Místní společenství katolické církve odumírají. Přesto existují způsoby, jak tento proces nejen zvrátit, ale obnovit smysl těchto společenství. Jednu cestu nabízí projekt Proměna farnosti, který dnes funguje ve více než 100 zemích po celém světě. Zuzana Palátová, koordinátorka Proměny farnosti pro Českou republiku a Slovensko, v následujícím rozhovoru pro Magazín Proboha představuje, jaké výzvy Proměna farnosti přináší a co mohou farnosti jejím uplatněním získat.
Jaký význam má taková proměna pro římskokatolickou církev v době, kdy čelí úbytku věřících?
Právě úbytek věřících byl jejím spouštěčem. James Mallon, tvůrce projektu Proměna farnosti, měl v srdci velkou touhu proměnit svoji farnost v kanadském Halifaxu tak, aby využívala svůj plný potenciál. Povedlo se a vznikla organizace Divine Renovation, která toto know-how teď předává dál.
Takže díky Proměně farnosti naplňují tyto základní jednotky církve to, čím mají být?
Když se to podaří, tak ano. Ale současně to neznamená, že naprosto všechny farnosti takovou obnovu potřebují.
Belgický kardinál Jozef De Kesel ve své knize Faith and Religion in a Secular Society (Víra a náboženství v sekulární společnosti) uvádí, že církev se musí smířit s tím, že už není dominantním kulturním aktérem, uvědomit si, že sekularizace není nutně nepřítelem a že pro Boha není na prvním místě církev, ale svět. Co soudíš o takových postřezích?
Určitě si myslím, že Bůh má mnohem širší obzory než my. Věřím, že jeho prioritou je spasit celý svět, a církev je nástroj, který si vyvolil k naplnění tohoto poslání. A že církev už není dominantním kulturním aktérem? Moc bych si přála, aby byla, ale ne proto, že má moc, vliv a bohatství, ale proto, že bude dominantní část lidstva žít vztah s Bohem.
Pracuje s takovýmto vývojem světa, o kterém píše De Kesel, Proměna farnosti?
Nevím, jestli úplně odpovídám na otázku, ale z Proměny dost cítím, že církev je silně nakloněná lidem, kteří ještě nevěří, kteří jsou prostě mimo katolický systém. To mi potvrzuje, jaké je poslání církve – jsme povolaní k tomu vytvářet učedníky a evangelizovat. Tím pádem nemůžeme být uzavření ve své vlastní církvi, prostě musíme vycházet ven. Tím mimo jiné ukazujeme, že jsme na stejné úrovni jako lidé mimo církve, jsme stejně hříšní jako oni. Skrze Proměnu farnosti cítím tento hluboký respekt k druhým a vážím si ho.
De Kesel také často varuje před zkreslujícími výstupy médií, které stav farností odvozují z poklesu návštěvníků kostela. Vyjadřuje se podle tebe kvalita farnosti počtem?
Někdy asi ano. Ale spíše si myslím, že má vliv třeba kultura farnosti. Jak spolu farníci komunikují, jestli se na sebe usmívají, jaké jsou vztahy mezi nimi a knězem, jaké jsou možnosti zapojení do chodu farnosti. Nebo jak je jednoduché do společenství proniknout jako outsider. Nejpřesnějším ukazatelem je, kolik lidí skutečně žije živý vztah s Kristem.
Opakovaně zmiňuješ, že je důležitá hluboká víra farníků. To je předpoklad pro proměnu nebo to už je ta samotná proměna?
Určitě musí existovat skupinka farníků, která proměnu iniciuje. A to v první řadě s knězem, ten musí být na proměnu naladěný a plně s ní souhlasit. To neznamená, že farníci nezralí k této proměně jsou z ní automaticky vyloučení. Dost možná potřebují jen víc času, Ježíš taky tři roky chodil se svými učedníky a vyučoval je. Ale zároveň si uvědomujme, že i po Ježíšově ukřižování učedníci zjistili, jak jsou stále po těch letech marní a nedostateční. Předpokladem pro zahájení proměny není, že farníci musí být svatí a dokonalí.
Kdybys to měla shrnout, co má být výsledkem takové obnovy? V co se má farnost proměnit?
V misijní farnost plnou učedníků, kteří vytváří jiné učedníky a kteří doprovází ostatní na cestě ke Kristu, ke zralosti a k tomu, aby se také stávali učedníky a sloužili podle svých charismat.
Celý projekt Proměna farnosti stojí na třech základních pilířích, které nazýváte klíči. Jsou jimi Důvěra v sílu Ducha svatého, Prvořadost evangelizace a To nejlepší z leadershipu. Jaká je mezi nimi posloupnost? Předchází nějaký druhému? Je některý dominantní?
Dominantní je hned ten první z nich – důvěra v sílu Ducha svatého. Občas se totiž stává, že farníci se zapáleně, ale nerozvážně vrhnou do akce. Obnova farnosti vyžaduje kromě rozumných a promyšlených kroků i důkladnou modlitbu. Ta je solidním základem – tím se farnost liší od dobře fungujících organizací. Jako lidé jsme velmi schopní v organizaci, zajištění funkčnosti… Ve víře jde ale ještě o přidání nadpřirozeného rozměru, díky kterému může obnova přinášet vynikající výsledky. Pokud oddělíme Ducha svatého, tento rozdíl mezi farností a dobře fungující organizací zmizí.
Co následuje po modlitbě? Musí být nejdříve vybudovaný schopný leadership, aby byla farnost připravená na evangelizaci?
To může jít ruku v ruce. Záleží na velikosti farnosti. James Mallon k tomu používá trefný obraz, ve kterém nově obrácené (kupříkladu absolventy Kurzu Alfa) přirovnává k batolatům – je třeba věnovat jim péči a pozornost, zkrátka se o ně postarat, nejen je duchovně vést. A k tomu jsou zapotřebí farníci, kteří jsou takové péče schopni. Takže pro zahájení evangelizace je samozřejmě zapotřebí takové farníky mít.
Zmínila jsi Kurzy Alfa. Do jaké míry Proměna farnosti spolupracuje s jinými organizacemi, které si rovněž kladou za cíl hlásat radostnou zvěst, ať už to jsou Kurzy Alfa nebo ve středoevropském prostoru třeba Mission Possible?
Kurzy Alfa jsou oficiálním partnerem Proměny farnosti. Vedle toho existuje celá řada jiných organizací jako Encounter Ministries (její členka Mary Healy loni navštívila Brno), s nimiž se Proměna farnosti příležitostně spojuje, protože jim jde o to samé.
Budu teď skeptičtější a podívám se na problematiku z vnitřní perspektivy: Mnoho farníků je s aktuálním stavem své farnosti spokojeno, v podstatě si jen „odsedí“ nedělní mši svatou a pospíchají nazpět do svých domovů. Jak takové farníky přimět k součinnosti? Jak jim ukázat, že jsou pro farnost důležití a jejich přispění dramaticky zvýší životnost farnosti?
Důležité je podotknout, že nepotřebujeme pracovní sílu, jejich přispění nutně nezvýší životnost farnosti. My totiž propadáme mylnému názoru, že čím aktivnější farnost je, tím je živější. Tak to ale není, my se nemáme ve farnostech zahltit akcemi. My máme dělat ty správné akce ze správného důvodu. Takovým lidem, o kterých mluvíš, musíme ukázat, proč mají přijít a do obnovy se zapojit. Nemají se zapojit z kariérních důvodů ani kvůli seberealizaci. Měli by sloužit z touhy po Bohu, aby se mu přiblížili a umožňovali to i ostatním.
„Je zapotřebí zkompetentňovat společenství, aby se naučilo žít bez přítomnosti kněze,“ pronesl generální vikář Biskupství brněnského v debatě podcastu Bez filtru. Jak ale najít leadery ve farnosti, když v nich ještě kněz působí, a případní leadeři tak budou nutně zastíněni jeho autoritou?
To závisí na tom knězi. Kněz takovým vedoucím musí autoritu dát a ponechat ji v jejich rukách. Kněz má dané pravomoci včetně odpovědnosti za vedení delegovat a zůstávat s daným leaderem v kontaktu a souladu.
Takže leader má pod sebou určitý tým lidí a zároveň své vedení koordinuje s knězem…
…A farnost by měla mít vizi, která určuje směr farnosti. Vizi rozlišuje kněz a také farníci a má vzejít zmíněným nasloucháním Duchu svatému. To znamená, že směřování kompetencí těchto leaderů, kteří jsou zmocnění knězem, je už dané. Směr určuje právě vize. Díky tomu kněz nemusí na určené leadery tolik dohlížet.
Takže když se vrátíme o krok zpátky, modlitbou k Duchu svatému dochází k rozlišení vize pro farnost a poté k vytvoření týmu s leadery, který koriguje směřování farnosti podle poznané vize.
Určitě. Přitom se to všechno může vytvářet paralelně, protože obvykle trvá aspoň dva roky, než se vize plně utvoří. Není ale potřeba čekat, stačí, když kněz správný směr vytuší a tímto směrem sestavený tým a farnost vede. Stejně tak leaderem může být ten, kdo není úplně hotovým vedoucím, důležité je, že jeho zvolení vychází z jeho charismat.))
Takže se nemáme zahltit aktivitami, ale není špatně některé aktivity provozovat, i když není vize pro farnost ještě zcela dopracovaná a i když nemáme zcela kompetentní vedoucí a farníky, kteří na tom pracují.
Určitě, určitě. Kdybychom čekali, až všechno bude hotové, tak bychom se nedočkali. Stejně tak mi přijde důležité nebát se chyb. Proměna farnosti má know-how na to, jak mnohé věci ve farnosti zařídit. Ale je mnohem lepší něco udělat a pak to opravit, případně změnit směr, když rozlišíme, že vize pro farnost je jiná, než jsme si mysleli. Nečinnost je vždy horší než aktivita, byť třeba ne ve všech směrech dokonalá. Důležité je si uvědomit, že dát se cestou proměny vyžaduje nemalé úsilí a spoustu práce.
Je know-how Proměny farnosti uplatnitelné i v nekatolických křesťanských společenstvích, například v upadajících evangelických sborech?
Rozhodně je. Proměna farnosti je sice katolická služba, ale velká část nástrojů, které používá, vznikala z inspirace u protestantů, například u anglikánského sboru Holy Trinity Brompton v Londýně (kde mimochodem vznikly Kurzy Alfa) a baptistického sboru Saddleback Church vedeného Rickem Warrenem.
Takže takto zpětně katolická služba může pomáhat protestanským společenstvím.
Tři klíčové principy uvedené v rámci Proměny farnosti jsou totiž natolik univerzální, že je lze bez obtíží aplikovat i v kontextu sborů – a proměna může proběhnout stejně účinně.
