Nedávno jsem byl dotázán, jestli se teď můžeme bavit, když je v Evropě válka. Samozřejmě, že ano. Je to dokonce důležité. Kdo se neustále trápí, ztrácí sílu, čímž nepřináší nic dobrého ani sobě, ani druhým. Komu se daří odpoutat od strašlivých zpráv, nemusí mít špatné svědomí.
Sport, hudba, příroda, filmy nebo knihy pomáhají v krizových situacích udržovat duševní zdraví. Je spíše otázkou, jak docílit toho, aby se člověk nenechal dohnat k šílenství.Sám jsem to zažil: Krátce před spaním jsem na Twitteru četl o bojových akcích v ukrajinské jaderné elektrárně v Záporoží. To byla chyba. Měl jsem na noc svůj Smartphone raději vypnout, protože mě tato zlá zpráva nanejvýš zneklidněla.
Je jasné, že kdo se vůbec nezajímá o okolní dění, ten pouze zavírá oči před hořkou realitou. Ale čeho je moc, toho je příliš. Moji známí mi vyprávěli o svých poruchách spánku, strachu a úzkosti. To ale nikomu nepomůže. Pravděpodobně bude zapotřebí vědomého odpojení od palcových titulků, aby se dalo úspěšně obstát v každodenním životě. Takto získaný čas a energie pak mohou být užitečně využity.
Lidé darují Ukrajině peníze, chtějí pomoci uprchlíkům. Někteří přijímají rodiny ve svých bytech nebo obecních domech. Jiní vyšli do ulic demonstrovat nebo se shromáždit ke společné modlitbě za mír. Na internetu se rychle rozšířilo video, na kterém tisíce lidí zpívají před Braniborskou bránou „Donna nobis pacem“, tedy „Daruj nám mír!“
Tato zpívaná modlitba je velmi dojemná. Na nedělní bohoslužbě jsem měl při prostém liturgickém volání „Pane, smiluj se“ knedlík v krku. A když varhaník zahrál ke konci „Imagine“ od Johna Lennona, vyhrkly některým účastníkům bohoslužby slzy. Mnoho z nich v těchto týdnech pohublo. Jedna kamarádka mi během telefonického rozhovoru řekla, že se jí hroutí celý hodnotový systém a k tomu má strach z vypuknutí války.
Hrozba jaderných zbraní, která byla všudypřítomná v 80. letech, se zdála být překonána. Studená válka a vražedné zbrojení skončily. Ale jistota klidu, se kterou se v Německu počítalo, byla klamná. Válka byla vždy v mnoha zemích tohoto světa. Ale NATO a Západ nebyly přímo ohroženy. To se nyní mění a vyvolává to strach. K tomu navíc denně vidíme strašlivé záběry z Ukrajiny, které ukazují nejen útoky na vojenské cíle, ale také zraněné a mrtvé civilisty, zničené obytné domy a více než milion uprchlíků.
Všechny tyto dojmy je třeba zpracovat. A k tomu slouží rozhovor, i rozhovor s Bohem. Křesťané se modlí a zapalují svíčky. Lidé se vzájemně svěřují se svými obavami a zděšením. Ve škole, v rodině, v kruhu přátel, ale také na čerpací stanici nebo v supermarketu. Je to cítit všude. Sotva se najde někdo, koho by současná světová situace nechala chladným. Je však otravné, když jsou lidé popuzeni chováním těch, kteří se k této situaci staví jinak. Nedá se přece říct, co je správná či špatná reakce. Pokud se někdo rozhodne žít „normálně“ a nehroutit se z rizika války, je to jeho rozhodnutí. Situace je vážná tak jako tak.
Autor: Bernd Becker
Zdroj: Unsere Kirche
Překlad: Pavla Hájíčková
Foto: pexels-kourosh-qaffar
