Salesián Zdeněk Jančařík se pustil do ambiciózního záměru, v rozhovoru s historikem Jaroslavem Šebkem a politologem Stanislavem Balíkem pojmenovávají milníky českých dějin, které jsou nějak spjaty s vírou či obecněji s náboženstvím. Přinášíme ukázku z knihy rozhovorů Český Bůh (Vyšehrad, 2023).
Proč se u nás skoro nemluví o myšlenkovém proudu, kterému se na Západě říká „nový ateismus“ a který razí především Richard Dawkins (Boží blud), Daniel Dennett a Sam Harris, kteří říkají, že věda se pojmem Boha zabývat nepotřebuje, že ho dokonce není schopna řešit, protože jej nelze definovat a exaktně popsat? Myslíte, že ateismus vyhynul?
Balík: Největší kulturní války máme za sebou od devadesátých let 19. století. Prošli jsme si kulturkampfem mnohem dřív než Západ. V průběhu kulturního boje se oba tábory možná na bázi indiferentismu přiblížily „na dostřel“. Už nemáme moc zapálených superkatolických a superkřesťanských bojovníků, ale ani moc skutečně zapálených ateistů, kteří by měli ambici věnovat život zápasu za velké ateistické ideje. Vlastně „je nám to jedno“. Podle mě velké části lidí v České republice církev dnes už ani tolik nevadí, ale prostě ji nezajímá. Na bázi konzumního přemýšlení řeší materiální praktické věci, aby se dobře žilo, aby byla pohoda – a už vůbec je nezajímá nějaký boj za ateismus nebo proti církvi.
Je tu nemalá část lidí, kteří se nikdy nepotkali s vyhraněným ateismem, ale ani s církví. Spousta z těchto lidí nikdy nebyla v kostele. Chodí kolem něj, ale nenapadne je, aby vešli dovnitř. Nikdy nebyli na žádném církevním obřadu, pohřbu nebo křtu. Nemají žádnou potřebu se „s tím vyrovnávat“, nikdy se jich to nedotklo. Samozřejmě občas jsou náchylní krátkodobě si naběhnout na antiklerikální mobilizaci, většinou vystavěnou kolem obrazu nenažraného preláta, jako jsme viděli v roce 2012 v krajské volební kampani ČSSD. Brzy ovšem toto vzepětí opadá a vrací se zpět k apatii.
Před Vánoci nebo Velikonocemi se v médiích objeví tváře a hlasy známých kněží nebo kazatelů a kazatelek, občas nějaký ten sexuální nebo finanční skandál.
Balík: Není to už ta mocná instituce, proti které se má bojovat, proti které je cool vyhraňovat se. Navíc Dawkins a ostatní jsou docela intelektuálně nároční. Na pořádný kulturní boj potřebuješ desetistránkové pamflety, jako tomu bylo v 19. století, které by ty velké ideje zředily a přežvýkaly, aby to pochopil i dělník ze šroubárny, hlídač a prodavač.
Známe církevní postavy, jako jsou Tomáš Halík, Marek Orko Vácha nebo Láďa Heryán, zastávají spíš postoje městských liberálů, kteří uznávají evoluci, moderní filosofii a toleranci. Nevyjadřují se tolik o mariánských zjeveních, zázracích, apokalyptických předpovědích, nebojují proti genderu a agendě LGBT, jako tomu bývá u konzervativněji laděných kazatelů nebo věřících, a ti pak mohou mít dojem, že jim nikdo nedá hlas, že o ně nikdo nezavadí. Statistické průzkumy ukazují, že je „církevních“ lidí stále míň – věřící „zleva i zprava“ se uzavírají do svých bublin a ghett.
Šebek: Myslím, že je to složitější. Většina lidí je totiž indiferentní k náboženství vůbec. Mnozí ovšem nejsou lhostejní k církvi, kterou vnímají jako silnou instituci a promítají si do ní negativní projekce a historické reminiscence v duchu „Hezky jste kázali, ale upálili jste nám Mistra Jana Husa“. Nyní se církevní kruhy potýkají s dopady nejrůznějších afér a především sexuálních skandálů, které na ně vrhají morálně problematické světlo. Církev asi kvůli tomu vychází ze všech průzkumů jako nejméně důvěryhodná instituce, která se dokonce umisťuje i za politiky. K náboženství tedy existuje obecně indiferentní přístup, ale vůči církvi jsou lidé spíš ostražití.
Balík: U těch průzkumů by mě zajímalo, jak jsou kladeny otázky. Je rozdíl, jestli dostaneš deset institucí a máš je seřadit podle důvěryhodnosti, nebo jestli je máš vyjmenovat z voleje. Myslím, že velká část indiferentních lidí by při přemýšlení o společenských institucích církev vůbec nezmínila, vůbec by je to nenapadlo. Na první dobrou indiferentista nevyhrkne, že nevěří církvi, protože ho prostě nezajímá.
Je otázka, jestli se takhle může ukázat i význam církve…
Balík: Možná, až nastane duchovní krize, kdy bude církev opravdu potřeba.
Šebek: Mnozí zatím nepotřebují instituci, ale potřebují vertikálu, která by člověka podržela.
Balík: Právě mezi intelektuálními společenskými vrstvami je nadproporční zastoupení filokřesťanů, ale také praktikujících křesťanů, a zvláště katolíků. Tak je to i na mnoha vysokých školách. Tohle je možná největší proměna církve za posledních dvě stě let, kdy se z lidové církve stává katolická církev církví elit.
Je ještě pár venkovských farností, které si udržují podobu katolického ghetta, jako jsou Sebranice u Poličky, Koclířov, Lidečko, Polná nebo Dolní Bojanovice, kde se udržuje dožívající lidová zbožnost. Tradice, kroje, koláčky, poutě, procesí, průvody do polí, žehnání úrody a soch. I v této pastoraci ale potřebujeme mladé kněze, kteří mají venkovskou mentalitu a jsou blízko lidem – „lidumilné“ kněze.
Balík: Pokud jsou mladí kněží takto orientovaní, často se z nich stávají tridenťáci – a to je ještě úplně jiný svět. Tridenťák ti nepůjde do hospody porozprávět s prostým lidem. Kněží-tradicionalisté spíš otočí oltáře, začnou sloužit latinsky a vytvářejí jinou elitu. Běžní lidé jim utečou z kostela.
V brněnské katedrále předevčírem proběhla předávka biskupské berly mezi Vojtěchem Cikrlem a Pavlem Konzbulem. Přišla mi třeba vůči „běžným lidem“ zvenčí zbytečná latina, proč bylo Gloria a Credo celé v latině? Přitom na biskupský stolec nastupoval biskup, který na závěr svého kázání citoval Járu Cimrmana: „Jsem bezvýhradný ateista. Až se bojím, že mě Pán Bůh potrestá!“ Nemohli by biskupové trochu slevit z pompéznosti těchto oficiálních aktů a přijít k oltáři bez těch mikulášských miter?
Šebek: V tajné církvi nikdy nebyly při liturgii mitry!
Balík: Jde o to, jestli takovou liturgii lze slavit tak, aby byla hezká a nepompézní. Z univerzitních rituálů mám podobnou zkušenost. Je tam pedel, nosíme na sobě taláry, je v tom horko – a někdy je to opravdu trapné a účelové, vždycky se to tak dělalo, tak to tak děláme a studenti to vnímají. Když ale máš cit pro rituál, lze ho upravit tak, že to nepůsobí necitlivě a je to hezké. Musíš to taky dobře vysvětlit. Kdo dnes rozumí tomu, proč má biskup někdy na hlavě mitru a jindy ji nemá? Varianta také je, že se to udělá bez toho – a bude to ještě horší.
Šebek: Arcibiskup Jan Graubner bude také slavit intronizaci a pak bude mít bohoslužbu u mariánského sloupu, což jsem nepovažoval za úplně šťastnou věc. Ne kvůli pomníku, a už vůbec ne kvůli mariánské úctě, ale spíše kvůli tomu, že se mohl najít způsob, jak se prezentovat i vůči sekulární veřejnosti. Přitom papež František při předávání pallia ve Vatikánu novým českým biskupům vzkázal: „Pečujte hlavně o lidi mimo církev.“
Balík: Nový pražský arcibiskup to v Olomouci uměl. Už před dvaceti lety byla pod arcibiskupským palácem otevřena první ordinace pro bezdomovce, tehdy jediná v celé republice.
Ukázka z poslední kapitoly Soumrak Boha i bohů.
Zdroj: Universum – redakčně upraveno
