Když se řekne jméno Bronislav Sobotka, mnoha lidem se vybaví energie a nakažlivý optimismus. Sám sebe s oblibou nazývá „nadšeným učitelem angličtiny z Brna“ a jeho online kurzy pomohly už tisícům lidí. O to víc překvapí, když odhalí jádro svého příběhu: muž, který dnes s lehkostí učí ostatní, byl sám žákem, pro něhož byla škola noční můrou. Jeho cesta není příběhem o vrozeném talentu, ale o houževnatosti zrozené z pocitu selhání. Jak se z dítěte s dyslexií a dysgrafií stal jeden z nejoblíbenějších učitelů angličtiny u nás? Co by podle něj měl mít ideální učitel? A předává svým studentům víc než jen znalost jazyka? Poslechněte si novou epizodu podcastu Bez filtru.
„Poslouchej, Broňku, jsi hodný chlapec, ale někdo jako ty by se na střední hlásit neměl,“ slýchával od své učitelky na základní škole. Takové věty v něm zanechaly hluboký šrám – pocit, že není dost dobrý. „Zpětně na to vzpomínám rád, protože to, co bylo mým největším problémem, je teď moje největší devíza,“ přiznává otevřeně učitel angličtiny. „Díky tomu přesně chápu, co nechápou lidé, kterým jazyky nejdou. Je pro mě mnohem jednodušší ztotožnit se s někým, kdo má pocit, že se to nikdy nenaučí,“ doplňuje.
Po škole následovalo období nejistoty a práce bez velké perspektivy. Jako dělník v krachující továrně se ale začetl do učebnice angličtiny a zjistil, že ho učení vlastně baví. „Najednou slyšíte písničku a poprvé víte, o čem zpívají. Někdo má tričko a vy si přečtete, co je tam anglicky napsáno,“ popisuje Bronislav Sobotka okamžiky, kdy se jeho nálepka outsidera začala odlepovat. „Uměl jsem něco, co jsem předtím neuměl, a hrozně mě to bavilo,“ dodává a zároveň varuje před hodnocením lidí: „Některé poznámky okolí si člověk pamatuje hrozně dlouho.“
V rozhovoru vzpomíná i na stresující období, kdy měl jako student pedagogické fakulty poprvé předstoupit před skutečné žáky. Počáteční obavy z nepřijetí autority ale brzy vystřídala kreativita. „Tím, že jsem roky působil ve skautu, jsem se začal chovat jako vedoucí na táboře. Tam jsem se cítil bezpečně. Běhali jsme, luštili, soutěžili, jen to celé probíhalo anglicky,“ popisuje zlom, kdy učení dokázal přetvořit v zábavu. Jak sám říká: „Teď mě chytla láska k učení.“
První část rozhovoru je volně k poslechu ve všech podcastových aplikacích nebo na webu podcastu Bez filtru.
Autor: Jaroslav Tomáš
