Budou jednou v katolických kostelích sloužit mše ženy? Hosté podcastu Bez filtru o tom diskutovali na večeru spolupořádaném Vysokoškolským katolickým hnutím Olomouc. Pozvání přijala Anežka Hesová, novinářka, která jako jedna z mála katoliček v českém prostředí mluví o tom, že cítí povolání ke kněžství. Partnery v diskusi jí byli husitská farářka Sandra Silná a biskup ostravsko-opavský Martin David. Setkání moderoval Ondřej Havlíček.
Téma mnozí považují za výbušné. Jak připomněl moderátor, papež Jan Pavel II. v roce 1994 uvedl, že církev nemá pravomoc udělovat kněžské svěcení ženám, a toto rozhodnutí mají všichni věřící v církvi přijímat jako definitivní. Podle hostů má přesto rozhovor na podobné téma smysl.
„Neplýtváme časem. Určitě jsme se i v životě církve za těch 30 let někam posunuli a myslím si, že ta naše cesta je nějakou cestou hledání,“ uvedl biskup David. „Jasně, někdo to musí rozhodnout. Nerozhodnu to ani já ani nikdo z nás tady, bude o tom rozhodovat papež, který se ale snaží těm věcem naslouchat,“ dodal.
V církvi husitské slouží v duchovní službě zhruba 250 duchovních, polovina z toho jsou ženy a podle Sandry Silné tato praxe funguje dobře. Ženy vnášejí do kněžské služby jiný přístup, svou energii. Strachu uvnitř katolické církve proto husitská farářka nerozumí. „Mě jakožto farářky se lidé docela často ptají…, proč je to v římskokatolické církvi takový problém.“ Co jim odpovídá? „Upřímně řečeno, že nevím,“ řekla Silná.
„Je to tradice, zvyk, který nedokážeme ani obhájit ani překonat. Já ho nechápu,“ reagovala na stejnou otázku Hesová.
Podle biskupa Davida vychází katolická praxe v této věci z Kristova ustanovení – Ježíš si za učedníky vybral muže. „A z toho vyplývá ta dlouhá tradice,“ řekl.
Zmínil, že v rané církvi od 4. století působily jáhenky. Možnost návratu k takové praxi podle něj zůstává otevřená. „Já sám osobně, a je to můj osobní názor, si ji umím představit,“ dodal.
Podle Sandry Silné zákaz kněžského svěcení žen katolické církvi v očích široké společnosti svým způsobem škodí – pro lidi mimo církevní prostředí se tak stává odtrženou od běžného světa a hůř uchopitelnou. A to v době, kdy lidé „touží po duchovním ukotvení a životě s Bohem, ale těžce překonávají bariéry, které jim věřící v církvích někdy kladou“. Husitská farářka proto vyzvala k naslouchání.
„To, čemu se často nejvíc bráníme, to, do čeho se nám nejvíc nechce, to, co se nám jakoby protiví nebo nám připadá nepřekonatelné, tak to je mnohdy to, co nám může nejvíc pomoct nebo nás nejvíc posunout, ukázat nám něco důležitého,“ uvedla Silná.
„Ať Bůh působí. Nechme ho působit a nestavme mu žádné zdi,“ zdůraznila Hesová.
Biskup David se domnívá, že se katolíci na otázku kněžské služby žen koncentrují možná někdy až příliš. Že podstata Božího plánu s dějinami spočívá jinde, souhlasí i Hesová: „My tady možná děláme vědu z nějaké věci, která nám za pár let bude připadat, co jsme to tam tak dlouho řešili. Nic moc zásadního se nezmění, problémy církve zůstanou, výzvy zůstanou a u oltáře budou stát muži i ženy a nebude to vůbec tak důležité.“
David v diskusi upozornil na postupné kroky posledních let. Že ženy mohou předčítat z písma, podávat svaté přijímání nebo i vést bohoslužbu slova, byť v praxi je to vidět zřídka. Hypoteticky podle něj v kněžské službě není nic, co by žena nezvládla. Snad jen to, že pro ženy by bylo emocionálně obtížnější unést břímě zpovědního tajemství, domnívají se podle Davida někteří. Církev ale přirovnal k velké lodi, kde změna směru chvíli trvá.
Myšlenky tyto i další zazněly 30. října v Arcidiecézním muzeu v Olomouci. Následovala ekumenická bohoslužba. Začátek debaty z dílny Bez filtru je volně dostupný ve všech podcastových aplikacích.
