Levice a pravice dlouho sloužily jako jednoduchá mapa politiky. Jenže dnešní spory se čím dál víc přesouvají do kulturní a sociální roviny – a staré škatulky přestávají sedět. V téhle glose se ptám, zda Bible vůbec zná pravo-levé dělení a komu by „dala za pravdu“.
Levice a pravice, dva pojmy, které se zdály být po mnoho minulých let vůdčími leitmotivy politického myšlení. Vznikly někdy v době Velké francouzské revoluce, kdy vyjadřovaly preferenci monarchie, nebo naopak revoluční společenské změny. Později byla za těmito pojmy vnímána především ekonomická orientace společnosti. V poslední době jsme ale svědky rostoucího odporu vůči těmto tradičním kategoriím.
Zaznívají hlasy upozorňující, že toto historické dělení už ztratilo oporu v realitě života, že nepostihuje klíčová témata politického zájmu, že spojuje postoje neslučitelné a že naopak od sebe odděluje názory, které k sobě svou vnitřní logikou vlastně patří. Vymezení levice a pravice se stále zřetelněji přesouvá do oblasti sociální a kulturní.
Glosa se snaží konfrontovat události a postoje současného světa s biblickým viděním. Zná Bible dělení politických názorů na pravicové a levicové? A jestli ano, kterým dává přednost? V reálné církvi tady nepanuje shoda. Existují křesťané z hloubi duše přesvědčení, že správný křesťan přece musí být orientovaný pravicově, protože zásadní jsou pro něj tradiční hodnoty. Jiní vnímají sociální citlivost levice, spojuje se jim s Kristovým zájmem o chudé a staví se pevně na levou stranu politického spektra. Kdo z nich má pravdu? A které straně pravo-levého spektra dává Bible doopravdy přednost?
Nejprve, Bible tyto rozdíly politických, sociálních a kulturních přístupů zná. Už kdybychom se drželi původních významů a hledali preferenci monarchie nebo hlasu lidu, našli bychom dobré biblické příklady. Leckdy rozhodl o politickém vývoji Izraele hlas „lidu země“. Většinou to dopadlo špatně, ono to ale často dopadalo špatně i v pevné monarchii. Nebylo důležité, kdo rozhodl, ale kam se ubíral následný vývoj. Jestli dal přednost Božím pravidlům nebo lidské svévoli.
Pravice ctí strukturovanou společnost, levice propaguje rovnost všech lidí. Jak je to v Bibli?
Rovnost lidí není biblickou hodnotou, Bible ji vlastně nezná, a to ani rovnost v příležitostech (jen si vybavme podobenství o hřivnách). Daleko víc respektuje schopnosti každé lidské bytosti, především ty vrozené. Na nikoho nevkládá víc, než je schopný unést.
Pravice zdůrazňuje osobní odpovědnost, levice potřebu pomáhat slabým. Bible osobní odpovědnost každého za vlastní život nepochybně zná a podporuje, nakonec bude každý odpovídat sám za sebe. Upřednostňuje celospolečenský rozměr před osobním, přijímá koncept sdílené odpovědnosti a neochvějně se hlásí k aktivní pomoci těm, kteří ji nejvíce potřebují.
Pravice ctí soukromé vlastnictví, levice dává přednost vlastnictví společnému. Bible má k osobnímu majetku respekt, zásah do majetkových práv jednotlivce označuje za krádež. Učí ovšem využívat osobního majetku k prospěchu druhých. Především ale dobrovolně. Evangelium sice respektuje právo státu vybírat daně, radostnému dávání a dobrovolné pomoci druhým ale dává jednoznačně přednost. Vymýšlet charitativní projekty a pak nutit druhé, aby je zaplatili, s biblickým přístupem příliš nesouzní.
Mohl bych pokračovat. Už z tohoto krátkého výčtu ale vidíme, že to s tím dělením na pravici a levici není vůbec jednoduché. Biblické normy sledují jiné linie. Jde jim o dobro člověka, a to v dlouhodobém rozměru. Ne o pohodlný život v přítomném okamžiku, ale o dlouhodobě udržitelný život celého společenství, kde na nikoho nejsou vkládány nároky, které nemůže unést, kde ale ti silnější a schopnější dobrovolně a z vnitřního zájmu pomáhají těm, kteří na svůj život nestačí. Kde se nepopírá realita, člověk se s ní učí vyrovnat a žít uprostřed a s pomocí ostatních. Kde právo není vnímáno jako nárok, ale jako respekt k pravidlům a dohodám, kde víc než právo znamená vzájemný zájem a milosrdenství.
Pojmy jako pravice a levice jsou obrazem a důsledkem lidské touhy po zjednodušování problémů. Chraňme se takového přístupu. Snažme se vnímat širší souvislosti, důsledky svých činů i postojů a řešme spíš konkrétní problémy svého okolí než velké ideologické otázky světa. První přístup umožní něco skutečně udělat, ten druhý poskytne možnost donekonečna žvanit, z toho ale většinou mnoho dobrého nevyroste.
Za Rádio 7: Petr Raus
