Byli jsme s manželkou v kině, na filmu Vlny. Vypráví příběh z konce šedesátých let minulého století, příběh naděje zadupané do bláta. Končí okupací naší země vojsky Varšavské smlouvy v čele s Rudou armádou. Přiznávám, že mě to docela vzalo. Dobová hudba, šedá realita socialistického života s dobře skrývaným, a přece všudypřítomným ohrožením, citace tehdejších rozhlasových prohlášení, která mám vepsaná do paměti…
Dobře si ty situace i události pamatuji, byly příliš silné na to, aby se vytratily z hlavy. A pokud už byly některé vzpomínky poněkud zasuté, film je dokázal znovu vytáhnout a aktivovat. Jakoby se to odehrálo včera. Autorům i protagonistům filmu každopádně gratuluji, odvedli dobré dílo!
Příběh obsahoval mnoho momentů, které nutí k přemýšlení. Za všechny zmíním jeden, který podle mne stojí za pozornost. Hlavní a v podstatě kladný hrdina filmu Tomáš Havlík podepsal spolupráci s STB.
Znám dost lidí, pro které je takový skutek definitivní překážkou jakéhokoli vztahu s takovým člověkem. Nepřekročitelnou bariérou. Je to dobře? Je to špatně?
Film dobře ukázal motivy, které k Tomášovu rozhodnutí vedly: Manipulační tlak pracující s ohrožením blízké osoby, v tomto případě bratra, kterého měl hlavní hrdina v péči, za kterého Tomáš nesl odpovědnost. Také si myslíte, že správné by bylo nepodepsat? Zachovat si tvář – a bratra obětovat?
Jak se na takové situace dívá Bible? Máme v ní i takové případy? StB nikde v Bibli nefiguruje, to je třeba otevřeně přiznat. Představa světa rozděleného na černou a bílou, na dobro a zlo, v biblickém světle ovšem také neobstojí. Bible je příliš pravdivá na to, aby představovala kladné a záporné hrdiny, snad kromě Ježíše samého, který ale není jen člověkem. Všechny ostatní biblické postavy jsou v podstatě normální lidé, kteří občas udělají i něco pěkného, ta černá místa svého srdce ale většinou jen více nebo méně dovedně skrývají. Nebo taky ne, nebo si je dokážou přiznat. A pak i vyznat. A zkusí je změnit.
A Pán Bůh s nimi pracuje. Právě z nich si vybírá své vyvolené, své milé, které nazývá svými přáteli. Už Mojžíš, jeho milý služebník, byl vrahem, stejně jako vrah a cizoložník David. Ježíšův učedník Šimon Zélóta byl vrahem z přesvědčení, vlastně profesionálním teroristou. A co teprve apoštol pohanů Saul, pozdější Pavel. Celou svou duší a celým svým nasazením se snažil vyhubit Kristovu církev!
Ať už spáchali své nejhorší skutky ze slabosti nebo z přesvědčení, dostalo se jim Božího odpuštění. A otevřené Boží náruče, Pán Bůh je přijal. Může přijmout i ty, kteří podepsali spolupráci s StB?
Vraťme se k našemu filmovému hrdinovi. Byl jeho podpis bláhovostí, omylem nebo slabostí? Myslím, že ani jedna z nabízených možností není pravdivá. Tomáš byl zahnaný do kouta. Ani jedna z možností, které měl, už nebyla dobrá.
Je to možné i v reálném životě? Můžeme se dostat situace, kdy nebudeme mít vůbec žádnou možnost dobrého řešení? Nechá nás Hospodin dojít až to takové situace?
Obávám se, že ano. A nejen nechá dojít, on sám nás do ní možná dovede. On sám před nás postaví volbu, která nemá dobré řešení. Jako třeba kdysi Davida. Ano, byl to důsledek Davidova hříchu, kdo z nás ale nezhřešil? David si měl vybrat ze tří možností: Sedm let hladu v celé zemi, tříměsíční útěk před nepřáteli nebo třídenní morovou epidemii. Co z toho je dobrá možnost?
Potřebujeme si svoji vinu přiznat, vyznat a přijmout odpuštění. Toužit po něm, protože se bez něj neobejdeme. Ostatní by měli odpuštění poskytnout, darovat. Obávám se jen, že ti, kdo vyhlížejí razantní a konečná řešení, kdo volají po jasném oddělení černé od bílé, něco takového nedovedou.
Za Rádio 7: Petr Raus
