Závěry desítek tisíc studií jsou jednoznačné – klimatická změna je způsobená člověkem a představuje do budoucna vážné riziko. Zlehčování a popírání příčiny není odlišný názor, ale odmítání reality. Tento závěr silně zazníval i na konferenci Raising Hope, kde papež Lev XIV. poděkoval za šíření myšlenky Laudato si‘, encykliky papeže Františka z roku 2015.
Dílo, jehož hlavní ideou je „péče o společný domov“, proniklo do řady setkání a aktivit konaných v rámci církve i mimo něj. Hovořilo se o něm v mnoha akademických i politických debatách, rozšířilo se na mezinárodní summity, do ekumenického a mezináboženského dialogu i do oblasti ekonomie a obchodu. Výzvy obsažené v této encyklice jsou dnes ještě relevantnější než před deseti lety – otázky sociální a politické povahy, ale především ty duchovní, které vyžadují obrácení.
O tomto obrácení ve smyslu „ekologické konverze“ hovořil již papež František a Lev XIV. je nyní znovu připomíná. Nastala doba, kdy je nanejvýš nutné obrátit se k srdci. Ne k srdci jako k pouhému sídlu citů a emocí, ale k tomu, které zahrnuje, přesahuje a mění vše kolem. V srdci se odehrává nejhlubší hledání – zde můžeme najít místo, kde se setkávají všechny touhy člověka.
Ekologická konverze vede přes návrat k srdci a odsud proměňuje celého člověka. Pro věřícího znamená obrácení se k Bohu, nikoliv ve smyslu útěku od světa, ale právě naopak. Nemůžeme milovat Boha, kterého nevidíme, a zároveň pohrdat jeho stvořením. Nemůžeme se považovat za následovníky Ježíše Krista, pokud nebudeme sdílet jeho pohled na stvoření a jeho starost a péči o vše křehké a zranitelné.
V Itálii považují Sv. Františka z Assisi, který ve svých chvalozpěvech oslavuje stvoření, za národního patrona. Letos italský parlament prohlásil jeho svátek (4. října) za svátek státní.
V řeči, kterou premiérka Giorgia Meloni pronesla při této příležitosti, zazněl hluboký respekt a obdiv k tomuto světci. Na rozdíl od americké politické scény nezneužila Meloni světcův odkaz pro politické účely, ale s respektem mluvila o odkazu, který připomíná každému člověku jeho úkol být strážcem stvoření.
Věda je jen jedna a cesta, kudy se vydat, je zřejmá
V současném světě jsme svědky toho, jak někteří politici, hlásící se k demokratickým stranám, neváhají ve svém tažení proti ochraně klimatu využívat argumenty v rozporu se současným vědeckým poznáním. Nedávno jednu takovou aktivitu vyvinula skupina deseti našich senátorů, která se obrátila na Ústavní soud v souvislosti s projednáváním klimatické žaloby.
Autoři předali soudu dokument, kde se odvolávají na právní i takzvané vědecké zdůvodnění. Reakce tří zavedených českých klimatologů byla jednoznačná: text je zcela chybný, plný omylů a odporuje aktuálnímu stavu vědeckého poznání. Argumenty použité v dokumentu byly už dávno vyvrácené a používá je jen ten, kdo tématu vůbec nerozumí. Senátoři namítali, že mají svoje vědce – což je nesmyslné tvrzení, protože věda je jen jedna a má svá pravidla.
Vždyť závěry desítek tisíc studií jsou jednoznačné – klimatická změna je způsobená člověkem a představuje do budoucna vážné riziko. Z Green Dealu se ale stal strašák a naši politici se předhánějí ve slibech, z čeho budou vystupovat a čemu zamezí.
Přitom obnovitelná energie posiluje naši energetickou nezávislost a bezpečnost. Závislost na dovozu fosilních paliv nás činí zranitelnými – je tedy zřejmé, jakým směrem se musíme vydat. Namísto hádání se o povolenky by daleko více prospělo společenské diskusi představovat řešení energií do budoucna právě s ohledem na klima a nutnost přechodu na čistou energii – vždyť i Čína má v současnosti výrazně větší příjem z exportu čistých technologií, než má USA z exportu fosilních paliv.
Voda, která očistí naši lhostejnost
V rámci konference Rising Hope papež Lev XIV. požehnal též bloku ledu odlomeného z rozsáhlého grónského ledovce. Dánsko-islandský uznávaný umělec Olafur Eliasson jej přivezl na konferenci s pomocí dánského geologa Minika Rosinga. Ledový blok starý 20 000 let symbolizuje postupující klimatické změny a varuje před riziky vyplývajícími z ledovcového tání, kvůli nimž hrozí zvyšování hladiny moří a zatopení desítek milionů domovů. „Pane života, požehnej této vodě,“ pronesl papež, „ať probudí naše srdce, očistí naši lhostejnost, utiší náš žal a obnoví naši naději skrze Krista, našeho Pána.“
V závěru svého projevu vybídl papež všechny, zejména ty, kteří pracují v místních a národních správách a institucích, aby se podíleli na hledání řešení dnešních kulturních, duchovních a vzdělávacích výzev a vždy vytrvale usilovali o společné dobro. A položil otázku, která se týká každého z nás: Bůh se nás jednou zeptá, zda jsme pečovali o svět, který stvořil pro dobro všech a pro budoucí generace. Jaká bude naše odpověď?
