V dnešním světě, kde sociální sítě často hlásají „nejprve mysli na sebe“, může znít křesťanské volání po sebeobětování jako protipól. Ale je opravdu sebeláska v rozporu s učením Ježíše? A kde končí zdravá péče o sebe sama a začíná sobectví?
V době sociálních médií často slýcháme, že bychom měli mít na prvním místě sami sebe – protože pokud nebudeme v pohodě my, nemůžeme být v pohodě ani s ostatními. Zjednodušeně řečeno, Bible jako by říkala pravý opak: zapři sám sebe, dávej přednost druhým. Tento pohled ale považuji za příliš černobílý.
Ukázat si to můžeme na příkladu Ježíše – Božího syna, který nehřešil, měl jedinečný vztah s Otcem a svým životem nám dal vzor, jak žít.
V Bibli najdeme několik situací, kdy Ježíš myslí na své vlastní potřeby. Pravidelně se modlí a hledá oporu u Otce. Vzdaluje se od davu, který ho hledá. Spí na lodi během bouře, zatímco učedníci zápasí s větrem a vlnami.
Řeknete si – to je sebeláska? Ano, protože znal své limity. Věděl, že aby mohl naplňovat své poslání a být tu pro druhé, musí sám čerpat. Bez odpočinku, spánku a jídla bychom dlouhodobě nevydrželi – a zaděláváme si na stres, únavu, vyhoření. A ano, věřím, že i v církvi existuje syndrom vyhoření (ale to je téma na jindy).
Pokud nejsme dostatečně – odpusťte mi terapeutický výraz – „zazdrojovaní“, jen těžko můžeme být plnohodnotně k dispozici ostatním. A právě to je sebeláska: vnímat své potřeby, být na sebe laskaví, umět delegovat, nebýt zachráncem všech, dopřát si pauzu. Umět říct „ne“, když už jsme na hraně svých sil – nebo za ní.
A kdy se z sebelásky stává sobectví? Ve chvíli, kdy začneme sami sebe považovat za důležitější než ostatní. Sebeláska znamená mít se rád a starat se o sebe – protože vím, že když se o sebe nepostarám, nemohu dobře fungovat pro druhé, ani pro Krista. Sobectví je zaměření výhradně na sebe, své zájmy a prospěch, často na úkor ostatních.
A právě zde leží zásadní rozdíl. Zdravá sebeláska vede k rovnováze. Sobectví nás naopak uzavírá do světa, kde vládne jen „já“.
Proto je dobré se znovu a znovu ptát: Žiju tak, abych byl požehnáním i pro své okolí – nebo se všechno točí jen kolem mě? Odpověď na tuhle otázku nám často ukáže, zda kráčíme cestou sebelásky – nebo sobectví.
