„Duchovní růst je plný úsilí,“ píše M. Scott Peck – a mně ta věta čím dál víc dává smysl. V běžných věcech i ve víře narážím na stejný vzorec, který rozhoduje, jestli se posunu dál, nebo ustrnu. V tomto textu ho zkusím zachytit na pár úplně obyčejných zkušenostech.
Každá lidská činnost se odehrává v triádě: chaos – zákon – svoboda. Dejme si příklad: když začneme s novým sportem, brzy zjistíme, že neznáme pravidla, rychle se zadýcháme a pohybujeme se neohrabaně… zkrátka prožíváme chaos a zjišťujeme, že pouhý talent nestačí. Proto se musíme naučit pravidla, zvládnout základní pohybové návyky a nabrat fyzickou kondici. Většinou nás tato fáze procesu moc nebaví, ale bez zákona se směrem ke svobodě neposuneme.
Toto schéma platí pro veškerou lidskou činnost. Chcete hrát volné variace na klavír? Musíte cvičit stupnice a prstoklad. Chcete překládat z cizího jazyka? Musíte projít nudným učením se gramatiky. Chcete-li svobodu, musíte projít obdobím řádu a zákona. Když budete chtít příliš rychle svobodně tvořit a nebudete věnovat dostatečný čas teorii, vyprodukujete paskvil. Odstrašujícím případem budiž „překladatelé“, kteří se při studiu obejdou bez gramatiky – výsledek je pak nepoužitelný.
Duchovní růst je plný úsilí
Platí tato triáda i pro křesťanství? Domnívám se, že ano – Bible hovoří jak o zákoně, tak o svobodě. Když začneme naši cestu s Bohem, máme v mnoha věcech chaos a je normální, že si toho potřebujeme spoustu ujasnit. Je to proces – přijimáme rady od zkušenějších, učíme se, co je v Písmu a jak to souvisí s našimi životy. Přeskočením této etapy bychom riskovali, že se staneme ‚duchovním kutilem‘, tedy samoukem, který má jen velmi povrchní znalosti Písma a nepřenesl je do praktického života.
Byl to Morgan Scott Peck, americký psychiatr a spisovatel, kdo napsal, že „duchovní růst je plný úsilí“. Právě proto v životě potřebujeme křesťanské návyky. Vždyť abych hlouběji poznal Krista a jeho působení ve svém životě, potřebuji pro to něco udělat – modlit se, být sám, postit se, chodit na bohoslužbu…
Všechny uvedené oblasti jsou někdy radostí, jindy se nám do nich nechce. Nezajišťují nám automaticky cestu k Bohu, ale mohou nám pomoci zakusit svobodu a milost. V chaosu je přibližování se k Bohu nesnadné; řád nás ale vyvádí a otevírá cestu ke svobodě.
Odvaha podřídit se zákonu
Svoboda je věc, na kterou jsme velmi citliví – neradi se necháváme někým nebo něčím omezovat. A to právě řád neboli zákon dělá. Někdy ale zapomínáme na to, z jakého důvodu – že účelem je ochránit nás před špatnými návyky, rozhodnutími či povrchností. Pokud si některé věci díky zákonu osvojíme, přestanou nám vadit a budeme moct prožívat krásu svobody.
Stejně tak, když se pro nás zákon stane cílem nebo když zůstáváme v chaosu, svoboda se nám vzdaluje. Zakoušet výsledky služby vycházející z tohoto nastavení je nepříjemné.
Mám za to, že dnes tolik populární slogan „mám v tom svobodu“ může někdy být vlastně jen zastíráním lenosti podřídit svou mysl, tělo ale i duchovní život zákonu. Pak ale hrozí, že to vlastně neznamená nic jiného, než „mám v tom chaos a nechci to změnit“. Proto je krásné, když se dobrovolně přijatý zákon stane cestou ke svobodě a tvořivosti.
