Autoři biblických knih si dali pečlivou práci nejen s obsahem, nýbrž i s formou svých knih. V dnešní době máme tendenci zaměřit celou naši pozornost na obsah, zatímco formu rádi přehlížíme. Obsah a forma jsou však úzce propojeny, neznalost formy nám může bránit v porozumění a zapamatování obsahu. Stojí tedy za to se nad ní přinejmenším zamyslet.
Klíčovou složkou toho, co jsem nazval „formou“, je struktura celé knihy. Pokusím se v krátkosti ukázat, jak je užitečné mít přehled o struktuře knihy, kterou čteme. Vezměme si například knihy Královské ve Starém zákoně. Dnes je zde najdeme pod názvy 1. (kniha) Královská a 2. (kniha) Královská. Původně však šlo o jednu knihu, a taky na ně tak nyní budeme nahlížet.
Zkusíme si ji projít skrze chiasmus. Kniha je orámována příběhy, které spadají do doby monarchie (1Kr 1–11 a 2Kr 18–25) a které se zaměřují hlavně na chrám. Na začátku je postaven a zasvěcen, na konci je opět zasvěcen a následně zničen. Kdybychom se posunuli více do středu knihy, narazíme na kapitoly, které se zaměřují na začátek (1Kr 12,1–25) a konec (2Kr 17) severního království. Ještě hlouběji se setkáme s kapitolami, které řeší problém s uctíváním (Jeroboám v 1Kr 12–14 a Achaz v 2Kr 16).
Téměř ve středu se pak řeší smutná realita intrik v nestabilních královstvích, aneb vražda za vraždou (1Kr 14–16 a 2Kr 12–15). A konečně ve středu samotném se autor zaměřuje na tzv. Omríjovskou dynastii (1Kr 16 – 2Kr 11). Jde o nejtemnější období Izraele, kdy Boží lid zažívá vládu nejhorších králů (kupř. Achaba). Co jsem nyní napsal, by se dalo znázornit zhruba následovně:
A Monarchie + chrám (postaven a zasvěcen) (1Kr 1–11)
B Začátek severního království (1Kr 12)
C Problém s uctíváním (1Kr 12–14)
D Nestabilní království (1Kr 14–16)
E Omríjovská dynastie (1Kr 16 – 2Kr 11)
D‘ Nestabilní království (2Kr 12–15)
C‘ Problém s uctíváním (2Kr 16)
B‘ Konec severního království (2Kr 17)
A‘ Monarchie + chrám (znovuzasvěcen a zbořen) (2Kr 18–25)
Struktura knih Královských však není tak pesimistická, jak se na první pohled může zdát. Vzpomeňme si na to, co pronesl Martin Luther King Jr. Když ho parafrázuji, tak dle něj pouze ve tmě můžeme vidět hvězdy. V období největší tmy má Izrael k dispozici dva klíčové proroky: Eliáše a Elíšu.
Poslední slova v knize Malachiáš nám říkají, že Bůh, před tím, než přijde den Hospodinův, pošle proroka Eliáše. Ježíš následně o Janu Křtiteli prohlásí, že „on je Eliáš, který má přijít“ (Mt 11,14). Člověka by mohlo napadnout, jestli po Eliášovi přijde také „Elíša“, jako tomu bylo v temné době, kdy vládla Omríovská dynastie…
A skutečně Ježíš sám se chová jako Elíša. Kromě toho, že mají oba dva jméno s takřka stejným významem (Elíša = Bůh je má záchrana, Ježíš = Hospodin zachraňuje), tak oba začnou svou službu u Jordánu, oba vzkřísí syna ženy, oba nakrmí velké množství lidí, oba uzdraví malomocného a tak dále. Především však stojí za zmínku poslední Elíšův zázrak, kdy člověk, který je vhozen do hrobu s jeho kostmi, oživne (2Kr 13). Jaký význam má paralela u Ježíše pro nás křesťany asi netřeba dodávat.
Ano, stojí za to znát strukturu biblických knih – struktura nám má pomoci. Jak profesionálům, tak i laikům. Pomáhá nám zapamatovat si celou knihu, když se v ní snáze orientujeme. Pomáhá nám také pochopit hlavní poselství knihy, a mnohdy i něco navíc… co myslíte, jedná Bůh v nejtemnějším období našich životů podobně, jako jednal v nejtemnějším období Izraele?
Autor: Daniel Gomola
Korektura: Sára Kolomazníková
Foto: unsplash
