Když po svém zvolení papežem předstoupil Lev XIV. před shromážděné zástupy věřících s pozdravem „Pokoj vám všem“. Stejná slova zvolil jako motto svého letošního poselství ke Světovému dni míru. Papež přichází s naléhavou výzvou k zachování pokoje v čase narůstajících válečných střetů. Počet politických konfliktů různé intenzity dosáhl podle geodatového analytika Michaela Bauere ke konci roku 2025 historického maxima.
K překonání temnoty, píše papež, je nezbytné vidět světlo a věřit v něj. Pokoj existuje a chce přebývat mezi námi. Pokoj je více než cíl, je přítomností a cestou. Je principem, který definuje a provází naše rozhodování. Je neozbrojený a odzbrojující. V Kristu je náš mír, on dvojí spojil v jedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár. (Efezským 2,14)
Palčivě si uvědomujeme, jak jsme přestali věřit realitě míru a prožíváme obavy ze stupňujícího se ohrožení válečnými konflikty. Volání po míru je zneužíváno těmi, kteří by rádi dali za pravdu silnějšímu agresorovi bez ohledu na spravedlivé řešení a na budoucí rizika. Za nejbezpečnější cestu k odvrácení budoucích hrozeb proto volíme posilování obranných schopností a zvyšování nákladů na zbrojení. Papež však kritizuje roztáčení zbrojní spirály a logiku odstrašování založenou na strachu a dominanci síly. Apeluje na cestu naslouchání a setkávání namísto pálení mostů.
Slova papeže zní naléhavě. Zároveň však prožíváme frustraci z marnosti vyjednávání nevedoucího k žádným kompromisům za situace, kdy druhá strana požaduje ultimátní splnění požadavků, které si nadiktovala a nehodlá přistoupit na žádné kompromisy. Konkrétně to vidíme na příkladu Ruska. Pro Putina je nyní nejvýhodnější variantou pokračování války, což neznamená, že neexistuje jiné řešení, jen nám palčivě připomíná obtížnost cesty mírových řešení při jednání s někým, jehož požadavky jsou nehorázně nespravedlivé.
Vyhnout se násilí neznamená rezignaci na obranu
Lev XIV. zdůrazňuje principy politiky míru, nikoliv konkrétní řešení pro jednotlivé země. Již dříve vyzval Rusko, aby učinilo gesto ve prospěch míru. V poselství Urbi et orbi mimo jiné prosil i za mír na Ukrajině: „Zvláště se modlíme se za sužovaný ukrajinský lid“. Papež nežije v iluzích naivních mírotvůrců. Skutečného míru nelze dlouhodobě dosáhnout za cenu nespravedlnosti. Ukazuje jinou cestu, tu, na kterou se může vydat každý z nás.
Vyhnout se násilí neznamená rezignaci na obranu, ale kultivovat jazyk, prostředí a styl jednání. Náboženství musí poskytovat trpícímu lidu důležitou službu, píše papež, a to ochranu před pokušením zneužívat jako zbraně také myšlenky a slova. Nesmíme dovolit, aby byl jazyk víry zatahován do politických bojů a bylo žehnáno nacionalismu. Papež označuje přímo za rouhání, pokud je ve jménu náboženství ospravedlňováno násilí a ozbrojený boj. Věřící jsou povinni odmítat zneužívání náboženství.
Naopak jsou vyzváni, aby odpovídali svědectvím vlastního života, to znamená pěstováním modlitby, spirituality, ekumenického i mezináboženského dialogu. Je třeba podporovat každou duchovní, kulturní i politickou iniciativu, která povzbuzuje naději a odporuje šíření fatalistických nálad, sklíčenosti a pasivní rezignaci. S odkazem na papeže Františka připomíná Lev XIV., že „obrana určitých hodnot nesmí být zneužívána jako záminka k získání kontroly nad lidmi“.
Tímto není nijak zmenšena odpovědnost politiků za dosahování mírových řešení. V současné době jsme bohužel, jak konstatuje Lev XIV., příliš často svědky porušování těžce vyjednaných smluv a delegitimizování mezinárodních institucí.
Naléhavá papežova slova zaznívají v době, kdy se válečné konflikty rozšiřují do nových oblastí a kdy i země, které jsme pokládali za demokratické, selhávají v ochraně lidských práv a důstojnosti člověka. Americký prezident Trump se rád vychloubá jako mírotvůrce a nepokrytě baží po Nobelově ceně za mír, ačkoliv jeho reálná politika přináší spíše opačné výsledky.
Agresivní útočná rétorika prohlubuje vnitřní napětí jak v jeho vlastní zemi, tak i na mezinárodní scéně. Trump nepřispívá k uklidnění ohnisek napětí, ale právě naopak, vyvolává hrozbu nových konfliktů. Kromě křehkého příměří v Pásmu Gazy nyní sledujeme ozbrojený konflikt ve vztahu k Venezuele a naposledy též letecké údery na cíle v severozápadní Nigérii.
Papež však nabízí jinou strategii: „Musíme podporovat sebeuvědomění v občanských společnostech, formy odpovědného sdružování, zkušenosti nenásilné participace a praktiky restorativní spravedlnosti v malém i velkém měřítku.“ Bez nastolení spravedlnosti a respektování lidské důstojnosti totiž cesta k míru nevede.
