Když řeknu „zázrak“, nemyslím jednorázový úkaz, ale to, v čem už žijeme: od knih a filmů v kapse až po jemně „seřízený“ vesmír a nepřerušený řetězec našich předků. Zázrak se neděje mimo nás; běží pořád kolem a my ho bereme jako samozřejmost.
Pokud je za zázrak považováno něco, co je velice málo pravděpodobné, ale přitom smysluplné, už v něm žijeme. A to nejen poslední generace, kdy se i průměrný důchodce má lépe než Karel IV. Kdo z nás si ještě před dvaceti lety dokázal vůbec představit, že budeme mít víceméně všechny knihy světa, písničky a dokonce i filmy doslova na dlani, přenášené vzduchem, bez nosiče. Že vzdělání bude špičkové a bezplatné, stejně jako zdravotní péče, je zase něco, o čem se nezdá dodnes ani Američanům. Koneckonců i celý fenomén bezstarostné letní dovolené, která nás čeká (často v cizině u moře), kterou si často dopřává i zcela průměrně vydělávající občan… je také novinkou několika posledních generací.
Já zde ale dnes chci mluvit o jiném zázraku. A vlastně ne jednom, ale o téměř nespočetném množství velice nepravděpodobných událostí, které vytvořily něco, co je tak křehké a přitom smysluplné, jako život. A nejen plochý, nezajímavý život, ale život plný změn. Ze života každého z vás by šel přeci napsat napínavý román.
Jen k tomu, abyste ráno mohli otevřít oči, se toho muselo tolik sejít! Nositel nedávné Nobelovy ceny za fyziku Roger Penrose před pár lety spočítal, že jen k tomu, aby mohly vzniknout hvězdy (ten nejprimitivnější viditelný vesmírný úkaz), se muselo sejít tolik náhod, že jejich náhodnou pravděpodobnost vyjádřil číslem jedna ku zhruba deseti na deset na stodvacátou třetí. To není 10 se 123 nulami – to je tak veliké číslo, že by pouhé jeho sepsání vyčerpalo veškerou hmotu vesmíru. Ta pravděpodobnost takové náhodné náhody je tak nízká, že se ve všech smyslech rovná nule. Zázrak číslo jedna. Už jen to, že existují v chaotickém náhodném vesmíru něco jako hvězdy, je naprosto neuvěřitelný zázrak.
A to nemluvíme o planetách. A už vůbec ne o životě. A už vůbec ne o životě smysluplném. Země musí být ve velmi úzkém pásmu vzdálenosti od Slunce, aby mohla mít kapalnou vodu. Musí mít stabilní atmosféru podporující život a magnetické pole chránící před slunečním větrem – to jsou vzácné vlastnosti. Musí mít tektonickou aktivitu. Tektonika je klíčová pro uhlíkový cyklus a není vůbec běžná na všech skalnatých planetách. Sluneční soustava musí mít planetu jako Jupiter, která působí jako štít, jenž chrání Zemi před kometami a asteroidy.
I to je vzácná věc. Velký Měsíc stabilizuje osový náklon Země, což je neobvyklé a pravděpodobně důsledek vzácných srážek. Bez Měsíce by se Země viklala ve svém orbitu a nikdy by nevznikl život. Nemluvě o cyklech kyslíku a uhlíku – samoudržitelné biochemické cykly jsou nezbytné a vzácné bez vhodných jemně vyladěných ekosystémů, sestávajících z mnoha navzájem propojených organismů a organizací.
Ještě mnohem méně pravděpodobná je přítomnost těžkých prvků. Těžké prvky nezbytné pro život vznikají jen v určitých hvězdných procesech a jsou rovněž extrémně – až zázračně – vzácné. Navíc naše hvězda – Slunce – musí mít správnou velikost a stabilitu, aby bylo její okolí vhodné pro život. Hle, další zázrak. Člověk by mohl pokračovat snad do nekonečna. Nutno ještě podotknout, že nestačí jedna vlastnost, jeden zázrak, ale naopak: kdyby nebyla splněna jediná nepravděpodobná vlastnost, jeden jediný zázrak kdyby byl o malý kousek jiný, život by nikdy nemohl vzniknout.
Takže nehledejte zázraky a šťastné náhody. Vaše okolí je jich plné. Je jimi přeplněné. Každý z vašich předků přežil nesmyslně náročné podmínky, které zde kdysi panovaly – a panují – tak dlouho, než se stihl rozmnožit. Každý z vašich předků byl dost atraktivní a plný života, že si našel partnerku. A to nemám na mysli jen náš živočišný druh – tento nepřetržitý řetězec platí až do první buňky, která se začala pohybovat – oživlé kamení a voda! – před třemi miliardami let. A tento život tři miliardy let tepe dál. A neustále se zlepšuje, stává se komplexnějším a komplexnějším, složitějším a složitějším.
Vaše tělo obsahuje 37 bilionů buněk, které neví, ani jak se jmenujete, ani že existujete. Jen pro srovnání – Google každoročně zpracuje přibližně 3,5 bilionu vyhledávání, takže za něco málo přes 10 let zpracuje Google přibližně stejné množství vyhledávání, kolik je buněk ve vašem jediném lidském těle.
Z chaosu povstalo něco tak neskutečně křehkého, vyváženého a nepravděpodobného, že my lidé se vší svou genialitou a technologií jsme ani náznakem nic tak křehkého nestvořili. Jestli stále věříte na takové náhody, můžete věřit všemu. Nehledejte zázraky – žijete v něm. Jen jsme si na něj zvykli.
