Už léta letoucí si každoročně pořizuji stejné diáře té samé značky, protože mi dokonale vyhovují. S určitou drobnou lítostí jsem se chystala uzavřít a do nejhořejší poličky v knihovně za knihy uložit k ostatním dosloužilým diářům ten starý. Pociťovala jsem lehký neklid, jestli jsem si nezapomněla něco důležitého přepsat za starého diáře do toho nového. Pro jistotu jsem tedy ještě jednou prošla své poznámky.
Je to jako bych ve zkratce procházela celým minulým rokem. Dřív jsem si dělávala podrobné statistiky a ze stránek svého diáře jsem si sestavovala tabulky, které mi dokládaly, co všechno jsem toho roku stihla. Kolik čeho jsem napsala, kde všude jsem byla číst nebo přednášet, pro jaká média jsem připravovala nějaký program, jaké akce jsem organizovala a na čem všem jsem se podílela. Cítila jsem uspokojení, když toho bylo hodně, připadala jsem si docela úspěšná. Když se ohlédnu po těch letech dnes, vnímám prchavý pocit spěchu a radost z výkonnosti. Je to hezká vzpomínka. Přesto bych se do těch let už dnes nechtěla vracet.
Různí lidé si do svých diářů zapisují různé věci. Někdo si eviduje všechny knihy, které přečte. Jiný si zaznačuje navštívené kulturní akce nebo výkony ve sportu. Další si poznamenává částky, které vydělal. Jistě je dobré mít přehled. Je to motivující, inspirující i vedoucí ke kázni. Já si stále zaznamenávám do diáře své aktivity a různé připomínky a rozvrhy. Dělám to hlavně proto, že kdybych si je nezapisovala, mohla bych na ně snadno zapomenout. A některé z nich dokonce čas od času kontroluji, jestli se mi neztrácejí. Hlavně si dávám pozor na položky cvičení a plavání. To abych si nemyslela, že třeba chodím pravidelně plavat a ve skutečnosti jsem byla naposledy před dvěma měsíci. Znáte to sami, to se stane hned.
Myslím, že je důležité vědět, čemu člověk věnuje svůj čas, čemu svůj čas dává pravidelně a co se naopak objeví jen tak náhodně a sporadicky. Ledacos to říká o našich osobních hodnotách. To už známe, že tou skutečnou hodnotou je to, čemu věnuji svůj čas. Kdysi jsem si myslela, že se některé hodnoty vyjadřují i penězi, ale pak jsem slyšela v rádiu zajímavý pořad o propadlých permanentkách do fitka a už si to nemyslím. Bylo jich mnoho. Koupit si předplatné do posilovny a pak tam nechodit, to dokáže každý!
Přehlížím přepsaný rozpis minulého roku a vděčně přejíždím prsty po tabulce. Byl to těžký rok. V knihkupectví to v průběhu roku vypadalo skoro žalostně. Přesto se mi podařilo přežít a obchod udržet. Jsem z toho unavená. Ale nevzdala jsem se a snad to v příštím roce bude zase lepší. Taky plavání mi ke konci roku znatelně ubylo. Je na čem pracovat. Starý diář jsem uklidila za ostatními a na psací stůl jsem si položila ten nový. Už se těším, co budu zapisovat.
