy rozhovorů, které vedl Josef Beránek, renomovaný publicista a editor časopisu České křesťanské akademie Universum, s Petrem Glogarem, bosým karmelitánem, knězem a psychoterapeutem, představeným otevřeného kláštera Fortna na Hradčanech (www.fortna.eu), podle mě pojmenovává jeden z problémů, s nímž se potýkají křesťanské církve, ale nejen ony.
Každý z nás má rád osvědčené, jisté věci, které fungovaly dříve, a nejlépe by bylo, kdyby fungovaly i dnes. Je to bezpečné – a bezpečí a jistotu přece potřebujeme. Neradi se pouštíme do míst, kde se cítíme nejistí. Málokdo v tomto rád riskuje. Ani lidé společnosti, natož církve, to většinou nedělají nebo nedělají rádi.
Jako kdybychom zapomněli na zkušenosti a slova Bible, která mluví mimo jiné i o riziku, o novosti. Dovolím si vybrat pro ilustraci dva příklady:
Abrahám byl vyzván Bohem, aby šel někam – nevěděl přesně kam. Mnozí to interpretují jako krok víry, respektive důvěry, v Boží vedení, Prozřetelnost, prostě skok do temnoty. Kdo se všemi pěti pohromadě by se do toho hrnul?! Jemu se asi taky, hádám, moc nechtělo. Ale šel.
V poslední biblické knize najdeme Hospodinovo konstatování: Hle, já tvořím věci nové.
Jako kdybychom v křesťanských církvích na toto zapomněli. Snažíme se udržet to, co je. Říkáme si – aspoň tohle. Nebo oblékneme některé církve, farnosti, sbory do vnějškově nového roucha, ale jedeme pořád to staré, zaběhlé.
Není to hřích v jeho skutečném původním smyslu minutí se cílem? Ne, nesnažím se relativizovat slovo hřích, církve i my jednotlivci máme másla na hlavě ažaž. Mám ale pocit, že hřešíme nedůvěrou proti Duchu Kristovu, proti Duchu svatému, třetí osobě Trojjediného bytí, a tím i proti Bohu jako takovému celistvě.
On neříká jistě jen tak, že tvoří věci nové. Stejně tak do větru neslibuje, že z našich těl vyjme srdce kamenná a dá nám srdce z masa. Kéž bychom dovolili, aby se nám stalo tak, jak svaté Písmo praví!
