Může křesťan volit jen určitou politickou stranu? Podle některých hlasů v USA ano – spása a pravověrnost se údajně odvíjí od volby kandidáta. Takový postoj ale odhaluje nebezpečí křesťanského nacionalismu, který víru zneužívá k politickým cílům.
Jedním z často opakovaných vtipů je, že až přijdeme do nebe, budeme překvapeni, koho tam najdeme. Vtip naráží na naši zahleděnost do vlastní tradice a neschopnost připustit fakt, že pravdu neznáme celou. Běžný křesťan – nejen u nás – obvykle odpoví, že otázka spásy konkrétního člověka není v naší kompetenci, ale v Boží. A že je lepší Bohu do jeho práce nezasahovat.
S opačným tvrzením jsem se setkal u nedávno zastřeleného aktivisty Charlieho Kirka a vlastně mi to pomohlo se na celou problematiku dívat ještě trochu jinak. Na otázku, zda může znovuzrozený křesťan volit demokraty, opakovaně uvedl, že nemůže. V rozhovoru (You Cannot Be a Christian and Vote Democrat) své výroky formuloval již jemněji: „Nelze věřit v biblické principy a zároveň podporovat principy demokratů.“ Jako hlavní důvod uváděl potraty, ale pointa byla jasná: opravdový křesťan demokraty prostě volit nemůže. Byť to explicitně neřekl, vzhledem k jeho jiným prohlášením a k jeho oddanosti Donaldu Trumpovi si lze domyslet, koho „znovuzrozený americký křesťan volit má“.
„Jsem volič Kamaly Harrisové – skončím v pekle, nebo nejsem dostatečně biblicky věřící?“
Asi nejsem jediný, kdo v tomto může mít problém. V USA mám přátele, kteří demokraty volili, a nikdy mě nenapadlo to s jejich spásou jakkoliv spojovat. Naopak – v jednom z YouTube podcastů jsme s religionistou Pavlem Hoškem oba přiznali, že kdybychom museli volit mezi Kamalou Harris a Donaldem Trumpem, dali bychom z různých důvodů hlas Harrisové (Donald Trump | Host: Pavel Hošek | CVNT pane Novák | Podcast 8. epizoda ). Podle Kirkovy logiky to znamená, že buď skončíme v pekle, nebo nejsme dostatečně biblicky věřící. Nežertuji, pouze domýšlím jeho argumentaci.
Zdá se vám to stejně absurdní jako mně? Vždyť na každé politické straně najdeme něco, co s křesťanskými hodnotami nesouhlasí. Strana, která by připomínala Rychlé šípy, prostě neexistuje. To, čeho jsme svědky v USA – a příkladem může být nejen Kirk – je křesťanský nacionalismus. Postoj, který spojuje křesťanskou identitu s identitou politickou či národní a tvrdí, že stát, zákony a kultura mají být vedeny podle „křesťanských hodnot“. Problém je, že takový přístup snadno vede k netoleranci vůči jiným názorům, ke zneužívání víry, k legitimizaci moci a k nebezpečnému míchání duchovní a politické sféry.
Z pohledu širšího rámce
Křesťané se samozřejmě mají do politiky zapojovat a vnášet do ní svůj étos. Ale nikoli z pozice moci či tvrzení, že „pravá víra“ se rovná „moje politická strana“. To je zneužití víry, protože v takovém případě nesouhlasit s konkrétní křesťanskou stranou znamená stavět se do opozice vůči Pánu Bohu.
To však neznamená rezignovat na židovsko-křesťanské kořeny, které formovaly Západ a jsou pilíři naší demokracie. Zde je pár příkladů: každý člověk je stvořen k Božímu obrazu, lidský život je posvátný, společnost má chránit slabé, i panovník stojí pod zákonem, soukromý majetek je nedotknutelný, svoboda svědomí a Bůh uzavírá smlouvu s celým lidem, nikoli jen s elitami. Tyto principy tvoří základ svobodné společnosti. Zároveň si nejsem vědom toho, že by tyto principy jiné strany porušovaly – samozřejmě mimo ty tíhnoucí k extrémní levici či pravici, které najdeme i na naší politické scéně.
Výše uvedené je jistý rámec, ve kterém se pohybujeme, nikoliv politický program konkrétní strany. Amerika má své výzvy a do jisté míry nás ovlivňuje. Přesto bychom se neměli nechat zatáhnout do pasti, že moje volba = Boží volba = jediná správná volba.
Spojovat něčí spásu nebo pravověrnost s tím, koho dotyčný volí, není správné. Jsem rád, že žiju v sekulární demokracii i s vědomím, že některé zákony jsou proti tomu, jak rozumím Bibli. Jenže nevím o žádném zákonu, který by mě nutil jít proti svému svědomí a křesťanské víře. Ačkoliv jsem křesťan, doufám, že se nikdy nedostaneme do situace, kdy by nám vládl někdo označený za „Bohem vyvoleného“, a nesouhlas s ním by byl považován za hřích nebo dokonce ohrožení věčné spásy. To už tady bylo a nikdy to nedopadlo dobře.
