Tak máme po volbách. Oddechli jste si? Nebo naopak máte pocit, že teď už je všechno ztraceno a přemýšlíte o emigraci? Či jste snad už dávno rezignovali a volební dění vůbec nesledujete? Nejásejte ani nezoufejte, nic na světě není jednoduché, nic není takové, jak to vypadá na první pohled. Všechno ještě může být jinak.
¨Proč v mnoha našich spoluobčanech vzbuzuje politika takové emoce? Co si od ní slibujeme? Všechno? Nic? Troufnu si povědět, že obojí je špatně. Politika znamená správu věcí veřejných, tedy i těch našich, není možné uniknout z jejího dosahu a je bláhové se o to pokoušet. Na druhou stranu, jde pouze o lidskou správu věcí, Hospodin stojí vysoko nad ní a on bude mít poslední slovo. Do mnoha věcí nezasahuje, protože to zatím není potřebné. Když se ale překročí míra, změní všechno. Ne hned, ne podle našich představ, ve svém čase ale docela jistě. To nakonec vidíme v celé historii světa.
Co konkrétního jsme čekali od letošních voleb. Že se nám zvednou příjmy? Že náš život bude zajištěn – a mysleli jsme přitom na materiální zajištění? „I když má člověk nadbytek, jeho život není zajištěn tím, co má,“ varoval Kristus. V jeho příběhu o bohatém člověku, který se dočkal mimořádně dobré úrody, Hospodin nakonec úspěšného farmáře osloví: „Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvoji duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?“ Já jsem tuhle situaci zažil na vlastní kůži; když mne v mládí srazilo auto a já se v okamžiku a úplně nečekaně ocitl na hraně života a smrti, uvědomil jsem si tu neodstranitelnou nezajištěnost lidského života. Naučil jsem se s ní počítat, žít s ní. A mohu potvrdit, že to jde.
Možná ale řeknete, že vám nejde o zajištěnost, že chcete jen mít práci a střechu nad hlavou, že potřebujete mít co dát svým dětem k jídlu. Že se nemůžete odstěhovat, protože jste zodpovědní za své blízké, kteří už potřebují vaši pomoc, že nevidíte řešení. Ano, určité věci potřebujeme, proto nás Bible vybízí, abychom se za úspěšné politiky modlili. Apoštol píše: „Žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti.“
Co se mi na této apoštolské radě zejména líbí: Dvě věci. Nejprve – jde o tichý a klidný život. Nejde o úspěch, nejde o moje prosazení oproti ostatním, nejde o to, aby si mě lidé všímali, aby mě oceňovali, nic takového. Vůbec o mně nemusejí vědět. Jde o to, abych mohl žít tiše a klidně podle svého nejlepšího svědomí. To svědomí ovšem musí být formované Božími pravidly. Pokud tomu tak není, může to dopadnout jako v biblické knize Soudců, kdy se sice každý řídil podle svého svědomí, dělal, co považoval za dobré, ve výsledku to ale vedlo k opakovaným katastrofám.
A pak to druhé: Nejde jen o prosby, jde i o přímluvy a vděčnost. Za koho? No za ty politiky, které možná nemůžeme vystát. Tady mi ještě rezonuje jiná apoštolská rada, kterou psal apoštol Petr tehdejším otrokům: „Podřizujte se ve vší bázni pánům, nejen dobrým a mírným, nýbrž i tvrdým.“ To nám moc nejde, ba nelíbí se nám to. Proč bych se měl přimlouvat za lidi zlé a být za ně vděčný?
Protože i oni jsou pod vládou Boží a bude to Bůh sám, kdo jim jednou řekne: Dost! Vzpomeňme na dávného perského krále Kýra. Nebyla to žádná holubička, přesto ho Bůh nazval svým služebníkem. I tato historie se může opakovat.
Přimlouvejme se za všechny, kterým je na chvilku svěřena moc, nemají to snadné. A nerezignujme na hledání řešení své vlastní situace. Nežijeme v Súdánu ani v Gaze, kde těch možností opravdu mnoho není. Možná bychom měli udělat krok, ke kterému zatím nemáme odvahu, možná nás zatím ani nenapadl, možná se nám prostě jen nelíbí. Modleme se za Boží moudrost, za ukázání vhodné cesty, za odvahu víry. A možná i za odvahu přijmout radu či pomoc od druhých lidí, přiznat si svoji závislost na jejich milosrdenství. I to k lidskému životu patří.
Za Rádio7: Petr Raus
