Žijeme ve zmateném světě. Ze všech stran se na nás hrnou informace, jejichž pravdivost si nemáme jak ověřit. Pravda a klam se míchají dohromady, člověk se nemá čeho chytit. Jak se v tom všem zorientovat? Jak najít pevnou půdu, na kterou by bylo možné se postavit a vidět, jak svět znovu získává pevné obrysy?
Míváme pocit, že současná situace přesahuje zkušenosti všech minulých generací, že takto zlé to ještě nikdy nebylo. Možná je na tom i něco pravdy. Všudypřítomná média nás zaplavují neověřitelnými zprávami, celý svět se nám nahrnul do našeho domova. Dřívější generace měly výhodu v tom, že o spoustě věcí zkrátka nevěděly. My už nemáme kam utéct.
Ona to ale není tak úplně pravda. Nedejme na pocity, držme se faktů a nevěřme tomu, že ověřit se nedá nic. Leccos je přezkoumatelné, jen to stojí práci, člověk nesmí být líný. A musí najít odvahu postavit se sám sobě, svému strachu. Pak může obstát.
Jak ale v takovém světě najít pevnou půdu pod nohama? Kam se obrátit, když od nejmenšího po největšího všichni propadli chamtivosti a klamu? Falešná útěcha a lehkovážná slova o pokoji tam, kde žádný pokoj není, jen prohlubují rány, které společnost utržila. O mír je třeba bojovat především, ale nesmíme se nechat opít rohlíkem. Kdekoliv narazíme na stínový byznys se zbraněmi a snahu profitovat na úkor bezpečí, tam končí tolerance. Je čas zakročit proti těm, kteří mír jen předstírají, zatímco v skrytosti obchodují se smrtí.
Ta slova, která jsem citoval, ale nepocházejí z diskuse o ukrajinské válce. Dokonce nemají svůj původ ani v našem tisíciletí, ba ani v době našeho letopočtu. Jsou stará víc než dva a půl tisíce let, jejich autorem je judský prorok Jeremjáš. Už tenkrát se ukazovalo, ba Pán Bůh sám varoval, jak rizikoví jsou právě hlasatelé laciného pokoje.
Velmi pozoruhodná se mi v této souvislosti zdají kritéria posuzování pravosti proroka. Ono totiž nemusí jít jen o proroka a jeho proroctví, možná to platí i obecněji, třeba se takové kritérium dá vztáhnout na věrohodnost kohokoli z lidí.
Fenomén falešného proroka je v Jeremjášově době ústředním problémem. Zatímco pravý mluvčí Hospodinův nesl poselství, které často bolelo a vyzývalo k nápravě, falešní proroci nabízeli to, co lidé chtěli slyšet. Rozlišení božského mandátu od lidské ambice bylo tehdy, stejně jako dnes, nesmírně obtížné.
Jeremjáš sám k tomu říká: „Proroci, kteří byli odedávna přede mnou, prorokovali o četných zemích a proti velkým královstvím o válce a zlu a moru. Prorok, který prorokoval o pokoji, byl uznán za proroka, kterého opravdu poslal Hospodin, až když došlo na slovo toho proroka.“
Zajímavá rada. Jestli někdo mluví o neštěstí, o epidemiích, o válkách, není třeba jeho slova nijak zvlášť prověřovat. Proč? Protože takové věci s dosti velkou pravděpodobností skutečně přijdou. Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech, to věděla už stará lidová moudrost. Vyrostla ze zkušenosti mnoha generací, není dobré na ni zapomínat. Těžké věci přicházejí i bez lidského přičinění. Pokoj je naproti tomu vzácným květem, stojí práci, úsilí, oběti. Někdo za něj musí zaplatit.
Máme se tedy držet toho, co říkali staří Římané? „Chceš-li mír, připravuj válku“? To je docela pohanská rada. V Glose hledáme rady biblické. Bývají náročnější, vedou ale k trvalejším výsledkům, protože mír vybudovaný silou zůstává vždycky jen sudem střelného prachu.
Evangelium radí lásku k lidem, trpělivost, pokojné jednání. Nikdy a nikým se nenechat vytočit, nikomu nezávidět, všem přát jen dobré. Skutečně přát, nejen na oko, ale z hloubky duše. Takové postoje dokážou šířit pokoj ve svém okolí. Takový pokoj pak umí růst i dál a stávat se darem dalším a dalším lidem.
Za Rádio 7: Petr Raus
