Taky cítíte, že je toho všeho nějak moc? Že kolem nás je všechno nějak horší? Nezdá se vám, že se to dá hůře unést? Pokusila jsem se zformulovat nějaké základní body první pomoci pro člověka, kterému je psychicky těžko.
Během dne toho od zákazníků vyslechnu hodně a máloco je pozitivní. Nemoci, šikana, traumata, pokažené vztahy, nepřátelství. K tomu tíseň z nekončící války, nejistota o vývoji mezinárodních vztahů, rozkolísanost politiky a zhrubnutí komunikace politiků a jejich podporovatelů. S některými lidmi se už o určitých tématech vůbec nemůžete bavit, aby na vás kvůli odlišnému názoru nebyli zlí, posměvační nebo útoční.
Pamatujete si na zásadu pěti T? Učili jsme se to v rámci první pomoci snad už na základce. Opakovali jsme si ten seznam tolikrát, že ho ještě dnes klidně vysypu zpaměti, kdybyste mě vzbudili o půlnoci. Teplo, ticho, tišení bolesti, tekutiny, transport. Dnes jsem si na pět T během dne vzpomněla. Pokoušela jsem se totiž zformulovat nějaké základní body první pomoci pro člověka, kterému je psychicky těžko. Dost často ke mně takoví zajdou a někdy se tak cítím i já sama.
Teplo je pro mne důležité. Když je mi zima, necítím se dobře. Mám pak tendence brát všechno hůř, než to doopravdy je. Horká sprcha bývá často lékem na velkou únavu duše i těla. Když chodím ráno do práce a svítí slunce, zásadně přecházím a slunnou stranu ulice. Nahřívám se do zásoby.
Ticho jako protiváha všemu, co za den vyslechnu, mne zachraňuje od přetíženosti. Ráda chvíli jen tak tiše posedím. Dýchám zhluboka, často i zavřu oči a uvědomuju si, že jsem. Jsem tady a teď. Co vlastně cítím? Co právě nyní potřebuju? V tichu dokážu zaslechnout hlas svého srdce, své nitro, hlas Boží, hlas ducha – je jedno, jak to nazvete. To, co křičí nejhlasitěji, bývá tím nejméně důležitým, to už jsem se naučila.
Svou bolest tiším různými způsoby. Když je to fakt zlé, vypláču se. Není to tak snadné, protože jen obtížně hledám prostor, kde by to bylo svobodně možné. Mnohokrát se mi stalo, že jsem strašně potřebovala brečet, ale nebylo kde. Přitom pláč prokazatelně pomáhá od stresu, vyplavuje negaci a přináší uvolnění. Moc ráda si něco hezkého přečtu, klidně nějakou ze svých oblíbených dětských knih nebo některý z žalmů. Pustím si krásnou hudbu. Monteverdiho nebo Led Zeppelin, cokoli. Dám si kousek hořké čokolády nebo sním dva červené pomeranče. Pomáhá mi jít na procházku někam, kde je to hezké. Miluju parky a zahrady, údolí řek nebo břehy potůčků. Krásná výstava obrazů taky udělá dušičce dobře. Umění má i tuto funkci a je dobré na to nezapomenout.
Tekutiny mají symbolickou léčivou pověst. Hrnek horkého čaje, šálek kávy nebo sklenice vody znamenají úlevu. Poskytnou čas na uklidnění. Znamenají chvíli soustředění na něco jiného, než je problém nebo trápení. V rituálu pití čaje nebo kávy může být dost velká úleva.
A transport? Přemýšlím o minulé neděli, kdy jsem byla vyčerpaná z množství lidí a stresu předchozího týdne. Konečně den bez naléhavých povinností, bez potřeby se o někoho starat nebo něco urgentního zařizovat. Plánovala jsem si nenáročný domácký den. Dohnat některé zanedbané domácí práce, něco malého uvařit… prostě se tak jen popelit doma. Manžel mne ale odvezl na výlet do lesa. Nejdřív se mi chtělo trochu protestovat, ale radši jsem mlčela. Na spory jsem neměla energii. Výlet však byl to nejlepší, co jsme mohli podniknout. V lese bylo nádherně. Probouzející se jaro posilovalo i mou naději, že všechno nakonec dobře dopadne. Vyšplhali jsme na pořádný kopec a pak hleděli do kraje. Pozorovali jsme ptáky. Z nadhledu kopce plného ptačího zpěvu se mé starosti a bolesti zobrazily ve správných proporcích, nebyly najednou tak naléhavé a důležité, jak se mi prve zdálo. Transport od problémů pomůže získat nadhled a odstup.
Starých dobrých pět T. Vida, jak pět jednoduchých bodů může člověku pomoct.
