Když Bůh poslal místo vojevůdce novorozeně, nešlo o omyl. Šlo o nejtišší, a přesto nejhlubší odpověď na lidské modlitby – že naděje přichází vždy znovu, nenápadně, v podobě dítěte.
Už zase budou Vánoce? Vás, kdo nejste vyzýváni, abyste napsali nějakou hezkou vánoční úvahu, to možná vůbec netrápí. Sháníte a balíte vhodné dárky, pečete cukroví, uklízíte doma i v sobě, snažíte se být hodní na druhé a užít si adventu. Já se každoročně v týdnech před vánočními svátky kromě toho všeho, co děláte vy, ještě také zamýšlím. O čem ty svátky jsou? Co nám ten příběh říká? Jak nově o Vánocích přemýšlet, co zdůraznit, čeho jsem si ještě nikdy nevšimla, o čem jsem ještě nečetla v úvahách autorů moudřejších, než jsem já.
Narodilo se dítě. Co může být bezmocnějšího. Novorozenec je příliš málo pro záchranu světa, národa, rodiny nebo čehokoliv. Je to zoufale málo. I když se v tom vánočním příběhu objevily mimořádné nebeské efekty jako opravdu dobré pěvecké sbory a hvězdné ohňostroje, které se normálně při porodu nevyskytují, přesto je narození jednoho miminka docela nevýznamná událost na to, aby ji oslavoval celý svět.
Dítě se narodilo v nouzi, v prostředí, které nebylo ani důstojné, ani hygienicky vyhovující. Takových situací se po světě děje denně spousta. Miliony dětí se rodí v prostředí nedůstojném a hygienicky pochybném, ale nikomu to nepřijde divné. Ty rodiny tak žijí dosud odnepaměti a nevidí důvod, proč nějaký chlév nebo přístřešek nebo jeskyni považovat za špatné obydlí. Je to přece obydlí. Ještě se také mohlo dítě narodit pod širým nebem někde v pustině.
Celá tato Bohem režírovaná historická situace vypadá divně. Jeho vyvolený národ úpí pod římskou nadvládou a duchovní představení národa se hádají o desátky z máty a kmínu. Na římských křížích do smrti v křečích visívají polapení teroristé, kteří chtěli osvobozovat izraelský národ. Chtělo by to nějakou vzpruhu. Kéž by přišel nějaký silný vůdce, ne, ještě lépe, kéž by přišel nějaký silný vojevůdce. K Bohu nejspíš odešla spousta modliteb na toto téma a co udělá on? Jako obvykle odpoví naprosto jinak, než bychom logicky očekávali.
Boží válečná taktika je vždycky podivná a lidem nesrozumitelná. Mistrně využívá početního oslabení, hudebníků, speciálně trubačů. Dokonale umí využít vnitřních sporů nepřátelské armády. Ale tady je to ještě divnější. Kdesi v jeskyni jakýmsi chudým pocestným se narodí dítě. Jeho výjimečnost potvrzují podivuhodná nebeská znamení, která mohou znamenat naprosto cokoli, a podivní východní mágové, okultní učenci z dalekých cizích zemí, o nichž v Izraeli nikdo nic neví. Při výslechu panovníku Herodesovi tvrdili, že prý si spočítali podle hvězdných drah, že se něco takového stane, a chtěli být u toho. Hezká báchorka. Co to o těch Vánocích tedy vlastně slavíme?
Je možné, aby Boží odpovědí na prosby o osvobození izraelského národa z područí římské okupace bylo narození dítěte? Co je tím vlastně řečeno? Počkejte, až vyroste. Vaše potíže mě netrápí. Povzneste se nad tím a ploďte děti. Každý utlačovatel jednou umře. Zahraniční podpora je důležitá. Nebo to znamená, že každé narozené dítě, každý nový život přináší naději?
Je to taková nenápadná naděje. Každé čerstvě narozené dítě je nám novou nadějí. Vždyť může být čímkoliv. Každý z nás byl kdysi bezbranným miminkem, totálně odkázaným na laskavou péči někoho jiného. A co z nás vyrostlo. Podle míry té péče a zejména podle míry laskavosti té péče z nás vyrostli nebo dorůstají lidé, na nichž záleží. Každý z nás je v něčem jedinečný a mimořádný. Každý z nás obdržel exkluzivní dary. Není snad tím vánočním příběhem také mimo jiné řečeno, že tím řešením pro bolavý a znesvářený svět jsme my sami osobně?
My, narození jako malá bezbranná a bezmocná miminka, odkázaná na něčí laskavou péči? My, kteří jsme byli obdarovaní exkluzivními dary, jaké nemá nikdo jiný, k účelu, který možná ani sami neznáme. Je možné si představit, že i při našem narození někde pěly andělské chóry a nebem pluly komety a nějací popeláři blahopřáli našim rodičům. Možná, že Vánoce jsou tak trochu naše oslava. Protože my jsme odpověď na modlitby terorem sužovaného světa.
