Americký viceprezident J. D. Vance začátkem loňského roku veřejně obvinil Americkou biskupskou konferenci, že si přivlastnila část finančních prostředků získaných na pomoc imigrantům. Na to tehdy ostře reagoval kardinál Timothy M. Dolan, který nyní po dosažení kanonického věku odstoupil ze svého postu. Vance a jemu podobní totiž ve svém chápání křesťanství ještě nepochopili, že milovat druhé a pomáhat jim lze i bez toho, aniž bychom z toho měli finanční profit.
Velká osobnost americké římskokatolické církve, kardinál Timothy M. Dolan, newyorský arcibiskup, odstoupil po dosažení kanonického věku ze svého postu. Dolan, který se hlásí spíše ke konzervativnímu křídlu amerického episkopátu, však byl také jedním z prvních, kdo veřejně kritizoval hanebné nakládání amerického prezidenta Donalda Trumpa s imigranty prostřednictvím Imigračního a celního úřadu Spojených států (ICE).
Nešlo nicméně předně o Trumpa, ale zejména o jeho viceprezidenta J. D. Vance, který se ostentativně hlásí k římskokatolickému vyznání. Byl to totiž právě Vance, kdo začátkem roku 2025 veřejně obvinil Americkou biskupskou konferenci (USCCB), že si přivlastnila část finančních prostředků získaných na pomoc imigrantům. V dějinách katolické církve ve Spojených státech to byl zcela bezprecedentní krok. Nikdy předtím se totiž nestalo, že by se tak vysoce politicky postavený laik podobným způsobem vyjadřoval na adresu biskupského sboru.
Jak jsem psal už ve svých předchozích textech, zdá se, že americký režim skrze různé formy ústrků a razií testuje soudržnost římskokatolické církve i to, zda už nastal čas vzít útokem farnosti a kláštery, které skrývají imigranty (často celé rodiny s dětmi) před násilím imigračních úřadů. Do této doby existoval jakýsi „modus vivendi“ mezi státem a církvemi. Ty se i díky příspěvkům mnoha Američanů staraly o ty, o které se nikdo jiný nestará.
Tisíce farností, katolických sdružení, spolků a pochopitelně také kláštery napříč Amerikou tak poskytovaly finanční, sociální, zdravotní a duchovní pomoc těm, kteří přišli do Spojených států ilegálně, ale (tak jako předchozí generace) dělají všechno pro to, aby se mohli stát součástí legálních struktur. Koneckonců Amerika byla a je zemí přistěhovalců.
Kritici volají po trestu
Nejen z extrémních křesťanských pozic, ale také od jednotlivců i skupin naladěných protinábožensky a proticírkevně, zaznívají typické návodné otázky, zda by církve neměly být za takové jednání potrestány. Tyto a podobné výroky však nejsou motivovány ničím jiným než lhostejností vůči druhým a nenávistí, která má mnoho podob, ale stejné kořeny – pramení v rasismu, xenofobii a nesnášenlivosti k menšinám. Pokud by se totiž o ty nejpotřebnější nepostaraly různé americké církevní, náboženské a neziskové organizace, nepostaral by se o ně nikdo. Umírali by lidé a spolu s nimi by umírala i naděje.
Ptát se, jestli má církev pomáhat imigrantům, je jako ptát se, jestli mučedník nacistického režimu, teolog Dietrich Bonhoeffer, byl, nebo nebyl zločinec, když se jako věřící křesťan (a navíc teolog a kazatel) zapojil do skupiny admirála Canarise, která naplánovala jeden z atentátů na Adolfa Hitlera. Bonhoeffer, Canaris a další členové odboje, kteří za svoji obranu svobody a pokus o zabití tyrana zaplatili životem na šibenici, měli pochopitelně pravdu a jejich činy byly oprávněné.
Úplně stejně se to má i s americkými biskupy, kněžími, řeholníky, řeholnicemi, katolickými sociálními pracovníky, učiteli a laiky, kteří chápou současné drakonické akce proti svobodomyslným Američanům, médiím a imigrantům jako dočasnou epizodu americké historie, z níž se Spojené státy dříve či později „proberou“. Dokud tohle neskončí, nemohou jinak než pomáhat. Ano, římskokatolická církev má na pomoc imigrantům a lidem „na hraně“ nejen právo, ale je k této pomoci přímo vyzývána Božím slovem.
Kardinál Timothy Dolan vydal v posledních dnech svědectví, že se mu J. D. Vance za své lži soukromě omluvil. Vance a jemu podobní totiž ve svém chápání křesťanství ještě nepochopili, že milovat druhé a pomáhat jim lze i bez toho, aniž bychom z toho měli finanční profit. S odchodem kardinála Dolana se ale věci nedaly do pořádku. Jeho postoje teď musí veřejně zastávat další američtí biskupové a katoličtí intelektuálové, aby bylo naprosto zřejmé, na čí straně římskokatolická církev stojí a bude stát.
