Začalo nám postní období, máme čtyřicet dní do Velikonoc. Aby ta sláva vynikla, abychom si opravdu vychutnali vítězství života nad smrtí, potřebujeme se stáhnout. Měli bychom se očistit. Ostatně, k dynamice života patří střídání radosti a smutku, hlasitosti a ticha, oslavování a půstu.
Jeden můj kamarád, velký milovník života a jídla, byl proslulý svými přerušeními půstu. Rozhodl se pro půst na určitou dobu a dodržoval ho, dokud například na kuchyňské lince neležel pytlík brambůrek. Vyhlásil přerušení půstu, brambůrky snědl a pak šťastně pokračoval v půstu.
Smáli jsme se tomu mezi sebou my, kdo jsme ho znali, protože on byl takový miloučký medvídek, ale cítili jsme, že to není fér. Takhle půst nevypadá. Když ho můžete přerušit, kdykoli vás napadne, moc pevné vůle nepotřebujete. A samozřejmě zdaleka nemusí jít jen o omezení příjmu potravy.
Můžu se rozhodnout, že během čtyřiceti dnů půstu nebudu jíst čokoládu, nebudu pít kávu, nedám si alkohol nebo třeba nebudu konzumovat obsah na sociálních sítí. Co to všechno ale ve skutečnosti znamená? Omezit se v něčem, co mi přináší potěšení, je jen prvním krokem, který je opravdu důležitý jen tehdy, nezůstane-li jediným.
Nejpodstatnější na tom všem ale je, čím to potěšení nahradíme. Připadá mi velmi podstatné uvědomit si, co tyto krásné věci v našem životě znamenají a co by mělo být na jejich místě. Potěšení, uklidnění, energii a odpočinek čerpáme z mnohých zdrojů, i z těch jmenovaných. Není na tom nic špatného, pokud si uvědomujeme, že nám je dává Bůh.
Pokud ale Boha známe, jedná s námi napřímo. Všechno to, co potřebujeme, abychom dobře fungovali, nám distribuuje svou speciální osobně individualizovanou cestou, vždyť je dárcem potěšení, uklidnění i odpočinku. Málokdy je to ale díky čokoládě, alkoholu, kávě nebo sociálním sítím.
On sám osobně to dělá daleko intenzivněji a adresněji. Nekonzumace něčeho dělá prostor pro konzumaci něčeho jiného a je otázkou, co to má být zrovna pro vás. Možná pohled na lesní velikány, možná ranní tiché chvíle, kdy sedíte v šeru a čekáte, jestli promluví. Možná vytrvalé pravidelné čtení Písma, i když se vám zdá, že nic nechápete. Mohlo by to být dávání na věc, o jejíž správnosti vaše srdce zahoří. Může to být potřeba odpustit někomu, kdo se vůči vám provinil a nezdá se, že by toho litoval. Docela dobře je možné, že je vaším postním úkolem omluvit se za něco, co jste nemysleli zle, ale ono to tak vyznělo.
Přimlouvala bych se, abyste půst nepřerušovali. Je to jen čtyřicet dnů. Vydržte.
