Bosenský herec, režisér, dramaturg a překladatel Hasan Zahirović žije v České republice už bezmála 20 let. Z rodné Bosny odešel proto, že mu život v zemi, která byla po rozpadu jugoslávské federace zasažena válkou, nepřinášel pozitivní perspektivu. Zlákala ho česká kultura a zejména pak literatura. Přes počáteční obtíže se stal jedním z největších odborníků na život a dílo bratří Čapků u nás. I o tom hovořil v novém dílu podcastu Bez filtru.
Někteří si jistě vzpomenou, že rozpad Jugoslávie byl v 90. letech 20. století doprovázen násilím a válkami. Nevyhnuly se ani Bosně a Hercegovině, ze které pochází Hasan Zahirović. Divadelník, který byl v době konfliktu ještě student. A právě vzdělání bylo dle jeho slov to, co mu dávalo naději na lepší budoucnost.
Byť po úspěšných studiích našel ve svém oboru uplatnění a na začátku kariéry se mu dařilo, komentuje situaci v poválečné Bosně takto: „Mně prostě ta situace poválečná nebavila, to bylo horší než ta válka. Pořád se řešila kolektivní vina.”
Čerstvý třicátník se nakonec rozhodl, že bude žít jinde. V této souvislosti je zajímavé, že se rozhodoval mezi dvěma zeměmi, které se mohly stát jeho novým domovem. Mezi Francií a Českou republikou. Pro některé možná překvapivě zvítězila druhá jmenovaná země.
Hasan se s českou kulturou a zejména s českou literaturou setkal už v Bosně, když několikrát účinkoval na kulturních akcích pořádaných českou ambasádou. Tam se seznámil se svými českými literárními láskami. V té době ještě v bosenských překladech.
Hasan do České republiky natrvalo přesídlil v roce 2006. V Olomouci absolvoval kurz češtiny pro cizince a v Brně začal studovat teatrologii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity.
Tam už četl v originále Mahena nebo Vančuru a vůbec celou plejádu autorů především z meziválečné éry. „Začátky samozřejmě byly takové a makové, jak se říká. Věděl jsem, že musím projít tu cestu ne hloupého, ale cizince, co nic neumí a musí bojovat,” vzpomíná po letech Zahirović.
V současnosti platí za etablovaného čapkologa. Z celé řady českých spisovatelů jsou to totiž právě bratři Čapkové a jejich rodina, kterým věnuje většinu svého badatelského úsilí. Přednáší o nich, připravuje výstavy, inscenuje jejich hry a překládá jejich dílo. A nejen jejich. Právě překladatelství je jednou z Hasanových stěžejních profesních identit. A přestože ho na JAMU nevzali proto, že neuměl jazyk, dnes se nejen v Praze, kde aktuálně žije, uplatňuje i jako herec.
První část rozhovoru je k poslechu ve všech podcastových aplikacích. Jeho plná verze pak na platformě Herohero.
Autor: Jannis Moras
