Zvuk sirén, utíkající lidé a ohlušující výbuch. Vyvalí se obrovský oblak prachu a budova kostela se řítí k zemi. Dramatický začátek filmu Potopa přibližuje diváka k osobním dramatům obyvatel, kteří jsou nuceni opustit své domovy. Naštěstí nikoliv kvůli válce, ale z důvodu výstavby velkolepé vodní nádrže Starina na východním Slovensku. Film se odehrává na začátku 80. let minulého století, kdy bylo kvůli tomuto vodnímu dílu vystěhováno sedm rusínských obcí.
Patnáctiletá Mara dává najevo, že se na zbourání vesnice těší. Před svým otcem Alexandrem však tyto pocity ukazovat nesmí. Jejich představy o budoucnosti se totiž diametrálně liší. Mara dokáže na malém hospodářství plně nahradit zesnulou mámu. Umí uvařit, pere na valše v potoce, stará se o krávy, koně, okopává záhony. A navíc výborně prospívá ve škole. Svému otci vyká a má před ním respekt. Ne však takový, aby nedokázala bojovat za prosazení vlastní cesty.
Mlčenlivý Alexandr nedává najevo city k dceři. Razantně se ohradí, jen když jí potřebuje důrazně vysvětlit, že jeho názory jsou pro ni to nejlepší. Není bezcitný, ale drsné místní podmínky mu nedovolily dávat své emoce najevo. Vidí, jak Mara tvrdě pracuje. Koupí jí úplně jednoduchou ruční pračku, protože se jí snaží v rámci svých možností přilepšit. Je pro něj absolutně nepřijatelné dovolit dceři, aby následovala svůj sen, a to studium střední letecké školy v Košicích. Podle otcova plánu má Mara jít na školu do Sniny a rychle nastoupit do práce v JASu. Peníze budou potřebovat, hospodářství moc nevynáší a otec zrovna přišel o práci.
Ve vesnici mezitím probíhají výkupy domů. Kdo se bude bránit za každou cenu, dočká se nakonec vyvlastnění. Nátlak na prodej domu a napětí narůstá. Tvrdohlavý otec ale nechce ustoupit ani o krůček.
MPo vyhrocené scéně, kdy Mara před celou vesnicí otci otevřeně řekne, co si myslí o životě na hospodářství, Alexandra postihne mrtvice. Pro Maru nastává těžké dilema – nemůže ho přece opustit. Ví, že otec není tyran, jen neumí jednat jinak. Úctu k němu nikdy neztratila. „Budeš se divit, ale tvoje matka mě milovala,“ utrousí před ní jednou, jako by si i on uvědomoval, že dceři nedokáže dát víc laskavosti.
Mara přes všechnu vzdorovitost otce miluje a jen stěží skrývá dojetí, když jejich krávy a koně nakládají na vůz a odvážejí pryč. Alexandr, přes svou drsnou povahu, zůstává poctivým člověkem hrdým na svou práci a nezávislost. O to těžší je pro něj smířit se s tím, že dcera nechce pokračovat v jeho způsobu života.
S odchodem posledních obyvatel z Ruského padá k zemi také zdejší kostel. Alexandr byl jedním z těch, kdo se snažili do poslední chvíle vyspravit zatékající místa. Místní kněz sice věděl o svém přeložení, ale chtěl být co nejdéle se svými farníky. V závěru sledujeme svatební obřad, poslední v tomto kostele a první v novém ve Snině.
Premiéra v Argentivě a nejlepší hraný film
Film, odehrávající se v malebné krajině Polonin, se vyznačuje úspornými dialogy a působivou hudbou. Ukazuje, jaký zásah představovalo nucené přesídlení obyvatel. Vystěhování Ruského a dalších vesnic nebylo svévolným aktem, vodní dílo slouží jako zásobárna pitné vody pro celý region, pro některé z obyvatel však byla cena za zlepšení života příliš vysoká. Dostali sice náhradní bydlení, ale pro ty, kteří byli srostlí po celý život se svojí vesnicí a kostelem, jako byl Alexandr, nebyl panelák dobrou volbou.
Potopa je prvním celovečerním filmem slovenského režiséra Martina Gondy a také prvním filmem natočeným v rusínštině, která ale není výhradním jazykem filmu, ve filmu zaznívá i slovenština a čeština. Představitelka hlavní role Sára Chripáková, studentka fyzioterapie, předvádí skvělý výkon a přesvědčivě zobrazuje úctu a respekt k otci, stejně jako sebevědomé odhodlání stát se pilotkou. Film slavil premiéru na festivalu v Mar del Plata v Argentině, kde získal cenu Signis za nejlepší hraný film.
