Už jsi někdy slyšel/a malé dítě položit úplně cizímu člověku otázku, při které by se většina dospělých raději propadla do země? Něco nečekaného, osobního nebo prostě „nevhodného“. A jak ten člověk reagoval?
Moje zkušenost je, že když se ptají děti, skoro žádná otázka není trapná. Lidé bývají otevřenější, trpělivější a berou to s větším nadhledem. Možná proto, že cítí tu opravdovou, nevinnou zvědavost. Dítě se neptá proto, aby provokovalo. Prostě chce vědět.
Příběh Abigail
Přesně takovou zvědavost má i jedna malá dívka v seriálu The Chosen. Jmenuje se Abigail a ptá se… pořád. Jednoho dne narazí za městem na tábor neznámého muže. Nejdřív uteče – má strach. Ale zvědavost je silnější, a tak se druhý den vrátí. Nejdřív s jedním kamarádem, pak s celou partou dětí.
Ten muž je Ježíš. V seriálu je zobrazený jako někdo, kdo pracuje se dřevem a žije obyčejným životem. Ale hlavně: na Abigailiny nekonečné otázky odpovídá s neuvěřitelnou trpělivostí. Žádné shazování, žádné „neotravuj“. Prostě naslouchá a bere ji vážně.
Přivedlo mě to k otázce: proč se my dospělí neumíme ptát jako děti? Je to strach, že budeme za hlupáky? Že se to „nehodí“? Nebo že odpověď stejně nepřijde?
Modlitba jako rozhovor
Připomíná mi to modlitbu. Pro mě osobně je to způsob, jak mluvit s Bohem. A přesto se mi někdy nechce. Možná proto, že si nejsem jistá, jestli přijde odpověď. Možná proto, že pochybuju, jestli to má smysl. Nebo si říkám, jestli jsou moje starosti dost „důležité“.
Ale co kdyby… Co kdyby na druhé straně byl někdo, kdo skutečně poslouchá? Nehodnotí, nespěchá, neotáčí oči v sloup. Podobně jako Ježíš v tom seriálu. Změnilo by to něco?
Na konci epizody se Abigail vrací na místo, kde předtím stál tábor. Je prázdné – Ježíš je pryč. Ale zůstaly tam dřevěné hračky, vyrobené přímo pro ni. Každá pečlivě vyřezaná. A u nich krátký vzkaz: „Nepřišel jsem jen pro bohaté. Jsi vzácná.“
Pro ostatní mohla být Abigail kvůli svým neustálým otázkám „otravná jako osina v zadku“. Ale pro něj ne. Viděl ji jinak. Možná i tebe lidé kolem vidí hlavně skrze chyby, slabosti nebo nedokonalosti. Ale co když existuje někdo, pro koho jsi cenný/á právě takový/á, jaký/á jsi?
Zkus se zeptat
Chci tě pozvat k jedné věci: zkus se zeptat, zkuste mluvit – zkus se modlit. Nemusíš používat žádná speciální slova. Stačí popsat svůj den. Říct, co tě štve, z čeho máš radost, jaké otázky tě tíží. Klidně i pochybnosti nebo vztek.
Bůh, kterého znám já, zvládne i tvoje otázky. Tak co myslíš? Stojí to za pokus? Co když je právě tenhle rozhovor začátkem něčeho nového? Co když právě modlitba k Bohu může dát tvému životu novou naději?
Pokud nevíš, kde začít, napiš nám nebo vyzkoušej online kurz „Zkus se modlit“. Rádi do toho půjdeme s tebou. Celý díl seriálu The Chosen s českým dabingem můžeš zhlédnout zde.
