Volby dopadly, jak dopadly, a je třeba jejich výsledky důstojně přijmout. Jak se ale z těchto zvolených osob postupně skládá reprezentace státu, jsem čím dál tím znepokojenější a, přiznávám, i znechucenější. Někdo mi prostě sedí víc, někdo míň – tak to v životě chodí.
Nejde samozřejmě pouze o mé preference a sympatie. Jde o dalekosáhlé důsledky, jaké chování osob deroucích se k moci bude mít na celou společnost. V nově vznikající politické reprezentaci vidím lidi, pro které pravdivost nic neznamená – jejich lhaní je veřejně zdokumentované a ani oni sami ho po několika etapách trapných výmluv nezpochybňují. Co má být? Svého nynějšího postavení dosáhli právě pomocí lží a nevidí na tom nic divného.
Vidím osoby, jejichž postoje a chování z celého srdce a z dobrých důvodů odsuzuji. Pohrdání jinou rasou, pohlavím či názorem je jejich kvalitou – tím, čím se chlubí. Přiznávám, že jsem staromilsky naivní a předpokládám, že ti, kdo mají moc, by měli být služebníky všech. Představuji si, že ti, kterým svěřujeme vládu a naši reprezentaci, by měli být těmi nejlepšími z nás.
Mnozí ze zvolených jistě takoví jsou a mají i dobrou motivaci. Ti nejhlasitější však podle mého názoru postrádají všechno, co by takový zástupce lidu měl zosobňovat.
Obávám se, že nemají dobrou motivaci, nejsou ochotni být služebníky, a ani kdyby chtěli, nejspíš nemají schopnosti v takové roli obstát. Nemohu to vědět jistě, samozřejmě, ale minulost podvodného opraváře aut nebo provozovatele cestovní kanceláře pro plyšové hračky člověku mnoho důvodů k důvěře nedodá.
Můžu pak takové osobě a takové straně věřit? Vážně mi to nejde.
Jako úplně nejhorší se mi jeví situace trestně stíhaných a obviněných poslanců. Udělají cokoli, aby se navzájem podpořili v úsilí nebýt vydáni spravedlnosti před soudem. Kde je v tomto případě rovnost před zákonem? Vykřikují něco o politické povaze svých obvinění, ale majetkové a mravnostní delikty do tohoto oboru opravdu nepatří.
Inu, situace je z mého úhlu pohledu neradostná. Nahoře, ani zdaleka, nesedí jako ti nejlepší z nás ti nejlepší z nás. Řešení je jednoznačné – modlit se. Co můžeme po volbách dělat víc? Můžeme občansky protestovat, ale to má jen omezený účinek. Musíme se ale modlit. To je nám v Bibli jasně ukázáno jako důležité.
Když byl prezidentem pan Havel, modlila jsem se vášnivě. Za pana Klause to bylo tak trochu mechanické. Za pana Zemana jsem se modlila s nechutí. Za dnešního prezidenta se modlím ráda – ale za tuto vládu a parlament to půjde snad úplně samo. Ti zoufalci to tak nutně potřebují, že mě k modlitbám aktivují sotva si na ně vzpomenu. Tak se ke mně přidejte. Jsem zvědavá, co se bude dít.
