Přijde mi zvláštní, jak nepřátelsky reagovali lidé na zprávu o projednávání přesunu části finančních náhrad z rozpočtu pana prezidenta na finanční náhrady jeho manželky. Tolik zlostných a ukřivděných slov! Mnohé ženy v diskusích na sociálních sítích vypisovaly průběh celého svého profesního života a lkaly nad výší své nynější penze. Jak je to nefér, že ony nic. Nejspíš si představovaly, jak by samy zatočily s takovou sumičkou. Bylo mi jich líto, ale zároveň jsem cítila také hněv.
Co mě tak strašně dráždilo na těch hloupých řečech? Přemýšlela jsem, co se asi skrývá za takovými projevy nepřejícnosti a neochoty přijmout informaci, tudíž, že nejde o zvýšení částky na prezidentské útraty, nýbrž o její rozdělení mezi oba příjemce. Tohle bylo zřejmě nad horizont chápání mnoha těch žen. Skoro jako by to pochopit nechtěly. Někdy mívám tendenci být rychle hotová se závěry, které o nějaké události vyjádřím. Někdy je to moudré, jindy ne. V tomto případě jsem měla stále dojem, že vidím a vnímám pořád pouze povrch. Dráždily mne uštěpačné jedovaté reakce, ale zdálo se mi, že jejich kořen nevidím. Proč tolik lidí reaguje nepřejícně a závistivě, když někdo něco dostane (nebo se o tom jenom jedná)? Jsme tak bohatá země.
Vím, že všichni nejsou takoví. Ale ti hlasitě protestující mohou mít ve svých kořenech nevděčnost, pýchu a strach z budoucnosti. Přitom na první pohled by to do nich člověk neřekl. Navenek nepůsobí chudě, dokonce ani nespokojeně. Jenže jak někdo do toho strachu zaryje, on se probudí a už se to veze a působí lavinu. Mám takový dojem, že vyvolávání strachu je docela cílené a časté. Podle Bible je strach zapříčiněn nedostatkem lásky. Třeba jako malí chlapečci nebo malé holčičky nebyli dost milováni, nedostávali tolik zájmu a pozornosti jako jejich sourozenci. Pocit nemilovanosti nebo dokonce odmítnutí je jako jizva, která začne bolet pokaždé, když se do ní rýpne.
Ti, kdo rozpoutávají nebo se už jenom vezou na vlně nenávistných výroků, jež často nazývají pouhým názorem, pak nejsou sami šťastnější. Jen si hlouběji uvědomili, že nejsou dost zajištěni, že by potřebovali víc, možná si přejí zajistit se proti smrti. Hromadění věcí, peněz nebo čehokoli, co hromadit lze, samozřejmě není řešení, protože proti smrti se zajistit nelze.
Jinou možností výkladu se jeví, že ať udělá nebo řekne prezidentský pár cokoli, všechno bude pro některé lidi špatně. Oni je nevolili, oni s nimi nesouhlasí, a tak vůbec nejde o věcnou podstatu věci, ale o obyčejnou nenávist. Já vlastně ani nevím, co se s tím dá dělat. Víte to vy?
