„Evropa se již několikrát rozhodla pro evangelium a stejně se ho několikrát vzdala. Nastal čas znovu ji pro evangelium získat. Je to možné, protože evangelium je pravdivé,“ říká Stefan Gustavsson, švédský apologeta, který je ředitelem Centra pro křesťanskou apologetiku – Apologia. Mluvili jsme s ním o jeho cestě k víře a o tom, jak vidí místo křesťanství uprostřed sekulární společnosti.
Ve Švédsku jste známý apologeta a autor, lidé vás znají prostřednictvím veřejných vystoupení. Jak jste se stal tím, kým jste dnes?
Rád bych se s vámi podělil o dramatické zážitky, ale pravdou je, že moje životní cesta na první pohled vypadá velmi klidně. Vyrostl jsem totiž v bezpečné a bohaté zemi, jakou Švédsko je. Zápasy, kterými jsem prošel, byly tedy více vnitřní a vyplývající z toho, že naše společnost, jako jedna z nejsekulárnějších na světě, Boha a evangelium buď ignoruje, nebo otevřeně zesměšňuje.
Vyrostl jsem v křesťanské rodině a jako dítě jsem přirozeně přijímal víru, ve které jsem byl vychováván. Brzy jsem si však uvědomil, že jsem se narodil do velmi podivné rodiny. Zdálo se mi, že tomu, co my bereme tak vážně, nikdo jiný nevěří. A tak jsem se vydal na dlouhou cestu hledání pravdy. Odmítl jsem něčemu věřit jen proto, že je to součástí rodinné tradice. Pokud by křesťanství nebylo pravdivé, pokud by odporovalo objektivní realitě, neměl jsem zájem být křesťanem.
Jste ředitelem think-tanku Apologia – Centrum pro křesťanskou apologetiku. Je apologetika důležitá i v dnešní postfaktuální době?
Záměrem křesťanské apologetiky je vysvětlovat a bránit evangelium, dobrou zprávu o Ježíši Kristu. A toto povolání potřebuje každá společnost v každé historické etapě včetně té, ve které právě žijeme. Samozřejmě, námitky se budou v různých kulturách a společnostech lišit, ale povolání vysvětlovat a bránit evangelium je stejné.
V naší době máme několik specifických výzev. Jednou z nich je, že potřebujeme nejen diskutovat s ohledem na obsah pravdy, ale také o pravdě jako takové. Žijeme v postfaktuální době, kdy lidé kladou větší důraz na pocity než na fakta. Ale jen do jisté míry. Nikdo nemůže dlouhodobě ignorovat pravdivost otázky jako: Je tato boule na mém těle nebezpečná, nebo ne? Je můj partner v manželství věrný, nebo ne? Když přijde k životně důležitým otázkám – a Bůh jednoznačně patří do této kategorie –, je obtížné odmítat otázku pravdy.
Vždy, když někdo mluví o apologetice, veřejných debatách a křesťanech, téměř okamžitě to ve mně evokuje konflikt, barikády, hněv a nenávist. Měli by se křesťané zapojovat do kulturních válek, nebo je jejich úkolem něco jiného?
Nová smlouva nás vyzývá: „Každému, kdo by vás bral na zodpovědnost pro vaši naději, buďte stále připraveni vydat počet“ (1 Petrova 3:15). Z toho vyplývá, že bychom se neměli vyhýbat veřejnému dialogu a debatě. Evangelium přece přináší pravdu, která má být veřejně známá, a proto nepatří jen do kostelů, ale také na náměstí. Jako křesťané však nemáme přilévat olej do ohně a podněcovat nenávist.
Zmíněný Petrův citát pokračuje slovy „pravda, v tichosti a s bázní“ a toho bychom se měli vždy držet. V dnešní době je také důležité připomínat, že nesouhlasit s někým nebo mít názor, který se liší od postoje většiny společnosti, neznamená automaticky nenávist. Proto bychom se neměli nechat umlčet a nadále přesvědčivě mluvit s ostatními o evangeliu.
Jste autorem šesti knih včetně titulu Skeptikův průvodce na cestě za Ježíšem. Co vás podnítilo k jejich napsání? Nečtou lidé stále méně a méně?
Podnětem k napsání knih byla potřeba reagovat na otázky a problémy, s nimiž se potýkají jak křesťané, tak nevěřící lidé. Málokdo dnes ví o bohatých historických základech, ze kterých vycházejí evangelia jako historické prameny, ze kterých můžeme čerpat informace o Ježíšovi. Jsou stejně důvěryhodné jako kterékoli jiné historické dokumenty.
Je pravda, že mnoho lidí si odvyklo číst, s výjimkou krátkých zpráv na internetu. Nemyslím si však, že bychom se s tím měli smířit; naopak, naším úkolem je tento trend změnit. Nám křesťanům by na tom mělo obzvláště záležet, protože naše víra je založena na napsaném Božím zjevení.
V rámci své služby se účastníte i veřejných diskusí ve Švédsku. Na které otázky se vám odpovědi hledají nejhůř?
Lidé jsou často přesvědčeni, že kladou originální otázky. Po jistém čase, který jsem strávil cestováním po Švédsku i zahraničí, kde mluvím a diskutuji o křesťanské víře, jsem si však uvědomil, že otázky se stále opakují. Týkají se vědy a víry, zla, Ježíše a jiných světových náboženství, Boha ve Staré smlouvě, možnosti zázraků… Na tyto otázky existují dobré a zajímavé odpovědi, které však nejsou vždy vyčerpávající. Nikdy nebudeme vědět všechno, ale přesto máme dostatečné a dobré důvody pro odpovědi, které nabízíme.
To platí zejména ve srovnání s alternativami, které nabízí sekulární víra či islám. Mnozí lidé si myslí, že křesťanství lze odmítnout, protože nemá odpovědi na všechny otázky. Ostatní náboženská či filozofická přesvědčení jsou však na tom stejně. Proto je důležité je porovnat a vyhodnotit rozdílné pohledy, které nabízejí.
Je nějaká otázka, na kterou jste zatím nenašel uspokojující odpověď?
Myslím, že většinu křesťanů nejvíce znepokojuje otázka utrpení. Křesťanská víra nemá vysvětlení pro trápení, kterým čelíme jako jednotlivci. Namísto toho nás odkazuje do minulosti, k pádu prvních lidí, který považuje za příčinu našeho utrpení, a zároveň do budoucnosti, ve které nás Bůh zbaví veškerého trápení a neštěstí. Křesťanství také ukazuje na kříž a říká, že Bůh se k nám neobrátil zády, ale ve všem našem trápení je s námi.
Ve sporech o politice, vědě, penězích či homosexualitě stojí křesťané na obou stranách barikády. Jak můžeme vědět, že právě to naše chápání Bible je správné?
Tak jako každý jiný text, i Bibli je třeba interpretovat. Otázka tedy zní: Která interpretace je správná? Dovolím textu, aby promluvil, nebo mám svou představu o tom, co by říkat měl? Není snadné odolat pokušení poohýbat text tak, aby odpovídal našim představám. Proto musíme být otevření a připraveni přehodnotit své vlastní interpretace.
Na Slovensku, podobně jako ve Švédsku, roste počet lidí, kteří opouštějí církev nebo nechodí do kostela. Co je hlavní příčinou toho, že lidé odmítají křesťanství přijmout, případně se víry vzdávají? Hlavní příčinou tohoto tragického trendu je vítězství individualismu a sekularismu nad evangeliem. Částečně jsou za to zodpovědné církve, které neměly připravenou dobrou apologetiku evangelia. Mladí lidé nabyli mylného pocitu, že rozum a věda křesťanství vyvrátili.
Po posledních parlamentních volbách se na Slovensku do velké politiky dostalo několik aktivních křesťanů. Jak by se křesťané či křesťanské církve měli zapojovat do politiky? Je vůbec správné, aby to dělali?
Rád slyším, že křesťané jsou povoláni do politiky a veřejného života. Takové povolání od Boha je velmi důležité. Církev jako instituce by se však do politiky zapojovat neměla. Proč? Protože Bible není politická příručka a nenabízí politická řešení všech problémů současné společnosti. Měli bychom si vzít poučení z evropské historie a existence státních církví a vyhnout se situaci, které v současnosti čelí Spojené státy, kde se příliš mnoho církví nechalo zatáhnout do nezdravé politické debaty.
Na konferenci EVS v Piešťanech, která se bude konat 5. – 7. května, se chystáte mluvit o tom, jak milovat Boha celou myslí. Mnozí lidé si myslí, že víra a rozum se navzájem vylučují, případně víru považují jen za jakési citové vzplanutí. Moderní lidé nevěří v pohádky a své postoje zakládají výhradně na vědeckých poznatcích. Co bys jim chtěl vzkázat?
Dozví se to, když přijedou do Piešťan. Pohádkám bychom samozřejmě věřit neměli, vždyť i Nová smlouva opakovaně zdůrazňuje, že její odkaz není jen mýtem. Naše kultura má však zkreslenou představu o vědě a rozumu. Z historie víme, že křesťanství bylo pro rozvoj vědy rozhodující a univerzity jako instituce vznikly právě na jeho základě. Logos, tedy řecké slovo, které znamená rozum, je základem Janova evangelia. Žádný jiný světonázor si rozum nectí tak jako křesťanství.
O co prosíte v modlitbách za církev a společnost v blízké budoucnosti? Čím bychom my jako křesťané měli přispět k tomu, aby společnost a lidé kolem nás prosperovali?
Měli bychom i nadále přesvědčivě hlásat evangelium a modlit se za nové duchovní obrození Evropy. Navzdory vší temnotě, která je přítomna v dnešním světě, máme naději. Ježíš vstal z mrtvých a je Pánem všeho. Evropa se již několikrát rozhodla pro evangelium a rovněž se jej několikrát vzdala. Nastal čas znovu ji pro evangelium získat. Je to možné, protože evangelium je pravdivé.
Stefan Gustavsson – Mezinárodně známý apologeta, diskutér, řečník, vystudovaný teolog a vysokoškolský pedagog. Je členem řídícího výboru European Leadership Forum a také ředitelem Centra pro křesťanskou apologetiku – Apologia. Byl zakládajícím generálním tajemníkem Švédské evangelické aliance. Cestuje s přednáškami na apologetická témata a zapojuje se do univerzitní evangelizace a veřejných diskusí. Je autorem několika knih o křesťanské apologetice a křesťanské mysli. Stefan žije s manželkou Ingrid ve Stockholmu a mají tři dospělé děti. Začátkem května bude jedním z řečníků na konferenci EVS, kde bude mluvit o tom, jak milovat Boha celou myslí.
Zdroj: Idea-List
