Pandemie, válka, politické otřesy. Zatímco donedávna jsme tyto pojmy považovali za kritéria řádného historického vyprávění, dnes nám úzkostná doba 6. století, kdy se zároveň rodilo něco zcela nového, může být mentálně mnohem blíž. Právě tehdy vznikají Dialogy papeže Řehoře Velikého, vlivné dílo evropské literatury, které nyní vychází v novém českém překladu. O tom, jak může inspirovat současnost, mluvili v debatě Dominikánské 8 břevnovský opat Prokop Siostrzonek, benediktýnka Petra Pavlíčková a překladatel Ondřej Koupil.
Dílo sestává ze čtyř knih, přičemž tři z nich jsou hagiografické (vypráví příběhy ze života různých postav, potažmo svatých) a jedna je eschatologická (pojednává o posledních věcech člověka, smrti a životě po ní). Vzniká tak pozoruhodný mix, kde „něco myslí Řehoř smrtelně vážně a něco domácky mile,“ vysvětluje Ondřej Koupil. Vedle sebe naleznete bizarní historky, které jazykovědci považují za počátky povídky jako literárního žánru a jsou plné šťavnatého nadpřirozeného dění (od ďáblíků, kteří sedí na listech salátu a kousají mlsné jeptišky, až po naléhavé slzy, které se včas mění v krupobití a zdržují odcházející návštěvu), ale také spletité teologické úvahy a hluboké existenciální zkušenosti odzbrojující svou přímočarostí a radikalitou.
„Vidím tam tu jednu základní výzvu, a to najít své povolání a radikálně ho začít žít. To udělal Benedikt, a to potom způsobuje všechny ty zajímavosti a příběhy, protože do života člověka, který se takto obrátí a uspořádá si život kolem Boha, začne Bůh vstupovat,“ vysvětluje sestra Petra Pavlíčková, jak rozumí barvitě popisovaným zázrakům. Křesťanství se po staletí šířilo příkladem. „Jsou to příklady konkrétních lidí, kteří si doslova osahali ve svém životě něco, podle čeho stojí za to žít,“ říká opat Siostrzonek. „Dbát na to, k čemu nás vedou příklady těch, kteří jsou před námi,“ je také jeden z principů pokory, jíž učí Benediktova řehole.
Opravdová pokora, je podle něj klíčová na cestě ke svatosti. „Když dokážu pojmenovat humus v sobě, jsem skutečně homo – člověk,“ hraje si opat se slovy. Pavlíčková cituje slova, kterými Řehoř odpovídá člověku, jemuž se zdá, že v jejich době už žádní svatí nežijí: „Život se pravdivě hodnotí podle ctnosti, která je projevována skutky, a ne podle ukazování různých znamení.“ Sama charakterizuje svatost pro dnešek jako lidskou zralost a život v souladu – s Bohem, se sebou a se stvořením. „Šťastnější je ten, kdo odejde svobodný,“ navazuje Koupil a svatost představovanou jako životní úkol a cíl chápe jako svobodu s poukazem na řehořovský optimismus, který tak vyvažuje místy těžkomyslné moralizující vyprávění.
Audio a video záznam debaty naleznete v archivu na webu Dominikánská 8 nebo přímo na kanálu YouTube a na podcastových platformách Spotify, Apple Podcasts a SoundCloud.
Autorka: Zuzana Matisovská
