Emoce ovládají veřejnou debatu, fakta ztrácejí váhu. Nová vědecká studie potvrzuje, že odklon od racionality není jen dojem, ale realita zakotvená v datech. Pokud se chceme vymanit z chaosu dezinformací a populismu, musíme obnovit důvěru ve slova, vztahy a odpovědnost.
O naší době se často hovoří jako o době postfaktické či postpravdivé. Setkáváme se s řadou dezinformací a konspiračních teorií. Populističtí politici se nezatěžují fakty, jejich projevy běžně obsahují řadu nepravd a manipulativních výroků. Mezitím se na sociálních sítích mnohá z těchto často zcela vymyšlených tvrzení šíří vlastním životem. Pozdější fakt-checking nedokáže korigovat výroky, které už samostatně kolují informačním prostorem.
Studie mezinárodních vědců, mezi nimi i Johana Bollena, profesora informatiky a kognitivních věd, publikovaná v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences pod názvem „Vzestup a pád racionality v jazyce“, přináší zajímavá zjištění. Vědci analyzovali 5 000 nejčastěji používaných slov v angličtině a ve španělštině, která se vyskytují ve svazcích Google Books z let 1850–2019, v archivu New York Times i v datech o objemu vyhledávání v Google. Do analýzy zahrnuli jak literaturu faktu, tak i beletrii, a zohlednili změny jazyka ve vímání a nahlížení na svět.
Zjistili, že v průběhu 20. století klesala frekvence slov založených na emocích a narůstalo používání slov spojených s racionalitou a fakty. Zásadní zlom nastal už v 80. letech, kdy začala prudce stoupat frekvence emočně zabarvených slov. Zároveň se měnil jazyk od kolektivistického k individuálnímu. Tento trend se ještě zrychlil po roce 2007 a trvá dodnes.
Vědci se zdrželi kategorických závěrů a vyzývají k dalšímu výzkumu. I tak lze na základě porovnání s dalšími studiemi identifikovat určité charakteristiky. Nárůst racionality a důrazu na fakta v minulých dekádách souvisel s rychlým rozvojem vědy a techniky a jejich socioekonomickými přínosy. Co vedlo k obratu v 80. letech, nelze určit s jistotou, faktorů bylo zřejmě více. Jedním z nich mohlo být narůstající napětí vyvolané důsledky neoliberální politiky. Právě v USA se od 80. let začaly projevovat její dopady, včetně zklamání z dosavadního vývoje. Michael Sandel o tom poutavě píše v knize Tyranie zásluh: Kam se podělo obecné dobro?.
Víra, že tvrdá práce vede k ústěchu a sociálnímu vzestupu, začala selhávat. Ekonomický prospěch získávala stále menší část společnosti a sociální rozdíly se prohlubovaly.
Zrychlení v roce 2007 souviselo s globální finanční krizí a s rozmachem sociálních sítí. Algoritmy podporují obsah vyvolávající emoce, aby udržely uživatele co nejdéle online. Sociální média působí jako zesilovač, a to i v případě dobře míněných osvětových kampaní, které mohou uživatelům zprostředkovat přehnaný pocit nespravedlnosti. Ještě nebezpečnější jsou záměrně šířené lži, dezinformace či fakta vytržená z kontextu. Jejich dopad v online prostoru překračuje reálné hranice. Algoritmy odměňují kontroverzi: čím vyhrocenější příspěvky, tím větší odezva. A odměny v podobě „lajků“ působí jako droga.
Uvedená studie potvrdila, že výraz „postpravdivá doba“ nestojí jen na subjektivních pocitech, ale má datový základ. V kontextu současných výzev jako jsou války, politické krize, chudoba a klimatická změna je nutné, aby se společnost vrátila k racionalitě a faktickému uvažování. Potřebujeme rovnováhu v debatě. Emoční jazyk nahrává populistům, kteří těží z polarizace, rozdělují společnost na „my“ a „oni“ a hledají nepřítele. Kulturní války tak slouží k odvedení pozornosti od rozkladu demokracie a posunu k autoritářství.
Proměna jazyka ukazuje, že racionalita a fakta sama nestačí. Potřebujeme brát v úvahu lidské obavy, radosti, zklamání i naděje. Individualismus po roce 1989 byl chvíli osvobozující, ale nakonec zanechal lidi osamělé v jejich problémech. Odpovědí je obnova vztahů. Individualismus vedl k atomizaci společnosti. Papež František o synodalitě v církvi hovoří jako o protilátce proti polarizaci. Závěrečný synodální dokument vyjadřuje touhu po autentičtějších a smysluplnějších vztazích, které nejsou jen snahou patřit do skupiny, ale odrazem víry, že kvalita vztahů je skutečným křesťanským svědectvím. Právě ona může být odpovědí na rozpad společnosti.
Odklon od racionality k emocionalitě otevřel prostor manipulaci. Konspirační teorie, dezinformace, ztráta důvěry v instituce a nástup šarlatánů. Polarizace roste, jazyk se zjednodušuje, emoce dominují. Co by bylo dřív označeno za nepřípustné, dnes zaznívá bez uzardění. Jeden z českých politiků například nedávno pochválil Trumpa za to, že „vyhladil neziskovky“. Moderátor Fox News navrhl popravy duševně nemocných bezdomovců. Druhý den svých slov litoval, ale škoda byla napáchána. Dehumanizace se zakořeňuje a stává se normou.
Ježíš v Matoušově evangeliu varuje: „Ne co vchází do úst, znesvěcuje člověka, ale co z úst vychází, to člověka znesvěcuje.“ (Mt 15,11) Měli bychom proto vážit slova a žádat to i od politiků. Nenechme se unést emocemi, hodnoťme podle skutků. Papež František při předávání pověřovacích listin americkému velvyslanci ve Vatikánu vyjádřil znepokojení nad politickým násilím a vyzval ke zdrženlivosti od rétoriky, která vede k polarizaci. Svoboda slova není bezbřehé šíření nenávisti. Odmítání slovního násilí není cenzura, ale obrana svobody těch, kdo jsou napadeni těmito útoky.
