Modlitby jsou spojením. Vycházejí z ticha, jejich základem je sice slovo, ale pochází ze spojení s duchovním srdcem.
Ať už je vaší modlitbou mytí nádobí, praní prádla, nebo vyjednávání míru, ať už je to mantra, kněžská modlitba v kostele, či vaše vlastní slova, je potřeba pochopit její základní princip. Ten ilustruje rozdíl mezi nebem a peklem.
V pekle jsou plné mísy jídla, dlouhé lžíce, jimiž si nedosáhnete do úst, a všeho dostatek. Stejně tak v nebi. Vlastně byste na první pohled nepoznali rozdíl. Jenomže v pekle mají všichni stále hlad, a v nebi ne. V nebi totiž pochopili, když vezmou svou lžíci, je dostatečně dlouhá, aby nasytila někoho, kdo je na blízku.
Daniel Heczko: Modlitba
Včera jsem slyšel jednu Ukrajinku říct: „My se můžeme jen modlit za bolest světa.” Víte, ona má na Ukrajině ještě hodně příbuzných, a přece se modlí za bolestivé tělo tohoto světa. Pochopila, že Bůh se nezabývá sám sebou a není mimo nás.
Jak řekl můj milovaný mystik Eduard Tomáš: „Není trvalého štěstí v žádném z předmětů světa. Je v nás…“ Je v pochopení srdcem a nikoliv hlavou. A neříkám, že nepotřebujeme kalkulativní mysl – musíme si přece sem tam nakoupit. Ale neměli bychom zapomínat ani na tu kontemplativní, která u nás na Západě bohužel zakrněla.
