Jitka Vrbková je režisérka, zakladatelka a vedoucí brněnského divadla Aldente. Má čtyři děti, jedno z nich s Downovým syndromem. V roce 2008 spoluzaložila studentské divadlo, které po několika letech fungování výrazně změnilo tvář. Už více než 10 let se teď profiluje jako divadelní platforma, kde dostávají prostor herci, herečky a tvůrci s Downovým syndromem.
Jaké stereotypy a jaká překvapení člověk v souvislosti s Downovým syndromem potkává? Jak lidé s Downovým syndromem vnímají samy sebe a jaké veselé příhody zažívají při umělecké práci? O tom a mnohém dalším uslyšíte v novém Příběhu bez filtru.
Většina lidí, kteří mají děti, si jistě vzpomene na screeningové vyšetření u gynekologa v průběhu těhotenství kvůli možnému podezření na Downův syndrom. V souvislosti s tématem rozhovoru s divadelní režisérkou Jitkou Vrbkovou tak jedna z prvních otázek mířila právě tímto směrem. Odpověď na ni bude troufám si tvrdit minimálně překvapivá: „My jsme všemi testy prošli takzvaně na jedničku, takže my jsme opravdu nic netušili. Já jsem se o tom, že Klárka má podezření na Downův syndrom, dozvěděla třetí den po porodu,” říká Vrbková a jedním dechem dodává: „Většinou, když potkáte lidi s Downovým syndromem, většinou se to zjistí až po porodu, protože bohužel během těhotenství, když se rodiče dozví o Downovu syndromu, tak většinou jdou na potrat.”
Co je vlastně přesněji Downův syndrom a v čem spočívá? I kdybychom se chtěli vyhnout lékařským definicím, nevyhneme se tomu, že je to takzvaná trizomie jednadvacátého chromozomu. Jinými slovy, tento chromozom má v těle běžný člověk dvakrát, jednou od otce a jednou od matky. Lidé s Downovým syndromem se již narodí s jiným počtem chromozomů, který s sebou následně vždy nese jistou míru mentálního znevýhodnění. Dalšími průvodími znaky jsou charakteristické rysy ve tváři nebo oslabené svalové napětí. Výjimkou nejsou ani další komplikace jako například vada srdce. Podle Jitky Vrbkové si však naštěstí současná medicína s těmito přidruženými problémy umí poradit.
Jitka Vrbková přiznává, že před narozením dcery s Downovým syndromem o této poruše nevěděla takřka nic. Na otázku, co ji v souvislosti s ní překvapilo nejvíce, odpovídá: „Určitě bych řekla, že Klárka nám otevírá tolik nových sfér a v tolika věcech nás umí něčemu naučit, že to je určitě věc, kterou jsme nečekali” a pokračuje „spíš jsem si představovala, že tam bude podpora z naší strany, že my se budeme muset hrozně moc snažit, ale vlastně ona nás neustále učí svojí schopností prožívat konkrétní okamžik, my se dost často takhle radovat neumíme,” uzavírá režisérka.
Jak už bylo uvedeno, Jitka Vrbková ještě jako studentka spoluzaložila divadlo Aldente, které se zpočátku profilovalo jako svébytný studentský projekt. Po narození dcery s Downovým syndromem byla Jitka Vrbková podle svých slov připravena tuto divadelní cestu opustit. Nakonec se však rozhodla novou životní situaci přetavit v nebývalou výzvu. Propojila divadlo a Downův syndrom a dala příležitost lidem s touto poruchou se kreativně a umělecky projevit. Jednou ze členek souboru divadla Aldente se ve svých osmi letech stala dnes bezmála dvacetiletá Hana Bartoňová. Ta se k nám ve druhé části rozhovoru připojila a povyprávěla nejen o svých divadelních začátcích a aktuálním hostování v Činohře Národního divadla Brno, ale obě dámy na závěr přidaly i veselé historky z divadelních soustředění.
První část rozhovoru je volně k poslechu ve všech podcastových aplikacích nebo na webu podcastu Bez filtru, bonusová část pak na platformě Hero Hero.
Autor: Jannis Moras
