Dá se poselství křesťanství shrnout do pouhých pěti slov? To byla výzva, kterou na konferenci Global Leadership Summit pro ČR dostal její národní ředitel, pastor a zakladatel církve Element, Lukáš Targosz. Odpovědí na tuto otázku je jeho „Křesťanství v pěti slovech“ vydaná nakladatelstvím Návrat domů.
Hned v úvodu této útlé knížečky autor nastiňuje, že každý z nás bez rozdílu vyznání má v sobě určitou představu Boha, ze které vychází jeho víra či nedůvěra ke křesťanství. Tento pohled je ovlivněn našimi zkušenostmi, očekáváními i zklamáními. Jako hlavní překážka, kterou mají lidé vůči křesťanství, jsou uvedeny mylné a zkreslené představy o Bohu. Tyto představy dle autora pochází ze tří zdrojů, jenž představují špatné příklady, přirozený strach a špatné vyučování. Přičemž zdůrazňuje, že naše představy často nemají se skutečným křesťanstvím pranic společného.
Autor se nebojí být kritický a nastavit církvi i křesťanům nemilosrdné zrcadlo, aniž by církev jakkoli obhajoval. Naopak přiznává, že církev mnohdy svým příkladem či učením potenciální hledající od víry může spíše odrazovat. S pokorou poukazuje na to, že co se týče kvality charakteru věřící lidé často nijak nepřevyšují ty nevěřící.
V čem tedy tkví opravdové poselství křesťanství a čím se liší od jiných náboženství? Co je těch pět klíčových slov shrnujících zprávu protkanou celou Biblí? Nebudu vás napínat. Výběr slov je následující: Láska, Zlo, Řešení, Volba a Naděje.
První slovo – Láska, v nás pravděpodobně vzbuzuje spoustu konotací, ale s náboženstvím a křesťanským Bohem by si jej spousta lidí nejspíš nespojila. Nicméně je to právě Boží láska k lidem, která je zde uvedena jako hlavní předpoklad víry a také její klíčová motivace. Láska dle Bible dokonale shrnuje Boží charakter. Stvořitel je tím, kdo nás z lásky stvořil a vložil do nás potenciál. Žádný člověk tudíž není dílem náhody, ale je zván k lásce jakožto vědomému činu.
Druhé klíčové slovo je, dalo by se říct, v přímém kontrastu se slovem prvním. Tím slovem je Zlo, které v našem světě nelze nevnímat a každý kriticky myslící člověk si jistě někdy v životě položil onu palčivou otázku; Jak by mohl milující Bůh dopouštět tolik zla? Nicméně autor s odkazem na úvahu C. S. Lewise uvádí, že již položení této otázky přiznává také existenci dobra a jakousi vnitřní touhu po zlem neporušeném světě, jež nás přesahuje. Slovy Bible jsme vybízeni k tomu, abychom se nenechali přemáhat zlem, ale přemáhali zlo dobrem.
Jak toho ale dosáhnout? Pokud je základem víry láska, ale zároveň ve světě neustále narážíme na realitu zla, nabízí se otázka, co s tím? Následujícím slovem je tedy Řešení. Evangelium znamená v kontextu Bible dobrou zprávu a ta dobrá zpráva, jak autor uvádí, není až tak o obsahu, ale o osobě. Tou osobou není nikdo jiný než Boží syn – Ježíš Kristus, zachránce, ten, který má moc dát do pořádku náš životní „čurbes“. Autor tvrdí, že pokud chceme vědět co si o utrpení myslí milující Bůh, musíme se zaměřit na to, co o utrpení říkal Ježíš a zejména jak s utrpením nakládal.
Sám Ježíš nikdy k víře nikoho nenutil, ale svým příkladem zval lidi k následování, k tomu, aby mu prostě a jednoduše důvěřovali a poznali, kým je. Autor také podotýká, že k víře či lásce nelze nikoho přinutit a motivace strachem namísto lásky nevede ke svobodě. Čtvrtým slovo je tedy Volba. Ta je dána každému z nás a nevyžaduje dokonalost, ale důvěru.
Pokud si zvolíme onu cestu důvěry, získáváme ctnost, jež představuje naše páté a finální slovo, kterým je Naděje. V ní se snoubí jak naděje pro život nynější tak i naděje, že smrtí náš život nekončí a okolnostem navzdory se můžeme těšit z toho, že dobro a láska nakonec opravdu zvítězí nad zlem a nenávistí.
Ačkoli je kniha útlá, což byl její záměr a bezesporu i jedna z výhod, nesnaží se ony palčivé otázky, které lidi trápí ohledně křesťanství, bagatelizovat či zesměšňovat. Naopak k nim přistupuje citlivě, poctivě a s hloubkou. Každá kapitola začíná zamyšlením a praktickými příklady ze života na které navazuje hlubší a důkladný rozbor klíčového slova. Autor jako vášnivý čtenář často cituje další autory a významná literární díla, jeho hlavním zdrojem však zůstává především Bible.
Pokud jste se s Biblí nesetkali, nemusíte mít obavy, jelikož autor dokáže tlumočit podstatu této tisíce let staré knihy jazykem čtivým a srozumitelným ve 21. století. Pokud ovšem čekáte, že vám tato kniha poskytne všechny odpovědi na otázky víry, nejspíš budete zklamáni. Nicméně autor sám uvádí, že věřícím se člověk nestává, až když získá odpovědi na veškeré své otázky. Víru chápe spíše jako cestu poznávání, jako určitý vztah, ve kterém po vzoru biblických hrdinů mají své místo i pochybnosti, otázky a kritické myšlení.
Pokud jste tedy člověkem, jemuž není lhostejný smysl pobývání na této zemi a kladete si nesnadné otázky, věřím, že vám tato kniha poskytne svěží pohled, pomůže vám odbourat jisté předsudky ohledně Boha či křesťanství a povzbudí vás na vaší cestě víry, ať už se na ní nacházíte kdekoli.
Korektura: Sára Kolomazníková
Foto: unsplash/daniel-gutko
