Česká televize před měsícem odvysílala dokumentární film s názvem Zákaz mobilů? o regulaci používání mobilních telefonů ve školách. Vystupuje v něm profesor David Šmahel, psycholog, a dále učitelé a žáci ze dvou škol, přičemž každý z nich má na dané téma rozdílný pohled. Po zhlédnutí dokumentu si divák může oddychnout, že na tom v Česku vlastně nejsme tak špatně. Nebo…?
Profesor David Šmahel se věnuje výzkumu dopadu technologií na člověka již skoro 20 let. Kontinuálně zastává stanovisko, že ohrožení dětí závislostí na mobilu a potažmo volným přístupem sociálním sítím není až tak vysoké, jak se často uvádí v médiích. Odkazuje přitom na data z výzkumů prováděných týmem Interdisciplinárního výzkumu internetu a společnosti, jehož je členem. Opozitní názor v dokumentu ale nezaznívá. Samy děti vypovídají poměrně rozumně s tím, že nakládání s mobilem mají víceméně pod kontrolou.
Nedávný výzkum Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy ale prokázal, že desetina dětí ve věku od 11 do 14 let vykazuje příznaky závislosti na digitálních médiích. Až čtvrtina dětí tohoto věku hraje více než čtyři hodiny denně počítačové hry a sociální sítě používá rizikově až 30 % dětí. Tyto údaje posilují volání po zavedení regulace v České republice. Nastupující ministr školství Plaga označuje toto téma za jedno z prvních, kterým se hodlá zabývat.
Česko je totiž jednou z posledních evropských zemí, které zatím plošně neregulují používání mobilů ve školách. Na Slovensku platí zákaz jejich používání od ledna letošního roku. Nově se chystá na zákaz též Dánsko, od února příštího roku i Izrael a o měsíc později i Jižní Korea. Reagují na varování odborníků zaznívající z mnoha směrů – zřejmě existují i jiné studie, než na jaké odkazuje televizní dokument.
Náš školský zákon umožňuje ředitelům škol upravit či rovnou zakázat používání mobilů pomocí školního řádu, s výjimkou nezbytného rozsahu ze zdravotních důvodů. Situace v jednotlivých českých školách se liší, většina z nich se snaží o nějakou regulaci, ale jen zhruba 15 % uplatňuje naprostý zákaz.
Není to zákaz. Říkejme tomu regulace
Psycholog Michal Božík, člen pracovní skupiny, která zavedla zákaz mobilů na Slovensku, upozorňuje, že samotný termín zákaz je zavádějící, přesněji bychom měli používat slovo regulace. V zákoně totiž zůstala výjimka na pedagogické používání smartphonu. Podobně školy vybízí i Česká školní inspekce, aby zvažovaly možnosti didaktického využívání mobilů během vyučovacích hodin. Za ideální situaci odborníci považují, aby vybavení těmito technologiemi zajišťovala škola, a nemusel se tak řešit problém digitálního vyloučení, protože někteří žáci mají z domova k dispozici staré mobily, na kterých nefungují některé aplikace.
Ve školách často při regulaci mobilů panoval obrácený přístup. Nebyly dovoleny během výuky s tím, že odvádějí pozornost žáků. O přestávkách byla ponechána volnost v jejich užívání, a žáci je proto trávily na mobilu. Za přínosnější se však ukazuje opačný přístup. Právě školní přestávky by měli žáci trávit bez mobilu – vzájemnou komunikací a hrami. Kladné reakce se ozývají právě z míst, kde zvolili tento přístup. To, že se významně snížil výskyt kyberšikany a zlepšilo celkové sociální klima, potvrzují i loňské výzkumy z Norska a letošní z Nizozemska.
Debata o regulaci mobilů je debatou o míře svobody, která je však chápána úzce omezeným pohledem na možnost žáka mít k dispozici mobil a volně s ním nakládat. Jeden ze zpovídaných kluků v dokumentu říká: „Ať si sami vyberou svůj osud, jestli chtějí zůstat hloupí u telefonu, nebo zda chtějí brát velké peníze a učit se. Myslím si, že je to zcela na nich.“ Je otázka, zda tento žák na druhém stupni základní škol vychází z vlastního přesvědčení, anebo jen opakuje mantru, kterou slyší doma. Jedná se totiž o libertariánský přístup, který je však pro děti na základní škole nebezpečný. Jejich svoboda rozhodování je jen iluzorní, protože i mnoho dospělých žije v nebezpečně naivních představách o svobodě v digitálním prostoru.
Byl by úplný zákaz smartphonů řešením?
Na opačném pólu se nacházejí ti, kdo se snaží úplně zabránit přístupu dětí k mobilům. Pokud takový zákaz trvá absolutně, hrozí riziko fetišizace mobilu a pozdější nezvládnutí pohybu v digitálním světě. Dětství bez smartphonů, po jakém volají některé iniciativy, by mělo především spočívat na vyváženém přístupu. Na prvním stupni základní školy nemají mobily co dělat. Děti by se ale měly postupně naučit, jak vstupovat do digitálního světa, a poznat jeho rizika.
Na narůstající používání internetu, počítačů a chytrých telefonů, které často vede k závislostem, poukázal také papež Lev XIV. ve videoposelství účastníkům VII. národní konference o závislosti v Itálii. Připomněl, že mladí nejsou často schopni správně rozlišovat, a proto se o to cennějším stává úsilí rodičů a též institucí, jako jsou školy a farnosti. Papež vyzval k posílení sebevědomí nových generací, aby se zabránilo pocitu nejistoty a emoční nestability a zdůraznil význam cestu prevence závislostí, která zahrnuje mimo jiné také duchovní rozměr existence. Povzbudil ke kultuře solidarity a vzájemné pomoci.
Papežova slova nám připomínají, že není možné pouze lacině sázet na svobodu vlastního rozhodování. Studie publikovaná v American Journal of Preventive Medicine ukázala, že mladí lidé, kteří tráví na sociálních sítích více než tři hodiny denně, mají dvojnásobné riziko úzkostných stavů a depresí. Děti se nedokážou svobodně rozhodovat, ostatně to platí i o dospělých, jejichž znalosti ohledně algoritmů sociálních sítí vykazují velké deficity.
Žijeme v prostředí výrazné asymetrie informací panující mezi uživatelem a výrobcem, respektive provozovatelem. Samotní rodiče nemají dostatek možností a kapacity, aby zajistili bezpečí dětí při používání mobilů a sociálních sítí. Navíc princip solidarity vyžaduje, aby se adekvátní pomoc dostávala dětem ze sociálně znevýhodněných rodin. K dobru nejen jejich, ale i nás všech, by proto měly být školy jednou z institucí, které naučí děti bezpečnému nakládání s mobily a seznámí je s riziky sociálních sítí.
