Co se stane, když přijmeme svou křehkost a zranitelnost? V Dominikánské 8 diskutovali nad posledním číslem revue Salve 1/25 šéfredaktor nakladatelství Portál a spolueditor čísla Martin Bedřich, psychoterapeut a zakládající člen Institutu pro vysokou citlivost Ondřej Fafejta, grafička a autorka knih o vztazích a tělesnosti Lenka Blažejová a novinářka Anežka Hesová.
„Vidět a tolerovat různost je citlivé,“ nabídl jednu z možných definic citlivosti Ondřej Fafejta. Tato myšlenka zároveň vystihla pozoruhodnou linku, která se táhla celým večerem – důraz na to, jak moc křehkost, zranitelnost a citlivost souvisejí se schopností respektovat komplexnost reality a ochotou s ní pracovat.
V současnosti však ve společnosti převládá spíše opačná tendence – vybíráme si určité jevy, které interpretujeme jako nové fenomény, různým způsobem je absolutizujeme a problematizujeme, sklouzáváme k morální panice a odsudkům. „To všechno tady vždycky bylo, jen o tom dnes dokážeme lépe mluvit. Rozhodně neexistuje žádný zlatý věk, ke kterému bychom se mohli vracet. Můžeme maximálně pracovat na tom, abychom teď a tady svět dělali lepším,“ myslí si Martin Bedřich.
„Citlivý měřicí nástroj víc rozliší podob,“ doplnil Fafejta. Takový nástroj je užitečný nejen pro zkoumání dění ve společnosti a lidí kolem, ale i při pohledu do vlastního nitra. Člověk je dynamická struktura a jeho psychika není jednolitě ryzí – tvoří ji různé prvky rozmístěné na spektru mezi opačnými póly, které je třeba vyvažovat, a části, s nimiž je nutné být v kontaktu, aby mohly být funkčně integrovány do celku. „Jedná se o polyfonii, v níž zaznívají různé tóny – jak ty hluboké, tak ty vysoké. To nejhorší, co můžeme udělat, je jeden z těch hlasů umlčovat,“ konstatuje Bedřich.
Právě lidé s vysokou citlivostí, s níž se podle výzkumů pojí intenzivní potřeba smyslu, mohou druhé inspirovat k hledání osobní autenticity. Často už v dětství zakoušejí, že nesdílejí parametry, jimiž většina lidí poměřuje různé situace. „Přijdou si tak trochu divně a vynaloží spoustu energie na to, aby se předělávali,“ popisuje Lenka Blažejová zkušenost, o níž jí píšou čtenářky a čtenáři jejích knih.
Rozhodnutí začít tvořit ilustrované knihy, které se dotýkají stále tabuizovaných témat – jako je menstruace, rozvod rodičů nebo ztráta dítěte – označuje za svůj „coming out křehkosti“. „Velmi jsem se bála,“ přiznává a odkazuje na autoritativní socialistickou výchovu, kde nikdo nesměl vybočovat a která ji do života vybavila tvrdostí vůči sobě samé.
Hlavní riziko spojené s křehkostí a zranitelností nespočívá podle Bedřicha v jejich samotné podstatě, ale spíše v tom, že se z nich může stát jen další póza. „Také k těmto kategoriím je potřeba přistupovat s otázkou, jestli je to opravdu něco, co mě charakterizuje – autentický prožitek, mé skutečné vnímání světa. To je ten moment, kdy jsme na pevné půdě.“
Audio a video záznam debaty naleznete v archivu na webu Dominikánská 8 nebo přímo na kanálu YouTube a na podcastových platformách Spotify, Apple Podcasts a SoundCloud.
Autorka: Zuzana R. Matisovská
