Vraždění na Filozofické fakultě se v prosinci 2023 trvale vepsalo do životů konkrétních lidí i celé společnosti. Jedním z nástrojů, které umožnily lidem trauma uchopit a začít proces obnovy, byly rituály, které na fakultě probíhaly pod vedením religionisty Martina Pehala.
V rámci diskuse v Dominikánské 8 se psycholog Štěpán Vymětal a novinářka Barbora Chaloupková zaměřili na to, jak do událostí po tragédii vstupovaly prvky jako slovo, čas, prostor a vlivní aktéři, zejména média a politici.
V krátké prezentaci na úvod debaty popsal Martin Pehal několik etap, v nichž se do prostor, které navždy zůstanou spojené také s umíráním, vracel studentský život. „Ukázalo se, že to, co funguje, je společně něco dělat,“ popisuje hlavní smysl rituálních aktivit. „Není nutně potřeba něco sdílet slovně,“ říká a přiznává, že hledání slov bylo velice svízelné a nesamozřejmé. My sami jsme si při přípravě debaty uvědomili, jak důležité je pro pozůstalé označovat skutečnosti přímo – např. mluvit o vraždění, nejenom o střelbě nebo události – a to všude tam, kde je to možné.
Podle Štěpána Vymětala je nutné mít pořád na paměti, že různé skupiny lidí jsou zasažené různým způsobem a jejich potřeby se liší, někdy jsou dokonce protichůdné. Řešením je nabídnout dostatečně pestrý vějíř aktivit, aby si lidé s různým přesvědčením a v různé fázi zpracovávání traumatu mohli najít adekvátní vyjádření.
Právě možnost přímo se podílet na procesu otevírání fakulty umožnila zasaženým po zážitku bezmoci a destrukce získat zpátky sílu jednat (tzv. empowerment). „Mýtus o slabých mladých lidech padnul,“ poukazuje Pehal na obdivuhodnou energii, se kterou šli studující do obnovy komunity. Prokázali, že práce s emocemi a snaha dorozumět se s ostatními není slabost, ale rozhodující silou v krizové situaci.
Čtvrté patro fakulty se postupně proměňovalo. Nejdřív se jednalo o dvě místnosti spojené chodbou, přičemž se osvědčilo vytvořit prostor jak pro spočinutí, tak pro pohyb. Na podlaze chodby, která se později vrátila do běžného užívání, vzniklo např. dočasné dílo Patrika Hábla pro něj typickou technikou litím barev. Jedna učebna byla redefinována a nyní slouží jako knihovna.
V druhé místnosti je jednoduché pietní místo přístupné všem. „Pokud má prostor fakulty dál fungovat jako univerzita, místo setkávání lidí a myšlenek, není možné ho uzavřít,“ myslí si Pehal a poukazuje na to, že také kroky po tragédii by měly být v souladu s ústředním posláním instituce. „Potřeba bezpečí je zásadní,“ doplňuje Vymětal a vysvětluje, že trvalejší dopady než bezpečnostní rámy má podle něj podpora emoční a sociální stránky.
„Pro spoustu lidí to byl jeden z životních okamžiků, kdy se jim zhmotnila otázka, jakou společnost chceme budovat,“ říká Barbora Chaloupková, která do debaty přinesla novinářskou perspektivu, ale také zkušenost z amerického prostředí, kde je násilí ve společnosti mnohem víc přítomné, než jsme na to v Evropě zvyklí. Ptát se po hodnotách se zdá být někdy – možná po většinu našich životů – příliš abstraktní. „V situacích jako tahle je to nakonec ta nejdůležitější otázka.“
Audio a video záznam debaty Společnost po traumatu | bolest – respekt – konflikt – solidarita naleznete v archivu na webu Dominikánská 8 nebo přímo na kanálu YouTube a na podcastových platformách Spotify, Apple Podcasts a SoundCloud.
Autorka: Zuzana R. Matisovská
