Dnešek začal neobvykle dobře – konečně jsme se dobře vyspali. Po několika parných nocích to byla úleva. Druhá půlka pracovního týdne je teprve před námi. Společně s manželem jsme se vydali do práce a po chvíli se rozdělili. Moc se nám od sebe nechtělo, ale to je život. I po devíti letech je to pořád stejné.
V tramvaji dopisuju svůj další fejeton a posílám ho do redakce. Moc mě těší, že mohu psát a lidé si moje malá díla mohou číst. Najednou už je ale čas vystupovat.
Tento týden je v práci klidněji, což je na středu poněkud podezřelé. Zůstaly jsme jen já a mé blízké kolegyně. I když nás od sebe dělí jen jedna tenká zeď, často si píšeme. Dáváme si o sobě vědět v momentech, kdy je potřeba si na chvilku odpočinout.
Najednou se už blíží konec pracovní doby. Manžel mi píše, že se jede projít do města. Má to trochu dál než já – pracuje v části, kde bydlíme, takže do kanceláře to má sice kousek, ale do centra dění už tolik ne. Když už sedím v tramvaji, píše mi, kde se nacházím, že by ke mně přistoupil. A vzápětí následuje i pozvánka na randíčko. Přemýšlím a v podstatě hned souhlasím. Čeká mě na zastávce. Vystupuji a hned mi dá pusu.
Kavárna se nachází kousek. Na dvorku je nádherné posezení na závěsných křeslech. Ve chvíli, kdy vcházíme, se zrovna jedno takové uvolňuje – moje oblíbené. Sice je dost rušno, ale my si užíváme jeden druhého. Manžel nám jde k baru objednat pití a prý i něco pro radost. Jsem zvědavá.
Povídáme si o našem dni, o nadcházející dovolené, nebo i jen tak mlčíme. Ticho nám vůbec nevadí. Za chvilku už se nám nese občerstvení a vidím, že spolu s matchou a aperolem je součástí nadílky bábovka s růžovou polevou. Ano, zná mě. Miluju růžovou a sladké.
Ta nečekaná randíčka moc doporučuji. Svědčí to o tom, že na sebe často myslíme a rádi spolu trávíme čas. Posiluje to náš vztah a víme, že nám na sobě záleží. I když třeba sedíme a nic neříkáme.
Přiznám se, že ticho mi předtím nebylo vždycky příjemné a děsilo mě, jaké by to bylo v partnerském vztahu. Nebylo by to nudné? Nesvědčilo by to o tom, že si nemáme co říct?
Před nějakou dobou jsem si ale oblíbila citát: „Přátelství je, když je ticho mezi dvěma lidmi příjemné.“ Myslím, že to může platit i v manželství. Co myslíte vy? Je ticho příjemné?
