Na území ČR je již sedmým rokem přítomno společenství Sinčchondži (anglicky Shincheonji). V poslední době jsou více “misijně” aktivní a od září 2021 působí v ČR veřejně. Hlavní sídlo mají v Praze, ale skrze sociální sítě a online setkání sahá jejich vliv napříč celou republikou. Učení Sinčchondži v mnoha bodech odporuje Božímu charakteru popsanému v Bibli a jeho jednání napříč dějinami. Náš Bůh nikdy nelže a nikdy nenařizuje svým následovníkům někomu vyhrožovat nebo ho duchovně manipulovat.
Společenství Sinčchondži vzniklo v osmdesátých letech v Jižní Koreji. Zakladatelem je náboženský vůdce Lee-Man Hee, který už dříve jedno podobné hnutí vedl. Křesťané pro tento typ společenství někdy používají pojem “křesťanská sekta”*, což je novodobý výraz pro organizovanou skupinu lidí, kteří vychází z křesťanského poselství, ale v některých podstatných částech ho zásadně zkreslují a tím i zcela mění.
Přestože členové Sinčchondži přijímají celou Bibli, hlavní důraz kladou na biblickou knihu Zjevení, její výklad a naplnění. Stoupenci věří, že pro plné poznání Boží vůle dal Bůh Lee-Man Heeovi výklad knihy Zjevení. Jejich posláním je toto učení šířit napříč křesťanskými církvemi po celém světě, aby všichni plně znali Boží vůli a byli uvedeni do veškeré pravdy.
To, co ze Sinčchondži dělá křesťanskou sektu je řada prvků, které výrazně mění učení velmi jasně a opakovaně zapsané v Bibli. Chci se zde zaměřit na čtyři konkrétní témata – lživé tajnůstkaření, duchovní manipulace, Boží trojice a skryté poznání.
*Pro úplnost – označení sekta je pojem pro jakoukoli náboženskou společnost, která se svým učením vymyká „mainstreamu“ tzn. většinovému učení. Spousta náboženství začínalo jako sekty. Protože se však tento pojem v posledních letech používá s hanlivou konotací, v odborných diskuzích se často nahrazuje například pojmem ‘nové náboženské hnutí’.
Lživé tajnůstkaření
Nerad bych argument stavěl jen na používání necitlivých praktik k získávání nových lidí, které jsou často zmiňovány. I křesťanské církve občas naneštěstí používají nevhodné metody, stejně jako to dělají prodejci hrnců. To, že někdo zvolí necitlivý nebo kulturně nevhodný styl, z něj ještě nedělá sektu. Ovšem něco jiného už je tajnůstkaření, lhaní a klamání, které má lidi zmást a působit dojmem klasického křesťanství (dokud se člověk silně nenaváže na komunitu).
Jak Ježíšovo působení, tak působení apoštolů a učedníků nikdy nemělo být tajné, skryté a už vůbec ne lživé. Jejich poselství bylo k dispozici pro každého, kdo chtěl slyšet. Běžná církev nemá co skrývat. Bohoslužby jsou přístupné veřejně, a dotazy na to, čemu doopravdy věříme, každému rádi zodpovíme. Výjimkou jsou samozřejmě situace, kdy křesťanům hrozí v nějaké zemi pronásledování a smrt, pak je logické se skrývat nebo utéci. To ale není případ České Republiky.
Fungování společenství Sinčchondži ale přesto působí jako skryté obchodní podmínky, které se postupně dozvídáte až po nalákání na koupi produktu. “Jedna z věcí, kterým věří, je, že se lidem může lhát, pokud je to přiblíží k Bohu,” vysvětluje bývalá účastnice Bible study, která si přeje zachovat anonymitu. “Tvrdí sice, že nikdy nelžou o Božím slově, ale současně používají například příběh Abrahama, který ze strachu zalhal faraonovi o své manželce, jako důkaz, že podle Bible je lhaní v pořádku,” dodává.
Neobstojí obhajoba argumentem, že by křesťané z klasických církví učení kvůli předsudkům nepřijali a předčasně toto učení odmítli. Křesťané obvykle rádi hledají pravdu a s respektem se rádi pobaví s každým, kdo jedná otevřeně a na rovinu. Což se o jednání Sinčchondži říct nedá. Velmi se nabízí vysvětlení, že za touto argumentací se spíše skrývá touha získat lidi nenápadně pod svůj vliv.
Odmítáme hanebné tajnůstkaření, vychytralé praktiky a překrucování Božího slova. Místo toho jasně říkáme pravdu před Bohem a každý, kdo má svědomí, to může sám uznat.
2. Korintským 4:2
Duchovní manipulace
Vztah mezi duchovním vedoucím a novým věřícím může být často citlivá záležitost. Pokud se někdo rozhodne opustit církev, společenství nebo komunitu, jsou pochopitelně na místě negativní emoce. Kdykoli přicházíte o někoho z blízkých lidí, přichází smutek. Ano smutek. Ne hněv, ani vyhrožování, ani strašení tím, že špatně dopadne.
Jeden z průvodních znaků sekt je, že při náznaku odchodu budete varováni, abyste neopouštěli to správné učení, že Vám to může zamávat s Vaší věčností. Následně, pokud opravdu odejdete, tak o předtím funkční přátelství s Vámi už nemá nikdo zájem, protože jste zradili správnou víru. Další znak je použití citlivých osobních informací, se kterými jste se předtím svěřili. Sekta má na Vás páku a ví přesně, co říct, abyste se cítili ještě hůř. Svou roli hraje taky strach, že informace budou zneužity proti Vám.
Křesťané takto nikdy nemají jednat. Každý člověk si zaslouží respekt a svobodu, i když se z našeho pohledu rozhodne špatně. Ničí věčnost nestojí a nepadá na příslušnosti k nějaké konkrétní církvi nebo učení. Díky Bohu můžeme být u nás v církvi hrdí na to, že mezi svými přáteli i občasnými návštěvníky máme řadu lidí, kteří víru opustili a přestali minimálně na čas věřit v Boha. Rád říkávám, že někdy až při odchodu z náboženského společenství opravdu poznáte, zda má sektářské tendence.
Ničí věčnost nestojí a nepadá na příslušnosti k nějaké konkrétní církvi nebo učení.
Boží trojice
A teď troška teologie. Dvě ze základních starokřesťanských církevních kréd (Nicejsko-cařihradské, Chalkedonské) vycházejících z biblického učení mluví o Boží trojici a Ježíšově vztahu božství a lidství. Společenství Sinčchondži však tato vyznání nesdílí, přestože každá úprava v těchto přesvědčeních zásadně mění charakter Boha, lidstva a naší záchrany.
Sinčchondži tvrdí následující: Tradiční křesťané nesprávně věří tomu, že Bůh je paralelně jedna bytost i tři bytosti. Ve skutečnosti svatý Bůh Otec, svatý syn Ježíš a Duch Svatý jsou tři božské bytosti. V těle Ježíše přebývaly všechny tři společně, po jeho odchodu a ztrátě fyzického těla se opět rozdělily. (Zdroj) Něčemu takovému ale křesťané nikdy nevěřili. Křesťané nikdy netvrdili, že Bůh se skládá ze tří bytostí.
Další háček spočívá v tvrzení, že Ježíš opustil své fyzické tělo a žije v nebi jako duch. V Bibli byl však Ježíš vzat do nebe ve svém novém těle (které nám taky zaslíbil) a ne jen v duchovní podobě. Proto až se podruhé vrátí, přijde ve fyzickém těle, tak jako odešel (Skutky 1:11). Jeho duch tudíž mezitím nemůže vstoupit do někoho jiného (např. do Lee Man Heeho).
Tvrzení, že Ježíš je pouze duchovní bytost a citování veršů, které zdůrazňují především jeho duchovní stránku je jeden z častých způsobů, jak bývá deformováno křesťanské poselství. Proč by jinak Bůh křísil Ježíšovo tělo, na které si lidé mohli sáhnout, když by to nic neznamenalo?
Alespoň ve stručnosti křesťané věří následujícímu: Bůh je jedna bytost, entita, podstata, která se projevuje ve třech osobách – Otec, Syn a Duch Svatý. Tyto osoby mají různé charakteristiky, ale je mezi nimi dokonalá harmonie. Podle Bible byli Ježíš i Duch přítomni už při stvoření světa (Gen 1:2, Kol 1:16, Žd 1:2). Křesťané jsou monoteisté, věří, že existuje jen jeden Bůh (Efezským 4:6). Ježíš je ale také uctíván, proto musí být logicky stejné podstaty s Otcem (Židům 1, Skutky 7:60).
Všechny hlavní křesťanské proudy také navazují na přesvědčení první církve, že Ježíš Kristus byl nejen stoprocentní člověk, ale také stoprocentní Bůh – jedna z osob Boží trojice. Desítky textů v Bibli o tom mluví naprosto explicitně – Ježíš je uctíván a lidé se mu budou klanět, všechno vzniklo skrze něj, je svou podstatou roven Bohu, … (např.: Koloským 1:15-23, Koloským 2:8-10, Židům 1:1-10, Filipským 2:6-11, Galatským 1:1) Kdyby Ježíš nebyl Bůh, nemohl by být bezhříšný a porazit smrt. Kdyby Ježíš nebyl člověk, nemohl by vykoupit a obnovit naše lidství, ani mít pro ně pochopení.
Skryté poznání a pravda
“Vedoucí nám tvrdili, že až teprve po absolvování devíti měsíčního setkávání nad Biblí budeme znát celou pravdu a všemu rozumět tak jako oni,” popisuje již zmíněná účastnice svou zkušenost. Mimo to členové Sinčchondži často zmiňují, že historie se opakuje, a vytvářejí paralelu mezi příchodem (nepochopeného zaslíbeného pastýře) Ježíše a příchodem (nepochopeného zaslíbeného pastýře Lee-Man Leeho). Stejně jako Ježíš přinesl nové poselství Židům, tak Sinčchondži přináší nové poselství křesťanům. Bohužel většina těchto paralel je vytvořena uměle.
Ježíš vyzýval Židy, aby se navrátili zpátky k tomu, co ze Starého Zákona znali, ale záměrně ignorovali. Říkal jim, že se přiblížilo naplnění toho, o čem byla starozákonní proroctví. Ježíš rozhodně nepřišel s tím, že celou dobu byli mimo a že jim to teď konečně vyloží. Stará smlouva s Izraelem (skrze Zákon) a Nová smlouva s lidstvem (skrze Ježíšovu oběť) nejsou jen předstupeň Božího Zjevení. Naopak, Bible učí, že Starý Zákon ještě není ono, ale Ježíš je všechno. Ježíš je dost. Ježíš je dostatečné a plné zjevení Boha lidem (Koloským 1:26-28, Koloským 2:1-3), nic lepšího nikdy nepřišlo a nepřijde. Příchod Ježíše je to, na co celou dobu dějiny čekaly.
Obraz Ježíšovy církve nevypadá tak, že masy přívrženců hltají mystická vyprávění někoho “duchovního, kterému Bůh odhalil pravdu”.
Pro lidstvo je plnost poznání pravdy, Boha a reality jen v osobě Ježíše Krista. Od té doby už Bůh žádný “upgrade” zjevovat nepotřebuje, protože nic víc už není. To neznamená, že by od té doby Bůh nikomu nic nezjevoval, ale nikdy to není doplnění nebo vylepšení toho, co už v Kristu zjevil. Jen Ježíš je cesta, pravda a život. Jinými slovy pokud někdo tvrdí, že má nějaké doplňující učení, a že důvěřovat Kristu a jeho milosti není úplně dost, tak nekopíruje poselství evangelia.
Obraz Ježíšovy církve nevypadá tak, že masy přívrženců hltají mystická vyprávění někoho “duchovního, kterému Bůh odhalil pravdu”. Nikdo z lidí veškeré Boží pravdy nevlastní. Bůh nesvěřil své učení žádné konkrétní organizaci. Žádná církev nemá patent na pravdu. Bůh nás nepředstavitelně převyšuje svým intelektem a svou mocí. Dokud jsme tady na zemi, naše poznání je vždy jen částečné. Bůh nemá důvod nám zjevovat veškerou pravdu, navíc bychom podstatnou část z ní nejspíš nedokázali uchopit. Co ale potřebujeme znát, to máme možnost poznat. Nabídka Boží milosti a Ježíšova poselství je dostupná a srozumitelná každému, kdo k Bohu přistupuje s otevřeným srdcem.
Závěrem
Jedna ze zásad studia Bible a jakékoli jiné literatury je, že to, co se vyskytuje často a je napsané jasně a explicitně, má nezměrně větší důležitost než to, co se tam vyskytuje ojediněle nebo nesrozumitelně. Oproti tomu Sinčchondži tvrdí, že nejdůležitější je kniha Zjevení, jejich zakladatel dostal jako jediný výklad jejího skrytého významu, který se ostatní učí, a jeho vysvětlení těchto obrazů přebíjí další (zdánlivě jasná) místa z Nového Zákona.
Učení Sinčchondži v mnoha bodech odporuje Božímu charakteru popsanému v Bibli a jeho jednání napříč dějinami. Náš Bůh nikdy nelže. Náš Bůh nikdy nenařizuje svým následovníkům někomu vyhrožovat nebo ho duchovně manipulovat. A od příchodu Ježíše Bůh nikdy nesvěřoval speciální zjevení jen do rukou vyvolených jednotlivců.
A teď několik vět pro vás, členy Sinčchondži. Vím, že spousta z vás pochází z klasických církví. Vím, že vaše církve zdaleka nebyly dokonalé a často vedoucím chybělo jakékoli nadšení a zápal pro věc. Věřím, že řada z vás upřímně hledá pravdu a respektuji vaše hledání. Až dojdete k tomu, že Sinčchondži je omyl, vězte, že na vás budeme čekat s otevřenou náručí, bez posměchu a pomůžeme vám najít nové „staré“ přátele.
Autor: Ondřej Szturc
Korektura: Sára Kolomazníková
Foto: unsplash/Justice Amoh
