Kdyby existovala literární disciplína, která by dokázala vystihnout tichou radost z obyčejných okamžiků, jemný humor a pozorné srdce, fejeton by v ní kraloval – a Hana Pinknerová spolu s ním. Její kniha Mezi trny a růžemi je dalším důkazem, že právě tento žánr je autorčiným přirozeným domovem.
Pinknerová nevypráví velké příběhy. Nehoní drama, nenatahuje zápletku, ani se nesnaží ohromit. Místo toho zvedá ze země drobky každodennosti – záblesky, které většina z nás míjí – a skládá je do mozaiky, která najednou dává nečekaný smysl. Obyčejné ráno, setkání v obchodě, chvíle ticha na zahradě nebo vzpomínka na dětství se v jejím podání mění v malé duchovní zastavení.
Autorka má výjimečnou schopnost „podrhnout“ radost z bytí tak, že jsem se při čtení knihy kolikrát sama přistihla, že si chci přivonět k ránu, vyjít bosky do trávy nebo si jen tak sednout a dívat se z okna. A i když se čtenář považuje – tak jako já – za čtenáře literatury faktu nebo klasických románů, zde jsem našla nečekanou útěchu. Fejetony Hany Pinknerové se totiž nezavděčují povrchní sentimentálností, ale něhou, která má až jakousi podivnou hloubku.
Mezi trny a růžemi není kniha, kterou „zhltnete“. Je to kniha, ke které se chodí odpočívat. Každý text působí jako krátká procházka – někdy úsměvná, jindy tichá, občas ironická, ale vždy lidská. Místy máte dojem, že místo čtení posloucháte podcast blízké přítelkyně; takové, která sedí naproti vám, povídá si o obyčejnostech a ani neví, že právě ona vás učí něco důležitého.
Pinknerová nabízí jemnou oporu. Nevnucuje se, nekáže. Spíše pootevírá dveře do vlastního přemýšlení – a nechá čtenáře, aby si v jejích slovech našel to svoje. Ať už jde o laskavou ironii, nenápadné moudro nebo pouhé zachycení okamžiku, který by jinak zmizel bez povšimnutí.
Pro mě byla tato kniha každodenním zastavením, na které jsem se těšila. Připomínkou, že i mezi trny se dá najít růže – a někdy si jich všimneme právě díky tomu, kdo je dokáže popsat s neokázalou lehkostí.
Pokud hledáte knihu, která neomračuje, ale opravdu se noří do nitra člověka, Mezi trny a růžemi je přesně tou správnou volbou. Sami se pak přesvědčíte, že její jedinou chybou je to, že není delší.
